|
| ||||
| ||||
|
13
v srdcích vęrícícfl cit odpovídající citu Prvním prostred :em, myslím asi, jest a náladę Církve pri bohosluzbę a po- poucení: šíriti známost tęchto myšlének. linula duše k rozjímání toho, co se To se stane nejsnadnęji známou velmocí, právę dęje. tiskem. Jako kazdá politická strana, chce-li Dle toho treba: své zásady uplatniti, nutnę k tomu po- i. aby byl zpęv, treba tedy je to trebuje tisku, tak také bez pűsobení tisku úprava hudební, modlitbou, a tudíz vy- nepronikne reforma hudby chrámové — lucuje všeclino svętáctví; církevní. Tisk musí zásady její vyloziti, 2. ponęvadz jest to modlitba Církve, je hájiti a nadšení pro nę vzbuditi. A tu, aby umęní nápęvu a souzvuku (melodie prosím, nemyslím však pouze tisk od- a harmonie) slouzilo slovu (textu) a ne borný, listy hudební, které se specielnę naopak; této otázce vęnují. To nestací; hlas tento 3. nesmí míti s hudbou profanní nic pronikne jen ]c uchu zasvęcencű; my spolecného vyjma noty a tony, tak jako musíme jíti na rozcestí, ven. Do listű mluva svętská s církevní má spolecná politických musíme. Posílejme tedy ob- jen písmena a hlásky. cas clánky, hlavnę feuilletony hudební; Benedikt XIV. praví: » v'Iagistram lia- redakce, nevydává-li zrovna nęjaký plá- bentes in colendo Deo pietatem, sancte, tek zpátecnický, bude ráda, kdyz ho moderate, et, ut psalmistarum princeps dostane. Posílejme zprávy o slavnostecli, olim dixit, sapienter psallant, et Domino majíce zretel ku stránce hudební. Casto suo ut Domino et lleo cum summa re cteme pri tęch popisech podrobnę na- verentia famulentur.« Coz je cesky smy- crtnuto, jaké barvy byly stuhy na ko- slem: »Kdo pamętliv všech technických ních banderistű, ale co se na leűru zpí- pravidel umęní, zboznou náladu nejlépe valo, o tom ani dut! vyjádrí, lcdo zboznę a správnę prednáší, Posílejme recense lluclby církevní, a tak Bolia ve vší uctivosti zpęvem odporucujme cenná díla nová. Ovšem neb hrou oslavuje, ten nejlépe piní po- tato práce musí se organisovati, nękomu zadavky Církve i umęní« urcitému svęriti. Pravili jsme, ze hudba musí se ríditi Druhým prostredkem k poucení jsou textem. Nebývá pro text vzdy správného verejné produkce. Nikdy nejsou úcast- pochopení; mnohým bývá text vęcí ve- níci slovu tak prístupni jako pri tęchto, dlejší, která ani jako by k posvátným a proto je to vhodná chvíle ku rozpravę obradűm nepatrila. A prece Církev text o Hudbę cirltevuf. Roucho reci nemusí výslovnę urcuje! A tu jako cervená nit snad býti nádherné, rídí se to jistę dle táhne se všemi predpisy Církve svaté toho, kde a kdy se mluví. zásada: aby se zpívalo pri mši sv., co A tu tak malé naucení spojené s po- na jednotlivé slavnosti obsahuje missal, chvalou všech úcastníkű nemine se s úcin- a co se knęz také u oltáre modlí; z mo- kem a uzitkem. Dobre, kdyz tento úkol dliteb predepsaných nesmí se nic vyne- na se vezme ne domácí, nýbrz nękdo cízi. chávati ani komoliti. Jak se mají tyto Rovnęz výtecným prostredkem jsou cásti prednášeti, nepatrí v obsah nazna- ltázání. Látky k nim nalézti mozno do- ceného thematu. sti. Z nęmeckých u Dra Selbsta, Krucka, Cerernoniale episcop. 1. XXVIII., 11. u nás v >Cyrillu<,, u Konráda a j. Do- praví dále: )necdum profani aut lubrici« bre se poslouzí vęci, kdyz se vylozí — níc svętského a laškovného. hlavnę zpęvy promęnné, jako Iutroit, Pryc tedy musí všechno svętáctví Graduale a t. d. V diecési kralovéhradc- z chrámű našich. Tím nemyslím snad cké jest vítanou poműckou • Oltír«. orchestrální prűvod; v Nęmecku jest I zkoušky jsou vhodným místem. Vű- velká cást chrámű bez orchestrálních prű- bec uprímný Cyrillista, at uz knęz nebo vodű, ale svętáctví je tam namnoze prece. riditel choru, neopomene zádné pí•ílezi- Pryc musí všechny ty sladkohorké tosti, aby podstatu hudby chrámové vy- sentimentální písnicky rozlicných tęch lozil a odporucíl, na krásy a prednosti Faustű a Markét, ba docela nękdy Don její ukázal, a tak zájem pro ni budil. Juanű, pryc melodie operní, ba docela Ovšem na odpor ze zacátku narazí, ale operetní, a nastoupiti musí hudba, která netreba se lekatí 1 To vše pomine, a po jest modlitbou katolickou, a nikoliv Jo- nęjakém case lid se sán: bude diviti, jali sefinsko-febronianským rouháním. se mu to — od ceho nechtęl sám upu- Kterak však tęmto zásadám zjednati stiti, a ceho se tak houzevnatę cirzel — prűchodu ? jak se mu to mohlo líbiti. | ||||
|