|
| ||||
| ||||
|
—s7
které zpęvy a jakých melodií obsaliovalo z r. 1614 a 1615. Aby mohl ]vrýti vý- antifonarium sv. Rehore a které melodie loliy, obdrzel pro Gr. R. Pustet breveni stavbou rehorským poclobné pocházejí z i. ríjua 1868 výsadu na 30 let pod z dob porehorských. podmínkou, vytiskne-li Gr. v roce a pi•ed- Ano nękterí ucenci slovutného jména lozí-li kazdý jednotlivý list tiskový ]c re- jako na pr.: Fr. Gevaert, reditel brusel- visi a schválení. Pustet vyhovęl všem ské konservatore, francouzský archeolog pod:ninkám a Graduale Romanum, jez Georges Houdard jdou tak daleko, ze S. R. C. v jeho závodę vytiskla a pro- upírají veškeré zásluhy o reformu hu- lilásila za officiellií pro celou církev ka- dební sv. Reho~i Velikému (5go—604) a tol., není nicím jiným nez opraveným jsou toho náliledu, má-li býti oprava vydáním, jez Apoštolská stolice zpęvu chorálového jiz v nęjakém styku dala vytisknouti v medicejské se jménem Rehoi•, tu ze vztahuje se tiskárnę r. 1614 a 1615. bud ku papezi Rehori II, aneb ku papezí A co praví historie o vydání medi- Rehori 1II. (t 741). cejském ? Kdybychom i s tímto náhledem. Ge- Jak jiz receno, sub A) nebylo na- vaertovým nesoulilasili a uznávali váhu prosté jednoty o melodiích chorá]ových tradicních dűkazű lTorinových a Vagnc- od dob reliorskýcli az do stol. XI. Skoro rovýcli, a kdybychom i zcela otevrenę úpinę souhlasí rukopisy stol. XI.--XIV., rekli, ze popírati význam Rehore Veli- ponęvadz jsou to opisy antifonáre, které kélio ve vývoji a rozl:vctu chorálu bylo napsal ve svém dokonalém notopisu by více nez historickou nespravedlností, Guido Aretinský. Všechny rukopisy ob- — prece jest nám doznati, • e nepochází sahují melodie nekrácené piné bohatých vše od sv. Rehore, co se mu pripisuje, jubilaci. a ze chorál v jeho antifonarium ulozený Lec století XIV. prineslo cliorálu doznával zvláštę vlivem liturgie gallilcán- novou epochu. :Melodie jelio se upravo- ské nevl:usnýcli prímęskú, ano ze sám valy ve vícehlas, obycejnę polyfonický papez I,ev IL, který zil asi 80 let po a kdyz polyfonie nabyla dokonalosti, Rehorovi, mnoho zmęn v chorálu Reho- stala se nevdęcnou, prerostla matce své i-ovę ucinil (Ipse enim sacros Hynznos et pres hlavu a privlastnila si prední místo Psali-nos in Lcclesia ad concentum me- v liturgickém zpęvu. A jednohlasému, liorem reduxit. Brevír 28. cervna). odstrcenému chorálu, chtęl-li cástecnę Shrneme-li vše, nabýváme následu- se udrzeti, nezbylo nic jiného, ner, aby jícího resumé: se ve svém rozsahu melodickém uskrovnil, %e všech vydání usporádaných na aby vypustil zbytecný a k podstatę me- základę rukopisném, jest zajisté nejlepší lodické nepatrící balast tonový, a aby Liber Gradualis od Y. Dom. Pothiera. podával pouze pűvodní svoji j e d n o- Jeho chorál jest obrazem melodii obsa- d u c n o u stavbu melodickou. Na chorál, zených v nejstarších rukopisech století prepinęný dlouhými jubilacemi, jez se IX., X. a i XI. A jestlize tyto staré ru- prednášely na j e d n u pouze slabiku, kopisné památky jsou vęrnými opisy an- nezbývalo v liturgii více místa ani casu tifonáre Rehoi•ova, coz ovšem dokázati pi-i tak rychlém rozšírení polyfonie. Co nelze, pak by byl i Liber Gradualis tedy ciniti ? Odstraniti polyfonii, kterouz vęrným obrazem meloclií sv. Rehore. škola nizozemská privedla na výši tech- Nelze tedy dílu Yothierovę upírati nickélio kontrapunktu, a jiz slavný Pale- obzvláštní ceny arclieologické a tradi- strina dovedl podríditi všem pozadavkűm cionelní, a kdyby męla rozhodovati pri liturgickým? "ho nebylo mozno. A proto volbę chorálních knih pouze archeologie nezbývalo nic jiného, nez chorální melo- a tradice, tu bycliom dali dílu jeho pred- die zkrátiti, a ponechati z nich jen to, nost pred ostatními. co nálezelo k jejich substanci. B) Nyní sledujme historii »Graduale A skutecnę ve století XV. a XVI. Romanum«, jez vydala S. R. C. v Reznę. se shledáváme se všeobecnou snahou S. R. C. vypsala r. 1868 konkurs na no zkrácení chorálu, a tomuto pi•ání vydáni nových knih chorálních. Prihlásil pripojují se i mnohé synody. Uvádíme se jediný Bedrich Pustet, majitel tiskárny jen, co dí Couciliuui Rhemense z r. 1564: v Reznę. S. R. C. jeho prihlášku prijala, Item quatum ad prolixiorem prolonga- a ulozila mu vytisknouti za dozoru Apo- tionem cantus in ultima syllaba cujuslibet štolskou komisi ustanovené komise t. z antiphonae, qui cantus vulgariter p n e- medicejské vydání »Gradualu Romanum« u m a vocatur, quoniam in co multum 2* | ||||
|