|
| ||||
| ||||
|
24
rioda cítá 8 taktű, z nichz pripadají prední 4 takty na predvętí a poslední 4 takty na závętí. Dojem predvętí na konci osmého taktu nezávisí od rhyth etického zivlu periodicity, nýbrz ocl samé harmoniky. U tom však pozdęji. Mluvíce o urcitém poctu taktű, pri- pomínáme co nejdűraznęji, ze jest na- prosto neprípustno pocítati takty od taktové cáry ]c následovní cáre a hle- dati v carácli taktových mezníku rhytli- mických útvarű. "Takt ve smyslu fraseo- logickém műze zacíti kdekoli, na kazdém rázu i na ]cazdé podruzné dobę rázu. Proto také není zádných predem urce- ných dob tęzkých a lehkýcli. Vzdyt na tak zvané tęzké dobę (podle zastaralé theorie taktových akcentű jest prý první ráz v taktę dobou tęzkou) műze sice býti jádro, ohnisko ci vrchol toho kte- rého útvaru rhythmického, s kterýmz by bez odporu souhlasil positivní akcent jako dynamický vrchol —műze se však na téze dobę objeviti i konec rhythmi- ckého útvaru, ]cterýzto jako bod nully vyzaduje z pravidla akcentu negativného, nejmenšího stupnę panující právę sily. Prednášeti skladbu na základę theorie taktových prízvukű podobalo by se jedno- tvárnému bušeni kovárű, mlatcű a pod., címz by se ubíjela kazdá forma hudební. Jestit proto skorem v kaidém prípadę svrcliovanę neumęlecké hráti takto : 2 v > v I i vvv > vvv >'vvv > vvv 2 > v v > v v • • > v v • i'. v v i • ~', v > v i • il il v v v v v v> v v v e v v v >vvuvv > vvvv vvv '> uvv vv > i 4 v u v > u v v i' 2 6 t. d. 4 i e e 11 [ I ponękud solidnęjší taktující prednes neustálého decrescenda: jest rlrythmickým nesmyslem. Není tu zádného rhythmického kontrastu, zádné formy vice, nýbrz toliko sprostého bu- šeni podle taktu. Kazdé jednotvárné bu- bnování, kazdé jinak povykující troubení na signalovky pri vojenských pochodecli jest rhythmicky daleko cennęjší. Hudba, jako subtilní, z rhythmilcy, harmoniky a melodiky vzešlý organismus nesnáší pro- stę svęrací kazajky taktových piízvukű. V prícinę té nedá se akcentová theorie: déle udrzeti, lec v prűvodcích hlasech tancű a pochodű a v nękterých velmi i-ídkýcli prípadech pádného charakteru skladbách. Pravidly taktových akcentű neríclí se dnes zádný, ponękud jen sluš- nęjší instrumentalista, tím ménę pak pę- vec, od nęhoz zádá se vedle správné skanse jednotlivých slov i vzorná dekla- mace, t. j. prízvuky vętné, smyslové a einphatické, ]steré nemají niceho spolec- ného s taktem v bęzném slova smyslu. Le li k á d o b a, dle pojmu fraseologi- ckého, jest onen motiv neb orla frase, jíz vzniká a postupnę se rozvinuje rhyth- micicý zivot. Tę z lc á d o b a dostavuje se pak sama sebou na vrcholícím motivu, na vrcho- lící frasi a periodę, aby spęla od bodu toho smęrem opacným k opętné lehké dobę, ku ]conecnému bodu uully jistélio rhythmického útvaru. Yrízvulc fraseologický není tudíz jiným :.ez stred, hlavní bod cili vrcliol rhyth- mických tvarű. Vyr.aduje-li pouhý motiv pri svém vývinu crescenda a stringenda (ovšem cum grano salis), v opacném pak smęru zase decrescenda a calanda, jest samo- zrejmé, ze fráse, predvętí, závętí a celé periody vyzaduji toho v hojnęjší jiz míi•e. Následující schematismus taktových motivű necht objasní, celio pouhými slovy nebylo nám s dostatek vysvętliti. | ||||
|