|
| ||||
| ||||
|
— 9i —
1\4ors stupebit, et natura, Smrt a svęt se zdęsí v hrűze, cum resurget creatura, kdyz rád vyjde, králűm, lűze, judicanti responsura. vydat pocet ze své chűze. Liber scriptus proferetur, Aj, tu kniha otevrená, in quo totum continetur, v níz je vina obsazena, unde mundus judicetur. a z níz bude pomsta ctena. Judex ergo cum sedebit, A kdyz sudí na soud sedne, quidquid latet, apparebit, vše, co tajno, zrejmę shlédne: nil inultum remanebit. na všecko se pomsta zvedne. Ouid sum miser tuno dicturus? Cím se budu omlouvati, quem patronum rogaturus, kde ochránce mám hledati, cum vix justus sit securus, anY je zbozným se co Uáti? Ret tremendae majestatis, Králi strašné velebnosti, qui salvandos salvas gratis, spásu dáváš jen z milosti, salva me, fons pietatis ! spas mne, zdroji laskavosti! Recordare, Jesu pie, Vzpomeń, drahý Jesu, Sobę, quod sum causa tuae viae, v jaké jsi byl pro mne zlobę, ne me perdas illa die. aY nezhynu v oné dobę. Quaerens me, sedisti lassus, An's mne hledal, tęlo mdlelo, redemisti trucem passus, pro mou spásu v krízi mrelo, tantus labor non sit cassus. aC se na zmar to nedęlo! Juste judex ultionis, Spravedlivý soudce zlosti, donum fac rerr,issionis promiń mi mé nepravosti, ante diem rationis. nez stane den prchlivosti. Ingemisco tamquam reus: Oplakávám svoji vinu, culpa rubet vultus meus. a zardęlý hanbou hynu, supplicanti parte Deus. odpusY prosícímu synu. Uui Mariam absolvisti, "I'yY jsi Marii rozhrešil, et latronem exaudisti, lotru odpustil, cím zhrešil, mini quoque spem dedisti. i mne nadęjí potęšil Preces meae non sunt dignae: Ac já milost nezaslouzím, sed tu bonus fac benigne, Dobroto! dej, po cem touzím, ne perenni cremer igne. aY se v ohni pak nesouzím! Inter oves locum praesta, Rac mne mezi ovce dáti, et ab hoedis me sequestra, a ne kozlűm primíchati, statuens in parte destra. aY smím na pravici státi. Confutatis maledictis, Kdyz zlé pošleš v ohnę zrídla, flammis acribus addictis, v tato vęcné strasti bydla, vota me cum benedictis. v nebes povolej mne sídla. Oro supplex et acclinis, Volám k Tobę s prosbou vroucí, cor contritum quasi cinis : srdce svírá lítost zhoucí, gere curam mei finis. spas mne, Boze všemohoucí! Lacrymosa dies illa, Smutný den to, kde ve strachu qua resurget ex favilla vstane clovęk zase z prachu, judicandus homo reus. by byl souzen pro své vmy. Huic ergo parte Deus : Boze, ušetri své syny, pie Jesu Domine, Kriste Jezíši milostný, dona eis requiem. Amen. pokoj rac jim dát radostný. Amen. »ll i e s i r a e« zaujímá co do ceny Mluva básníkova jest jednoduchá, umęlecké první místo mezi všemi se- úsecná, názorná, vynikajíc poetickým kvencemi. Všickui kritikové v tom se vzletem; jednotlivá slova dopadají jako shodují, ze tento hymnus jest vrcholem rachot hromu. l'Tyšlénky plynou sice všeho, co lidský duch v tomto oboru klidnę jako tichý bęh veletoku, ale silou poesie kdy vytvoril; jest zajisté dílo toto svou unášejí všechny mohutnosti ctená- obsahem i formou v pravdę umęlecké. rovy. Hriizy všeobecného soudu, pred nímz V pravdę dojímavá a pri vší své je- rozplynou se v nivec marnosti tohoto dnoduchosti úchvatná a velebná jest me- svęta, lící básník zpűsobem tak úchvat- lodie chorálu, pohybujícího se ve trecli ným, hrűzypiným, a pri tom tak veleb- rűzných hudebních vętácli, která pred- ným, ze duše jiz napred pocituje všechny nášívá se strídavę dvęma chory. K první dojmy, které jednou pri pohledu na vętę patrí slohy : i., 2., 7., 8., 13., 14. ; ke Soudce nitro naše budou prochvívati. drulié : 3 , 4-, 9-, to., 15-, 16.; ku tretí: | ||||
|