|
| ||||
| ||||
|
—$4
ulici, kricí, strká a vnucuje to, takze ty úrady papezského dvoru męly svoje oby- vęci témęr jiz sevšednęly, — ale doma dlí, aby široké vrstvy lidu velikostí a i ten nejkrajnęjši mladocech vází si tako- vznešeností tolio, co vidí, posilnęni byli vého sebe nepatrnęjšílio dárku a dítky ve slabé víi'e své v Bolia neviditelného.« uschovávají si ve vzácných pouzdrech Liberální strana zase volá : Kristus ne- medailony, kterých tam jsme dostali ioo męl zádných palácű, a tak také církev za 2 líry. Zálezí ovšem na tom, aby to katolická má se representovati svojí chu- bylo pozehnáno od sv. Otce, a proto dobou. Avšak zaneclime reflexí a po- jsme to kazdý osobnę chtęli prinésti do stupme jiz dále. Kolem onolio zulovélio basiliky sv.-Petrské. Cesta od liotelu To- jelilanu vidíme dva mohutné vodotrysky, riuo (blízko nádrazí), kde jsme byli uby- které velkou cást námęstí svlazují, coz továni, az na námęstí sv.-Yetrslcé trvá zajisté v horké Italii má svi'ij zvláštní dosti dlouho, nebot steré vęci vábí ci- význam. Proto v Rímę tolilz vodotryskű zince — a ta kommunikace ! Yri kazdém a fontan. Kolem nás vine se ctyrmi ra- prechodu pres ulici aby jsi se dal poji- dami mohutné slouporadí — asi 300 do- stit na zivot. Tramwaye, velocipedy, rických sloupű, a natí nimi 192 veli- automobily, kocáry s jedním, dvęma kých soch svatých a svętic hlásá slávu i ctyrmi końmi, to vše v divé smęsici Spasitele. i•ítí se v závratném proudu kolem tebe, Po ohromném schodišti krácíme ku takze se ti Praha proti Rímu zdá prece velech.rámu sv. Petra, a jiz nastává shon jen tichou beruškou proti hucícímu ko- — nebol v okamziku radíme se v jeden máru — ac Pralra s Rín:em casto bývá šik, odznaky ozdobujeme prsa svá, zvlášt- porovnávána. ními lístky jsouce opatreni, abychom se Konecnę došli jsme na 'námęstí sv. jimi mohli kazdému na pozádání vyká- Petra. Aj, jaké to pocity ! »Stirj, noho, zati. Ti štastní vyvolenci, ]cterí byli posvátná jsou místa, ]camlcoli krácíš.« urceni ]tu zvláštni audienci, męli lístky Samovolnę jsme zastavili kroky své. Pol- zvláštní, tuším oranzové barvy, a my ský geniální spisovatel Síeukievicz koncí obycejní smrtehiíci, kaplani atd. vyjadro- svoje úchvatné dílo »Ouo vadis« (v Rímę vali jsme si polozertem a polo clo opravily ria všech rozích plakátované", v nęmz soustrast. Nebot bychom byli všicluii lící zápas ]crestanstva s polianstvem, resp. rádi si odnesli pro celý zivot upomínl.u, s Neronem, tęmito vznešenými slovy: ze jsme mluvili s talc slavným papezem »A tak zmizel Nero jako uiizi vichr, — a coz doma kdybychom se tím byli boure, pozár, vojna nebo mor, ale basi- mohli pochlubiti! Avšak kazdý musí lika Petrova panuje dosud s výšin vati- uznati, ze je naprosto nemozno, aby se kánských męstu i svętu.« Zde tedy sto- toho štęstí dostalo všem. Vzdyt jsme jíme pred basilikou tou ! Hle, tam obelisk nebyli ani sami z Cech a Moravy. Bylot ten uprostred námęstí, — týz, který v ten den ustanoveno poutníltű na 6000, stával v cirku Neronovę, jak podává kterí męli sv. Otce spatriti. Byli to kromę nám na svém velkolepém obrazu mistr nás poutníci z diecése bordeauxské, fie- Styka ! A vmysli naší vyvstává vzpo- solslcé, z Umbrie, Kalabrie, 60o poutuikű mínka na Siemieradzkiho horící pocliodnę ze Spauęl, ncl.tci-í i z Ameriky. Museli Neronovy, na tisíceronásobné krízováni, jsme se tedy spokojiti, jen lcclyz budeme na ten mocný zápas dvou svętű, který alespoń talc štastnými, ze sv. Otce uvi- se na tomto místę odehrál. Gsellfells díme a jeho pozehnání si domű prine- praví: »Byly doby v dęjinách rímských, seme. A my Ceši jsme jej vidęli liezl:y kdy osud nového nábozenství krestan- z blízka, nebot se nám na prímluvu nej- ského visel témęr na nitce, a jeclinę clűst. p. arcibiskupa dostalo štęstí, ze vzpomínka na krestanské mucennilzy, jsme stáli ihned u confesse sv. Petra která se zde zivę udrzovala, vzpruzila (hlavní oltár), na jehoz stupních sv. Otec opęt klesající mysl.« Se srdcem rozechvę- stanouti męl. Celcali jsme témęr dvę ho- ným krácíme pomalu dál. Tam v pravo, diny, męli jsme tedy dosti casu prohléd- tot vatikánský palác ! Prícina sporű mno- nouti si svoje okolí. Vše zárí zlatem, hých. "Pęch I r.00o pokojű jest trnem leskne se mramorem a vzácnými dralio- v oku premnohým. llvę zásady se tu lcamy. Nádherná mosaii utkávají: Papeze Mikuláše V., který pra- si na cestę ke kopuli pozdęji z blízka vil, ze »treba jest postaviti na tomto prolilédli, pűsobí tu dojmem úchvatným, místę nejslavnęjší palác celého svęta, kazdá socha, kazdý náhrobek tof umę- v nęmz by nejen kardinálové, ale i všecky lecký div. Kazdá kaple, jichz tu celá | ||||
|