|
| ||||
| ||||
|
YRI Is~
CASOPIS pro l (ntolickoll hudlm j1osvÚtllull v Cechách, na Moravę a ve Slezsku, zároveń ORGrAN OUGNÉ JUNOxY C)rnxXLSl É. Majitel, vydavatel a redaktor: 1900, Roc XXVII, F. J. LEHNER. Císlo 11, a 12, ~luwnnnuunnmm~uumnnnnumnwinmm~unnnnnnnnnnnnmuminmunnnnimm~n:nnnruuwnu r—innnuunuu nmmi.rnrunumununnunnmmnning O prednesu hudebním vzhledem ku vícehlasé hudbę církevní. Prednesl na exerciciích Cyrillských v Hradci Králové Frant. Jirásek, reditel kűru v Jicínę. (Pokracování. »Hudba jest idealni sloucení tonu a trvale materialisovati (notopis ciní zde casu,« praví L. Kęhler, známý paedagog výjimku toliko pro znalce), proto právę hudební. S jinými umęnami, jmenovitę zavdala tato jako fata morgana mizící pak s architektonikou, ornamentikou, umęna nejednu prícinu k nejapnému s básnictvím a rhetorikou sdílí hudba filosofování; nebol všichni starší aesthe- mnohých spolecných zivlű. Rhythmiku tilcové, vyjma strízlivého Kanta a Her- hudební bylo zcela dobre srovnati s geo- barta, jsou si v tom svorni, ze konecným metrickými tvary a ornamentalními figu- úcelem hudby jest: vyvolávati tak a tak rami výtvarného umęní. Zvláštę pak s ly - uspoi•ádanými tony všelilceré pocity, ná- rickým básnictvím sdílí hudba nápadnę lady i affekty, pri nejmenším je do jisté podobných, ne-li dokonce totozných zivlű, míry imitovati; ba mnozí z nich pripi- jako na pr.: metriku, takt, kolon, rhyth- sují hudbę dokonce moc, jak jiz shora mus, rým, eufonii. S básnictvím vűbec a podobnę receno, illustrovati pomocí to- specielnę s rhetorikou sdílí hudba vęto- novélto materialu svęt realný, zralou je- sloví, byt i ponękud v smyslu preneseném, dinę prístupnu. V ohledu tom má i hyper- dále i rűzné druhy prízvuku, predevším sensitivní básnictví mnoho na svędomí, prízvukű dynamických a agogických, a vyucuje-li hudbu jako zjev z tajemných pokud jde o prednes vokální skladby, ríší nadzemských. i prízvuku emphaticicého. ' e i zvucného jména komponisté dali Pri veškerém tom participováni hudby se proudem tím strhnouti a slepę kráceli na témęr všech umęnách, byt by nękdy za fantomem hudebního realismu a my- jen per analogiam, zűstává ]sudba prece sticismu (dvou to v jiných oborech umęní jen umęnou více ménę sféricleou a aethé- taki•ka vzájemnę se vylucujících extremű), rickou, vulgo ménę makavou, poncvadz dokazují mnohé skladby jejich, jez tvorí existuje in concreto pouze za periodi- prý obzvláštní kategorii skladby tak zv. ckého chvęní vzduchu pri reprodukci programní hudbu. skladby, kdezto umęny jiné, najmę vý- Nebylo by nezajímavé, posvítiti ponę- tvarné, chovají v sobę permanentní moz- kud obšírnęji na hudební mysticismus, nost aesthetických dojmu. Právę proto, romantismus a realismus; vzdalovali by- ze nelze aethérickou bytost hudby jednou chom se však prílišnę od vlastního jádra pro vzdy fixovati, aneb metaforicky ve pojednání toho. Stací v prípadę tom, smyslu spiritistű receno ducha jejího vytknuti-li jsme nejhlavnęjší body z dęjin | ||||
|