|
| ||||
| ||||
|
213 —
veta »Dotnitius vobiscum,, »Et rum mus Domino«, 'Chvalme Pána«, s p i r i t u t u o« navzájem od Boha milost, »Dobrorecme Hospodinu«. aby modlitba jejich byla úcinua; pr i To pochází odtud, ponęvadz o dnech evangelium preje knęz lidu, by slovo kajících a prosebných nemęl lid po skon- Bozí poslouchali k svému uzitku a vęc- cení mše sv. hned kostel opustiti, nýbrz nému blahu, a lid zádá knęze, aby mu męli ještę déle v tięm zűstati a obcovati dűstojnę a nálezitę evangelium a jeho církevním hodinkám neb slavnosti za- výklad zvęstoval; pred o b ę t o v á u i m stavení ~statio), které bezprostrednę po a p r e fa c í vyprošují si na vzájem pomoc, mši svaté se konaly. Mše tedy, jejichz aby byli hodni konati pravou obęti, a charakter nepripouští > Gloria«, uzavírají aby jim ku prospęchu duše poslouzila. se slovy: »Benedicamus Domino«. Konecnę po modlitbách po sv. pri- Jezto »Ite, m i s s a e s t« jest výra- j í m á n í vyjadrují si knęz a lid jako na zem srdce napinęného vdęcnou radostí, rozloucenou vzájemné prání, aby Yáu, ze mu bylo dopráno obcovati mši sv. s nímz ve sv. prijímání bud skutecnę a s muoliými milostmi vrátiti se opęt nebo duchovnę se spojili, nebo jemuz ke svému povolání, proto se téz ve zpí- se alespoń prítomnému na oltári vroucnę vané tuši sv. »I t e, m i s s a e s t« prednáší klanęli, vzdy, i mimo chrám, s nimi zű- v radostných a bohatých melo- stával. diích, zűznícícli se dle povahy slav- Potom prohlašuje knęz konec mše sv. nosti. Pocet melodií nyní jest zulenšen dle toho, jaká mše se právę slaví, bud na šest; nebot nękteré missály pred slovy:» Ite, missa est »jdęte, Yiem V. mívaly az dvacet rűzných me- skoncena jest«, anebo »Benedica- lodii. V »Liber Gradualis« vydaném od mus Domino«, »Chvalme Pána«, llom. Jos. Pothiera nalézáme a my, zpí- nebo »Requiescant in pace«, -At váme dvanácte rozmanitých krásných odpocívají v pokoji<, a chor odpo- nápęvű. Melodie »B e n e d i c a m u s D o- vídá »Deo gratias«, »Bohu díky«, mino« jest jednodušší, ale v nę- nebo pri zádušní mši svaté »Amen.« které dny táz jako melodie »Ite, missa est«, coz se dá vysvętliti z úzkého mezi Od nejstarších dob bylo obycejem obęma vztahu, jelikoz obojím se mše sv. pri krestanských bohosluzebních shro- zakoncuje, jedno na místo druhého na- mázdęních, ze se propuštęní ohlašovalo, stoupilo, a na oboje táz odpovęd: »De o kdyz se męl lid od posvátného úkonu gratias«, »Boliu díky« se dává. Rí- rozejíti. Na východę i na západę byly lcáme nebo zpíváme na konci mše svaté v uzívání rozlicné formy propuštęní; »Deo gratias«, »Bohu díky«, aby- v církvi rímské ohlašoval jáhen konec chom dali výraz vroucích díkű Bohu svaté obęti slovy : »I t e, m i s s a e s t«, to z toho, ze jsme mohli býti prítomni znamená: »jdęte, jest propuštęní.« pravé a nejsvętęjší a nejpozehnanęjši Jalc z podaného tohoto prekladu vysvítá, obęti krestauslcé, a ze jsme pri ní mno- prichází zde slovo »missa«, od nęhoz hých milostí a darű pro duši i pro tęlo, celá obętní slavnost své jména »mše« pro zivot vęcný i vezdejší stali se úcast- obdrzela ještę ve svém pűvodním vý- nými. znamu (missa = missio vel dimissio), to- Mše zádušní >Requiem« jsou tiz »propuštęní«. Nyní však obycejnę smutecní sluzby Bozí za v Pánu zesnulé, »Ite, missa est,, se prekládá: »Jdęte, a proto jiz z tohoto dűvodu ne~íká nebo mše jest dokonána«, nebo lépe: ujdęte, nezpívá se pri nich radostnę a slavnostnę skoncena jest«. znęjící »Ite, missa est«. K tomu se pri- Jiz v jedenáctém století vyvinulo se druzuje další okolnost, ze prítomní ne- az dosud platné pravidlo, ze jenom mají hned po dokonané zádušní mši svaté o dnech nebo ve mších více slavnost- odejíti, jezto následuje ve mnohých prí- ního a radostného rázu vęrící slavnę padech absoluce, »Absolutio ad tumbam«, byli propuštęni, nebo jinými slovy, ze anebo konává se modlení za zemrelé. se ríkalo a ríká »I t e, missa e s t« je- Proto jiz od 12. století bylo zvykem nom tehdy, kdyz se ríkalo a ríká pri konciti mši za zemrelé zboznou prosbou: mších chvalozpęv »G l o r i a i n e x c e l s i s »Requiescant i n p a c e ! « , »Odpo- Deo«. O dnech, které mají více ráz c i ń t e z v p o k o j i!, Vhodnęjší závęrecní smutku a lcajicnosti, nebývalo propuštęní formule neműze býti. "Tęmito slovy vy- ohlášeno, nýbrz na místę »I t e, m i s s a jádreno jest vše, ceho v Pánu zesnulým e s t« nastoupilo a ríká se: »B e n e d i c a- mtizeme práti a proc mši sv. za nc obę- | ||||
|