|
| ||||
| ||||
|
-g5-
rada, je vlastnę nádhernou svatyni. Nás následovalo jeho Apoštolské pozehnání. Cechy nejvíce zajímala kaple prostrední Kéz jest nám Úcastníkűm toto pozehnání po pravé stranę, kdez jest oltár zasvę- nástupce Kristova pramenem štęstí a cený sv. Václavu, který jediný z knízat blaha pro zivot pozemský i vęcný svętských má oltár ve chrámę sv. Petra. Mezi muzi pristupujícími ku sv. Otci Nás pak hudebníky poutal oltár, u nę- pozoroval jsem zvláštę z laikű prince lioz jest hrob Palestrinűv. Bylt to opęt Karla Schwarzenberga, jehoz svizná a kníze hudby, který si tolioto vyzname- elegantní postava a v pravdę kavalírské nání zajisté zaslouzil. Z jeho ducha cer- pohyby se nám všem neobycejnę líbily, páme dosud motivy hudby církevní, ona a kdyz odevzdal sv. Otci dárek, šeptali jest nám vzorem a príkladem! (i 1594) jsme si, ze to není asi nęco jen tak ne- Byl kapelníkem velechrámu sv. Petra a patrného. Téz hrabę Thuri jiz letos po znám zvláštę svojí: Missa Papae Marcelli. nękolikráte mluvil se sv. Otcem, a sice U pravého pilíi•e stredního stojí prosla- hezky dlouho. Trávít zde letošní jaro. vený bronzový pomník sv. Petra,*) Vidęli jsme jej Ilęlcolikráte — jednou Avšak blízí se jiz 12. liodina a jest také jel s jednolcońálcem po Rímę, ponę- treba se pripraviti ku chvíli nejdűlezi- vadz v tom návalu asi jiného povozu tęjší. Jsa poctęn dűvęrou svých spolu- nedostal — coz nám spűsobilo náramnou poutníkű pripravil jsem si písnę, které lekraci, a soudili jsme, ze jsa povznesen jsme hodlali zapęti u prítemnosti sv. Otce. nad lidské predsudky, dovede i takto Męl jsem vésti ceský zpęv na místę ta]< zaprít svűj charakter. Já vűbec jsem si vznešeném — ve chvíli tak posvátné — tohoto šlechtice vlozil do pi-ihrádky mezi ó, jalo jsem byl štasten, ale zároveń pin »vznešené«, a kdyz jsem jednou o mši űzlcosti, abychom to dobre provedli! Po- sv. u oltáre vedle hrobu Palestrinova prosil jsem J J. prince Karla Schwar- stál hned vedle nęho, pomyslel jsem si: zenberga — který pri prűvodech velice V tom kostele je prece jen rovnost: demokraticky krácel v radách nás ka- kaplan vedle býv, ministerského pred- planű a kateclietű, aby mi laskavę sdęlil, sedy ... By10 tni nápadné, proc tak casto kterou chvíli bychom nejvhodnęji mohli bývá u audience -- ale u nęho jsem si zpęv zahájiti. A v tom jiz povstává šu- to dovedl vysvętliti: 1. ze strany sv. mot po prostorách, a salva potlesku za- Otce, který si ho zajisté vází, a 2. ze znívá nám vstríc, hlucné volání: Eviva strany jeho, který zajisté rád dlí v blízko- — a my, z pocátku zarazeni nezvyklým sti Vznešeného. Radost mi téz spű- tímto divadlem, nabyli jsme kuráze a sobilo, ze p dr. Mrštík prijal pozehnán{ vmísili jsme se v toto nadšení, volajíce : od sv. Otce pro diecési, pro Jeho 13. Sláva sv. Otci! Tof okamzik nezapomenu- Milost a téz pro Cyrillskou Jednotu telný, který mi az do smrti utkví v pa- naši. Kéz by toto pozehnání pi•ispęlo męti. Jiz tedy vidíme tu tvár vznešenou, k rozkvętu a konecnę také k pochopení milou, andęlskou. Pomalu, krok za kro- cinnosti Cyrillských Jednot! kem nesen jest kolem nás a dobrotivá Já konecnę na polcyn se strany kom- jeho ruka na všecky strany nás zehná, petentní iutonoval naši: »T i s i c k r á t prívętivá jeho tvár na všecky nás se pozdravujem tebe«, a ku konci au- usmívá, jakoby ríci chtęla: `v 2dyf jste diencí: »Sv. Václave« a hymnu pa- dítky moje a já jsem otec váš. Které p e z s k o u. Hlas se mi chvęl, ale dobre srdce zűstalo by nepohnuto pri nádher- to dopadlo a sv. Otci se prý tento ceský ném tomto výjevu? Za tohoto rozpouta- zpęv zvlás"tę líbil, jak pozdęji oznamoval ného nadšení donesen jest az ku oltári. katolický list: L a V o c e d e 11 a V e- Spęšnę sestupuje z nosítek, vrhá se pred r i t á. Císlo s referátem o naší audienci oltárem na ]solena, a se sklonęnou, strí- jsem si na památku koupil a uvádím vý- brnými šedinami zdobenou hlavou oddává slovnę místo týkající se zpęvu našeho: se modlitbę. Mezitím zpívány byly papez- »Durante le parziali udienze i pellegrini skými zpęváky litanie loretanské, nacez boemi cantarono alcuni inni sacri alla *) Ponęvadz tyto hodinv byly pravým =dlouho- Vergine, a S. \Venceslao, ed infine un cekáním~, nescházelo ani na vtipných nápadech. inno al Sauto Padre, che Sua Santitá Duchapiný Libeńák, jsa tázán, s kým to tam u ol- degnavasi di infinitamente aggradire.« táre mluví asi hrabę Thun, odpovędęl: uTv hloupý, (Mezi jednotlivými audiencemi poutníci kdyz s ním mluví tak vysoký pán, nebude to asi ceští zapęli nękteré posvátné zpęvy, tý- zádný kostelník.« Na smíchu ještę pribylo, kdyz byl upozornęn, ze mezi námi stojí komorník — kající se Panny Marie, sv. Václava a hrab. Thuna. hymnu papezskou, kterými Jeho Svatost | ||||
|