|
| ||||
| ||||
|
90 —
O mešniích zpęvech bohatę melodických. Podává P. Method Vojácek, O. S. B. (Polcrncování.) Sekvence o svátcích Sedmi- bec dají provésti jen v oboru lilubolcého bolestné P anny Marie. Walding zalozpęvu ... Jestli nękterá báseń toho (-i 1637), znamenitý dęjepisec rádu mi- toho druhu vybízí k hudebnímu zpraco- iioritského, oznacuje za autora liymnu vání, jest to »Stabat Mater«. (Realen- »_Stabat Mater,, Jacopona da cylclopldie fiir protest. Theologie und T o d i, ackoliv nękterí ucenci, s mnohem Kirche.) menši ovšem pravdępodobnosti, jmenují Od XIV. století byla píseń tato ve- i Innocence III., sv. Bernarda, Bonaven- lice rozširována nejen v pűvodním znęní, turu. Treba podotknouti, ze »Stabat Ma- nýbrz i v prelcladech, a byla více zpí- tei',< není vlastnę výplodem jediného vána, nezlí písnę ostatní. Do missálu básuílca, nýbrz'_r".e o ní pracovalo více byla pojata, kdyz byl papez Benedikt XIII. muzű, vzdy ji zdokonalujíce, az konecnę dekretem ze dne 22, srpna r. 1727 slav- nabyla nynęjší klassické formy. To jest nost sedmi bolestí blahoslavené Panny asi téz prícinou, ze se jmenuje více Marie pro celou církev na pátek po muzű jakozto pűvodcű. Jacoponc byl Smrtelné nedęli pi•edepsal. Podobná slav- nejprve právníkem, po smrti své man- nost se koná tretí liedęli męsíce zái•i. zelky však stal se leajícim tertiárem, a Ostatnę slavil se tento svátek v Italii konecnę bratrem laikem rádu sv Fran- jiz dávno p~ed tím, a ríkal se i liymnus tiiška. Zemi•el r. 13o6 v Collazone. Svým »Stabat Mater«, hymiiem »Sabat Mater« pojistil si na Nejprve lící sekvence pi•evelikou bo- vzdy cestné místo v liturgické poesii. lest a nevyslovitelnou soustrast panenské Obsah, jejz si za predmęt své básnę vv- Matky nad horkým umucením a smrtí votil, jiz sám sebou vzbuzuje v mysli její bozského Syna: Maria musila se ltrestana hluboký dojem ; básník pak se- státi matkou bolestí, ponęvadz Syn její siluje jej na výsost jednoduchou; avšak byl muzem bolestí. Podle kríze stála do- vroucnou mluvou, plynným veršem a cela v bolesti pohrízená, d o 1 o r o s a, ptuozvucnými rýmy. Sám protestant Pal- slzami zalitá, 1 a c r y m o s a, an její Syn mer praví, ze evangelická církev műze na drevę kríze krvácel a vykrvácel — církvi lcatolicicé závidęti tuto krásnou avšak Matka Pánę stála jakozto zena sekvenci. Nebot, co písmo svaté po statecná a královna mucenníkű, s t a b a t. svém zpűsobu toliko jediným veršem »Kde je clovęk, jenz by neplakal vida spíše pouze naznacilo, nezli popsalo Matku Kristovu v takové sklícenosti?« (»Stály pak blízko kríze Jezíšova matka Proto zádá milující duše Matku bolesti- jeho ...« Jan icg, 25.), to vylicuje zboznę pinou, aby dala nám spolucítiti svűj bol: roznícená, soucitem ozivená obrazotvor- »Ó Rodicko, zdroji lásky, dej mi pocítiti nost v této písni; soucit męní se v ní velikosti své bolesti, abych s tebou za- pozdęji v prosbu, by Maria vštípila i skla- lostnil. Matko svatá, otiskni hluboko dateli to, cím srdce její napliięno a po- v mé srdce rány Ukrizovaného, a necht linuto jest. V jedné cásti básnę cítí bá- jsem opojen jeho ]crízem a jeho ]crví!« sník po lidsku s Marií, ve druhé prosí Konecnę obrací se básnile ku Kristu ,liz,, aby ho naucila cítiti bozsky. Básni- Pánu, by ho na prímluvu Panny Marie cký jeho duch zachovává všude pravou uvedl po smrti do vęcné slávy: »Kriste, míru; nepripouští zádného upi-ílišováuí, az bude mi s tohoto svęta odejíti, dej aniz nic chorobného. K tomu pristupuje mi skrze Matku dosíci palmy vítęzství. krásné slození sloh a hudební pluozvucné Az tęlo mé zemre, nech at duše má a cástecnę leoninské rýmy, které se vii- stane se úcastnou slávy rajské.« Sekvence pri zádušní mši svaté: Diea irae, dies illa, Onen hnęvu den se chýlí, solvet saeclum in favilla: kdez se v popel saét rozptýlí Neste David cum Sibylla. dle Davida a Sibylly. Quantus tremor est futurus, Jaká hrűza tu nastane, quando Judex est venturus, az v oblacích soudce stane, cuncta stricte discussurus! a nic skryto nezűstane? Tuba mirutn spargens sonum Trouba divném u hlaholu per sepulcra regionum, zavzní v kraji hrobních dolű, coget omnes ante thronum. svolá lc soudu všecky spolu. | ||||
|