|
| ||||
| ||||
|
— 12 --
se zádná z ceských tiskáren, aneb fran- tak u tęch velkých na to, aby konecnę couzských, aneb vlašských, kdyz vypsán se aspoń na kazdém kűru objevilo jen byl konkus na vydání tęchto knih ? Zácíný, jediné Graduale Romanum, a dle nęho jako nikdo neműze viniti Apoštolskou aby se zacala zavádęti kýzená reforma. Stolici z toho, ze privilegium zadala je- Nebo jen touto snahou dosáhneme, po dinému konkurentovi Bedrichu Pustetovi. cem touzí autorita církevní, a jejíz prání Otázka národnostní, kdyby se męla projevil na aretinském sjezdu professor vtahovati do církevní discipliny, nemá theologie J. Lans slovy: I n t o n a t Ro- ani zde, nac by narazila. mana Ecclesia et omnium eccle- Kéz by se jiz jednou pocalo uprímnę siarum cllorus respondet tono a váznę pomýšleti, jalo u tęch malých, eodem. Kterak mozno rozšíriti a uplatniti myšlénku Cyrillskou. Prednesl o Cyrillských exerciciích v Jicín Vácslav Fayks, katecheta męšY. školy pro chlapce v Horicích \emohl bych pri sebe horlivęjší snaze cinno veškero umęní, aby se velebnost nalézti lepšího úvodu pro své myšlénky vznešené obęti Syna Bozího zvýšila. nez právę to, co jsme dnes ráno v chrámu Vzdyt Bűh jest vrcholem pravdy, Pánę slyšeli. Jsem presvędcen, ze dopo- dobra a krásy, a tedy také clovęk, jeho sud ještę znęjí v duši kazdého z vázených obraz, musí Mu slouziti v pravdę, dobru, pánű úcastníkű nádherné, Bohem vnu- a krásnu. A neposledním prostredkem knuté melodie nesmrtelného skladatele k tomu jest ríše tonű: hudba a zpęv. dra Fr. \Vitta, s tak vzorným pochope- Týz jest Církvi prostredkem vyjádriti ním prednesené. nejvnitrnęjší a nevyslovitelné city spű- Snad bych se nejkratším spűsobem sobem nejvznešenęjším a pri tom nejdo- zhostil svého úkolu, kdybych dodal slova konalejším — jest nejvlastnęjším dílem Písma Svatého: »Jdi, a uciń totéz«. Ale clovęka. Proto ciní zpęv integrující sou- já jsem si dobre vędom toho, co to zna- cástku bohosluzby, podstatnou, neodlu- mená ríci: »Jdi, a uciń«, a co to je sku- citelnou. Vidíme také, ze všude jinde tecnę jíti a uciniti. Jest k tomu potrebí ponechala Církev umęní širší volnosti prednę pochopení, a po druhé zmuzilo- nez pri zpęvu, který presnými predpisy sti a píle, aby provedeno bylo pocho- upravila, utvorivši docela svűj officielní pené. K obému privésti, tot úceletn tęchto zpęv — chorál. Církev tudíz nepredpisuje chvil, ]c nimz po delší bývalé pause nyní pouze, aby se vűbec nęco jen pri boho- kazdorocnę se scházíme, abycliom se vzá- sluzbę zpívalo a hrálo, ale urcila, co a jemným sdęlováním svých zkušeností po- jal; se má zpívati. ucili, a vidouce, ze nejsme sami, jeden Ovšem ze jest zpęv úkonem bohosluzby druhému dodávali chuti pęstovati boho- zevnęjší, a proto nerídí on myšlénku, sluzebný zpęv v duchu Církve. A jakým ale musí se myšlénce podrobiti. spűsobem lze myšlénky tyto uplatniti, Konecnę jest dűlezito ustavicnę na totiz jim všeobecného poznání a uznání pamęti míti, ze stredem veškeré boho- vydobíti, zálibu k nim roznítiti a rozší- sluzby jest mše svatá; musí se tedy Cír- riti, tak, aby zpęv v duchu Církve kato- kvi jednati nejprve o zpęv a lwclbu pri lické s láskou a nadšením byl pęstován, mši sv. l lcony ostatní jsou mši sv. pod- chci se zmíniti. Predete treba však, prve rízeny a dle ní musí se ríditi vše ostatní. nez k odpovędi dojde, pripomenouti, ja- Které jsou tedy ty hlavní zásady? kého zpęvu asi zádá Církev v chrámu Pánę. Jest zpęv pri bohosluzbách katoli- Úkolem clovęka jest slouziti Bohu; ckých modlitbou prosby smíru, díkuci- má mu slouziti celý a proto musí mu nęní, a má tedy býti výronem srdce slouziti tęlem i duší. Odtud plyne snaha uprímnę Bohu slouzícího, a velebnost pouziti všech mohutností clovęka k úko- tak vznešené obęti ješt~ zvýšiti; jest nűm bohosluzebným — nejen, abychom holdem, který vęrící Pánu prinášejí, a rekli, rűzných poznatkű, ale talté doved- tak svou úcast pri nejsvętęjší obęti na ností. Proto v bohosluzbę katolické jest jevo dávají; prostredkem, aby se budil | ||||
|