|
| ||||
| ||||
|
— 7 _
Obrana reformy církevní hudby. Napsal František Jirásek. Není úcelem této úvahy poukazovati historie hudby a analyse skladeb jsou k bezpríkladnému úpadku církevní hudby velmi záhy u konce. Opírají-li konecnę právę zašlých dob; jakoz není úmyslem jiz svá tvrzení e nęjakou slcladbu, pak naším, chtíti opęt rozvinovati úpiný náš volí krátce jistou liudební prílohu toho program v ohledu reformacnílio hnuti. kterého casopisu církevní liudby aneb O problemecli oboru toho bylo jiz ne- nákladem vyšlou skladbu nápadnę az scíslnękráte ústnę i písemnę rokováno; pochybné ceny, autorű jako: Schdpf, na slovo vzatí ocíborníci (po více nez li hl, Schaller,I_angl, Molitor, Rampis et 40 rokű jiz) vylicovali do nejmenších tutti quanti, jejíz chudoba invence bije detailű nejen trudný stav bývalé pseudo- prímo do ocí, takze skladba taková byla círlcevní liudby, nýbrz hledęli také pla- nápadnę vlaznę prijata do katalogu Ce- mennými slovy svymi zjednati platné a cilianské Jednoty, kde bylo jí vykázáno trvalé nápravy jalo po stránce liturgicko- místo toliko z olileclű na nejslabší sbory aesthetické, tak i praktické ; procez by- venkovských chorű. chom se neuvarovali výtky jakési práce Jest nám tudíz s podivením, ze naši Sysifovy, polcud by nám tentokráte nešlo pp. antagonisté nepraví: »Skladba X Y o jiné, nez o pouhou rekapitulaci dávno také komponisty je bezcennou, šosáckou, jíz poznauýcli pravd a dlouholetou praxí diletantskou«, nýbrz ze odsuzují šmahem osvędcených zásad ryze církevní hudby. veškerou témęr církevní hudbu nejno- Bohuzel, není nám jinak, nez opęt vęjší doby, v níz nevidí jiného, nez sucho- a opęt rekapitulovati, byt by jen vhlav- párné napodobeniny lclassikű nizozem- nícli bodech. ských a italských, po prípadę i plané Prícinou toho není tentokráte repot slátání kadencních aklcordű. Dle tvrzení širšího obecenstva nad odejmutím svého tęclito pánű stoupenci reformy zakazují casu »egyptských hrncű« smyslné hudby kazdé volnęjší linutí fantasie skladatel- pseudocírlcevní —nikoliv — nýbrz prí- ské (patrnę jakási elipsa za odiosní jim cinou toho jsou obcasné výstrelky s do- termin : sensibilita), coz prý zejména mnęle kryté posice nepatrného jen hlou- platí o harmonii, z které vylucují vše cku nespokojence nad dnešním stavem az na samou kostru harmonickou, t. j. církevní liudbv, rekrutujících se z od- trojzvuky kadencní a dominantní ctvero- borných lwdebníkűv, po prípadę i dile- zvuk, po prípadę dovolují prý tu i tam tantűv. Tito páni volají stále po jakémsi nękterý kvartsekstový al;kord. umęní par excellence, jez budto kolem L tolio všeho vysvítá, ze naši páni sebe nevidí aneb vidęti uechtí, procez antagonisté dűkladnę si spletli svűj kon- by vęru se hodila na nę známá vęta cept, a ze pojímají kromę tolio termino- z Goetlieova Fausta: >Ich sag' es dir : logii harmonickou ve smyslu empirických ein Mensch, der speculirt, ist wie ein nauk o harmonii, dnes silnę jiz zastara- Thier, auf dűrrer Heide von einem bdsen lých; nebot jinak by museli t. zv. kvart- Geist iin Kreis lierumgefúhrt, und rings selcstový alckord povazovati za cistę umher liegt schóne grűne Weide.« rhythmickou úpravu trojzvukű I., IV. a Ze citát právę uvedený není snad ne- V. stupnę, aneb v ostatních prípadech místným, uzná kazdý soudný a nepred- za útvar prűtaliový neb prűchodový. pojatý odborník církevní liudby, uvází-li, K odiosnosti podobných útvarű harmo- s jakou houzevnatostí recení pánové nický ch v hudbę církevní se ostatnę opakují v odborných a dokonce i v den- ještę vrátíme. nícli listecli staré své nárky nad velice Na místę tom sluší doznati, ze výtky jim nechutnou a uerázivuou hudbou ryze recených pánű, pokud by zakládaly se církevní, kteráz zdá se jim býti unikum na holých a nezvratných faktech, mohly veškeré duchamornosti, strnulosti, mra- by snadno otrásti celou budovou nového zivého a odpuzujícího formalismu, svr- období církevní hudby a pűsobiti k tomu, chovauélio diletantismu a t. d. v podob- ze bylo by opęt se uchylovati ku cho- ných epithetech. rálu a klassické polyfonii, t. j. vrátiti Becení páni disponují sice znacnou se k stavu církevní hudby 16. století, zásobou slov odsuzovacích, s dűvody jelikoz restauracní období posledního však, cerpanými z liturgie, aesthetiky, pűlstoletí by pak dokazovalo naprostou | ||||
|