| ||||
| ||||
— 86 —
nevýslovnę byla dojata.) Kdyz ubíral se rálním Cechűm. Snad se tam v brzku na svých nosítkách nazpęt i;oleui nás, nęceho podobného clocekáme. burácel mu opęt vstríc nekonecný po- Kdyz jsme vystoupili z basiliky sv.- tlesk a jásot všech prítomných, prová- Petrské, spatrili jsme na sta povozű, ce- zelo jej mávání klobouky a šatky i slzí l:ajících na námęstí. A všichni témęr dojatých srdcí našich. Od této chvíle vozkové ve vysokých cylindrech — pro cítili jsme se v tom neustálém boji Církve nás kaplany špatné znamení a ještę špat- katolické jaksi posilnęnými. Zvláštę nás nęjší vyhlídky na svezení se. A nohy dojímalo, kdyz sv. Otec pred kazdým nás od toho dlouhého stání uz tak bo- zvednutím rukou ku zeilnání ze svého lely. — Zaklepali jsme asi u tri, ale sedadla povstal, jakoby nás všecky do marnę. Stavęli se, jakoby nás nevidęli. jednoho chtęl aspoń spatriti — poprvé Nu dobrá, pűjcleme tedy pęšky. llríve a naposled - -. Zastavil se ještę pred jsme se však ještę zastavili na posilnę- oltái-em cum sanctissimo, kdez se krátce nou dobrým plzeńským, coz je v Rímę pomodlil -- a jiz ubírá se ku bránę. velikou vzácností, a męli jsme to hned Avšak hle — ještę nezmizel zrakűm na- u ruky. Kdyz vstupujeme do místností šim: ještę se láskypinę k nám naposled .caffé e birreria s. Pietro zastaví nás obrací a naposled zehná —. Mnę zdál zena jakási, ukazujíc hodinky s jakýmsi se v tom okamziku býti bytostí z jiného nápisem, a abychom si na své hodinky svęta. Mnę zdálo se, ze to Kristus, lou- tal:é nęco podobnélo nechali vepsati. cící se na hore Tábor se svými apoštoly Mluvila nęmecky. Dobrá. Za 50 cente- a pri odchodu je zehnající. sicnű si necháme vytisknout dnešní pa- Tento olcamzik zűstane vzdy jedním mátné datum: Ricordo die Roma. 25.14. z nejúchvatnęjších v mém zivotę. Vázím iyoo se svým podpisem. Její muz sedí si tęch chvílí jako krestan, ponęvadz u dverí u malého stolu a pracuje. A kdyz jsem vidęl Otce veškerého krestaustva jsem svému bratrovi vyslovil obavu, aby tvárí 'v tvár a to na místę nejpaniátnęj- se nám ty lioditilcy trebas neztratily, šim, v basilice sv. Petra, kole vybojován kdybychom odešli do vnitr, ponęvadz byl ten ukrutný boj, jehoz první obęti Rím je v Italii, usmál se a pravil: Ne- stal se pravidelnę v dobách drívęjších bojte se, pánové, vzdyt jsem váš krajan. papez. »Býti papezem, znamenalo ten- Já vás neošidím. A vskutku — od Ja- krát: státi se mucenníkem.< — praví blonce a Jicín prý zná jako své boty. historie.*) Slovan všude bratry má. Myslel jsem Tuším loni namaloval mistr Styka však, ze bude radostí plakat nebo aspoń úchvatný obraz: Hucení krestani'i slzet — ale pracoval dále, jakoby se nic v cirlcu Neronovę — o nęmz jsem nebylo stalo. Patrnę se mu zde dobre se jiz zmínil, obraz vystavený ve Var- vede ... Odpoledne jsme ztrávili uz jen šavę, jejz jsme vidęli téz v letošním 24. zazívaním dojmű a psaním pozdravű na: císle »Zlaté Prahy«, a divím se, ze se Cartoline postale italiaua. dosud nikde nepocítila potreba_ poridit bot vidím ta místa stále pred ocima u oltáre i pri reprodukci tohoto obrazu. Ci vyšly modlitbách, prí orací npro papa vznáší se prede podobné vęci u nás v Cechách uz z módy ? mnou podoba Lva XIII. a v kazdý svátek nękte- Já jsem brzy po svém návratu psal asi rého toho svętce a mucenníka zdá se mi, jako na ctyry strany, cinę dotazy v této prí- Uycli stál u jeho hrobu. Vázím si toho jako Slo- van, neboY právę papez Lev XIII. ne bez príciny cinę, avšak marnę. Zbozným Polákűm se nazýván Uývá papezem slovanským. Nás nechal tato themata patrnę lépe líbí nez libe- postaviti hned u svého oltáre, abychom tím spíše cítili vanouti ono sálající teplo z milujícího *) Vázím si tęch chvílí téz jako knęz -- ne- srdce jeho. Pro které vydání chorálních knih máme se rozhodnouti? Odpovídá Dobroslav Orel, ucitel chorálního zpęvu. (Pokracování.) Mimo to, jako nelze ríci s jistotou, sv. Ambroz a které pocházejí z doby které hymny z ambrozslcých slozil sám 1 pozdęjší, talc také nelze rící s urcitostí, | ||||
|