|
| ||||
| ||||
|
— 82 —
aesthetiky hudby za úcelem rozlišování Sulzerova díla »'Theorie der schcneu pravé podstaty hudby od podstaty vice Kiinste«, rolnu 1772 vy(laném, vytknul ménę fingované neb alespoń silnę sub- tyto hlavní momenty správného prednesu jektivismem prodchnuté. slzlaclby: 1. »zi•etelnost frás, period a prí- Herbartovou formovou aesthetikou, zvukű; 2, pravý výraz charakteru, resp. R. Zimmermannem systematicky propra- nálady skladby; 3. lzrásuý ton, nenucený covanou, clána norma i aesthetice hudby, a svęzí prednes vűbec.« Technické a kteráz povznesla se bęhem doby za pri- theoretické vzdęlání reprodukujících sil spęní právę vyvinující se alcustiky ku prostę predpokládal. K tomu ještę do- aesthetice rationální, o níz získali si ne- kládal: »Caesury (úryvky) jsou kommata smírných zásluh: Helmholz, v. Oettingen, melodie, kterýchz po zpűsobu mluvy 0. Hostinský, J. Durdík, E. Hanslick, dluzno vyznacovati nepatrnými prestáv- 0. Tiersch, H. Riemanu a j. v. kami. Tolio lze dosíci minimalním budto Obratem tím nadešla také doba uplat- zkrácením koncovky jisté fráse, neb po- nęní nezvratných zákonu o piednesu nękud markantnęjším pronešením prvého skladby, kteréz otácejí se pri absolutné tonu následující fráse.« hudbę výhradnę jen kolem plasticnosti Tot asi succus theorie prednesu, Schul- formy a slouzí i hudbę úcelné za výcho- zem snad jen mimochodem zalozené a disko úcinné reprodukce, jelikoz i pri této také po mnohá desítiletí vűbec snad ne- platí zásada: bez formy toliko chaos tonű. povšimnuté. Formy vícehlasé hudby zalcládají se Nový pokus o theorii prednesu lze na lepém sloucení melodie, harmonie a spatrovati v spise: »Die Natur der Har- rhythmu. Vylouciti z této jeden z uve- monik und Metrik«, jejz vydal M. Haupt- denýcli zivlű jest absolutnę nemozné. mann r. 1853. Další príspęvek k recené Nebot melodie bez rhythmiky nedá se theorii jest spis : »Die Aesthetik des ani mysliti; taktéz harmonie bez této Clavierspíelsa od A. Kullaka z r. 1863. jeví se býti nezázivnou ; a rhythmus ko- \-ytiznuté dosud spisy daleko predcilo necnę, zbaven-li roucha melodiclzého a r. 1873 vydané: »Traité de Pexpression liarmonického, nemá mnohdy ani ceny musical« jehoz autorem jest Mathis Lussy. stereotypního bubnování. Dílo to uvítal vrele genialní virtuos a Sloucením rhythmiky s harmonií po- dirigent H. Biilow, jehoz zásady liledęl vstává harmonický proces, pridruzením pak svými umęleckými názory uvésti pak melodiky hotová jiz slzladba. Jestit v souhlas. vícehlasá hudba podmínęna naprostou Ze dílo právę vytknuté primęlo nej- vzájemnosti všech trí zivlű hudebních. vętšího bez odporu ucence v oboru theo- Harmonický proces má mnohých spo- rie hudby, dra H. Riemanna, k sepsání lecných momentű s psychologickým pro- zevrubné theorie o hudebním prednesu, cessem epického a dramatického básni- dokazuje celá rada vynilzajících dęl toho ctví, z nichz jsou nejvýznacnęjší : exposice, neúmorného spisovatele, z nichz uvádime vývoj, konkluse, zauzlení, kulminacní predevším jeho: »Musikalische Dynamik body a rozuzlení. Prirozený prototyp und Agogik oder Lellrbuch der musika- harmoniclzého processu jest tudíz: bod lischen Phrasirung auf Grund einer Re- nully, progressivný vývin k bodu kulmi- vision der Lehre von der musikalischen nacnímu — regressivný obrat od bodu ifIetrik und Rhythmik«.*) V knize té se- toho k opętnému bodu nully. Prototyp tkáváme se poprvé s jasnę a pi•esnę vy- ten jest zároveń regulativem veškeré re- mezenými výklady o hudební fraseologii, produktivní cinnosti hudební, jakýmsi jez opírá se o zákony metriky a rliyth- ohniskem, od nęhoz vychází a k nęmuz miky, Riemauem k úcelu tomu ménę smęruje veškeré dynamicko-agogiclzé od- suacl diktovaných, spíše však analyti- stińování formy jalo v hrubších, talz ckým talentem jeho odhalených a v sy- i v jemnęjších konturách skladby, kteráz stém uvedených. Velezajímavý spis toho sama není jiným, nez formové crescendo druhu jest K. Fuchsa: »Die Zukunft des a decrescendo. musikalischen Vortrages.« **) Slušným Toho byli si jiz umęlci 18. vęku vę- príspęvkem k literature smęru toho jsou domi, byt i jinak svűj cistę instiulctivný díla od O. "riersche, Fr. Kullaka, Christi- poznatek neopírali o urcité, nám nyní auiho a Klauwella. jiz bęzné theorémy. Proto nás v prícinę té prekvapuje známý tehdáz theoretilz *) V Hamburku, nákladem D. Rahtera. Petr Schulz, kterýz jako spolupracovník **) V Gdánsku, nákladem Kafemanna. | ||||
|