|
| ||||
| ||||
|
— y —
liudby, aby na místę jejím usadili opęt razem církecuí hudby vűbec snáší; dosti chorál a klassickou polyfonii. zretelné pred- a závętí, pripomínající :Muzové tito svými skladbami podali moderní periodicitu ; vokální skladbu dllkaz, ze neodporují veškeré zivly novo- jedno- az trojhlasou s prűvodem varhan, dobé svętské hudby pravému výrazu nękdy, i s jinými ještę nástroji, najmę posvátné hudby — a ze nękterých jest trombonű, za nálezitého ohledu na sym- dokonce uziti ve prospęch leposti zevní boliku tonű hlasű varhanních — a ko- formy posvátnélio zpęvu, ovšem »cum necnę i regulativy pro prednes, coz vše grano salis«, jak v prűbęhu této úvahy doba PaIestrinova neznala. ještę dolozíme. Nepopíratelná fakta v novodobých jest nám tudíz dvojnásob s podive- sl ním, jalo mozno po více nez ctyriceti- zmínęného bijí pri povrclinim jiz nahléd- letém blahodárném období restauracním nutí do té které partitury tak zrejmę stále ještę mluviti o nejsmutnęiši etc. do ocí, ze jest nám trojnásob jiz s po- stagnaci církevní hudby, kdyz stoupenci divením, kterak mozno neustále o sta- jiz z prvopocátku reformy vytknuli sobę gnaci, strnulosti a anachronismu ryze cíl tento: Budovati na základech cho- církevní hudby mluviti. rálu gregorianskélio a slohu PaIestrinova a to s nálezitým ohledem na vymoze- Kdyz naši antagonisté jiz tolik hluku nosti novodobé hudby svętské, pi•ede- natropí a mermomocí nás o jiném po- vším pak hudby oratorní. uciti hodlají, pak jest na nich, pouciti Z toho nad slunce jasno, ze se mu- nás slovy i skutky o tom pravém a nej- ziim tęmto skutecnę jednalo o pokrok modernęjším umęní církevním. Necht resp. o prilnutí k hudebnímu cítęní naší tedy v obšírnęjší monografii cistę vęde- doby — a nikoliv o pouhou libűstku, ckými dűvody dokází planost a nicot- otácející se kolem reprodukce klassické nost, krátce neumęleckost oné liudby, polyfonie, po prípaclę kolem pouhé, škro- jiz pokládáme ve své naivnosti za umę- bené imitace této. leckou a úcelu svému v pravdé vyhovu- Budovati na základę starých, osvęd- jící. Necht monografií tou dále dokázi, cených vzorű jest rozdílné od pouhého ze chorál a klassicl.á polyfonie jest dávno kopírování. Jedinę kopírování znamenalo jiz prekonaným stanoviskem a nejnovęjší, by cosi jako stagnace, a obdobné vý- církevním predpisűm vyhovující chrá- razy, jakýmiz naši odpűrcové na nás mová hudba toliko nechutným odvarem dorázejí, kteriz patrnę neznají aneb sy- tęchto prastylű; necht dokází konecnę stematicky umlcují dostatecný pocet cen- všem theoretikűm, historiografűm, aesthe- ných skladeb iovodobé církevní hudby, tikűm a skladatelűm s v ę t s k é hudby, vzešlých z kompromissu klassické poly- ktei-íz nestacili obdivovati se 1 fonie se zivly, nic více nez zivly! mo- chorálu a klassické polyfonie, mezi kte- derní hudby svętské. (Dluzno zde pripo- rýmiz nękterí, jako na pr. Liszt, Gou- menouti, ze gregorianský chorál zakládá nod, R. Wagner, H. Riemann, pokud se taktéz na iivlech hudby — pohan- bylo jim seznámiti se s nejnovęjší liudbou ských dokonce Rekűv.) Naši oclpűrcové církevní, vyslovili se velmi príznivę o této, patrnę jiz nevidí lesu pro samé stromy, necht tedy i tęm dokází nicotnost pre- nevidí v skladbácli církevních komponistű svędcení a výrokű jejich. Pak teprve poslednícli desítiletí: harmonický proces slozíme naši zbrań a skloníme šíji svou, ua podkladu dur- a moll-toniny a z toho nebot proti tak zjevným pravdám dále vyrűstající modulacní rád; motivickou a bojovati bylo by pocínáním šílených. thematickou polyfonii v centru moderní Novinárskými výstrelky, frazovitými harmonie, oproti liarmonii klassické poly- thesemi bez nálezité dedukce, pouhou fonie, kteráz byla vice ménę náhodným negací a anonymitou jako dosud by výsledkem koutrapunkticicého pletiva na ovšem bojovati nesmęli, jinak bylo by dosti volném podkladu té které staro- nás velice nedűstojno s nimi polemiso- cirkevní toniny, kteréz vesmęs tvorily vati dále. Hlavní však váhu kla- takrka jedinou tonalitu, jelikoz v oné d e m e n a s a m é skladby, nebot : »Verba dobę deklarovaná transposice na stupnę docent, esempla trahunt«. kvintové a terciové príbuznosti známa Necht nám tudíz pádnými slovy a nebyla. K tomu dluzno ještę pripojiti: lilavnę skutky, totiz veškerou církevní moderní symboliku tonového materialu, hudbu prekonávajícími skladbami posvítí pokud se s celkovým majestátným vý- na cestu, kterou bycliom se dle jicli | ||||
|