|
| ||||
| ||||
|
-- 26
zemrelých chránil o (.i trestű p e ic e 1- Od latroitu, jenz se také vyzname- ných neboli vęcných.Církevvmýšli nává zivým pohybem, liší se Offertorium se v této chvíli v okamzik, kdy duse svým bohatším nápęvem. Kdybychom majíc z tohoto svęta vykrociti a obje- prirovnali lutroit jinochu, pinému udat- viti se pred soudnou stolicí Bozí, jest ného snazení, pak podobá se Offerto- v nebezpecí vęcnę zahynouti. Církev rium muzi, tęšícímu se úpinę svým vlo- zprítomńuje si události, které jiz minuly, liám a silám. címz liturgie nabývá poeticko-dramati- ckého rázu, dostává se jí zvláštní zivo- VII. Communio. sti, svęzesti a rozmanitosti. Tímto zpű- Kde je obęti, jsou i obętní liody. sobem lehce si vysvętlíme i veškeré A ponęvadz knęz slouzí mši sv. i jménem ústrojí pohrebních obradű a modliteb, vęrícího lidu, jest záhodno, aby i vęrící kde nękteré (jako Subvenite, Non intres, lid, jenz spolu s knęzem Pánu Bohu obęti Libera me llomine, A porta inferi -- prináší, i v obętních hodech podíl męl; Od bran pekelných vytrhni, Pane, duši a tęch se mu dostává ve sv. prijímání jeho) ani jinak vysvętliti se nedají, lec po prijímání knęze. V církvi bylo prijí- tím, ze církev vmýšlí se v dobu smrtel- mání lidu vzdy cástí boliosluzby, církev ného zápasu neboztíkova a prosí za jeho si preje zádoucnę, aby vęrící pri mši ochranu od záhuby vęcné. Takto dá se svaté prijímali, ano mnohé mešní mo- Offertorium zádušních mší dobre srov- dlitby po sv. prijímání (Postcommunio) nati s naukou církevní o pekle, z nęhoz zrejmę se ku prijímání lidu odnášejí. Tu není vysvobození. Církev se modli, by v prvcích dobách církve zpíval se Bűh chránil duše od muk pekelných a zatím, co se sv. pi-ijímání mezi hluboké propasti, by je vytrhl z jicnu vęrící rozdávalo, zalm, kterýzto zurivélio lva t. j. dábla, by jich nepohl- obycej męl pűvod svűj v príkladu sa- tilo peklo, by neupadly do temností. mého Spasitele, o nęmz praví písmo sv., A tyto modlitby koná církev pri obęto- ze po veceri Pánę »chválu vzdavše vyšli vání právę, kdyz vęrící Bohu pri ofęre na lioru Olivetskou<,. Konstituce apoštol- dary prinášejí a uzitky zadostcinící této ské narizují, aby se zpíval zalm 33 almuzny duším zemrelých privlastńují. »Dobroreciti budu Hospodinu kazdého Spasitelný jest tento zpűsob nejen ze- casu.,( Liturgie sv. Marka predpisuje mrelým, nýbrz i zivým, ponęvadz se jim zalm 41., pocínající slovy: »Jako jelen dűtklivę a zivę prísný soud Bozí pripo- dychtí po studnicích vod, tak dychtí míná; a pocátek moudrosti jest bázeń duše má po tobę, Boze.« O praxi církve Pánę. rímské dovídáme se z príslušných pred- Co se týce melodie Offertoria, pisű rímských »Ordines«, ze v Rímę byl tu bývaly jeho veršíky velice bohatę v uzívání pri sv , prijímání s t r í d a v ý slozeny. Ano s veršíky bylo by Offerto- z p ę v z a l m u, a to tak, zc se zapotila rium nejbohatším ze všech meš- antifona, která pak strídavę s jediiotli- ních zpęvű, mnohem bohatším vými verši zalmu se zpívala. Kdyz však n e z G r a d u a l e. Nicménę i nynęjší pocet prijimajícícli ustavicnę se zmen- pouhá antifona jest velmi bohata. Gra- šoval, zbyla ze strídavého zpęvu jako duale zdá se býti jenom slavnęjším nad jediný pozűstatek a n t i f o n a , n y n ę j š í Offertorium, ponęvadz podrzelo sviij ver- »Communio« Communio jest tedy šík, kdezto Offertorium ho pozbylo. Talzé tolik jako zpęv ke sv• pí-ijimání, jest znacný rozdíl mezi zpűsobem melo- který posvátný úkon prijímání die obou tęchto zpęvű. G r a d u a 1 e jest provázel a poboznost prijímajících více rovné, 1 e h c e p 1 y n o u c í, i ve svých mnoziti męl. Od 12. století pocalo se jubilacícli p o lc oj n é a v jakémsi smyslu zpívati C o m m u n i o teprve po prijímání jednoduché. Offertorium má více jakozto dfkűcinęní za nebeský pokrm, pohybu, tęsnęjší a slozitęjší zpű- a tak se dęje i zz casű našich. soby. Kroky tonű jsou širší, dęlají Communio bere se obycejnę z pí- mocné, smęlé oblouky, rhythmické ob- sma sv., jenom nękolikráte jest slozeno tíze jsou rozmnozeny.Ldá se, jakoby pri od církve, nebo pozűstává z nękterého Offertorium také posvátné umęní zpęvu charakteristického výroku oslavovaného chtęlo obętovati to, co műze nejlepší, svętce. Co do obsahu nevztahuje se jak rekl jiz sv. opat Odo : »In offerto- antifona C o m m u n i o (= prijímání), jak riis ... quantum in hac arte valuerit, by mohlo její jméno a její místo pouka- patefecit.« zovati, k udilení nebo pí-ijímáni velebné | ||||
|