|
| ||||
| ||||
|
-34-
záhy, 2e církevní hudba svého casu príliš zpęv kontrapunktický, z prve toliko nápadnę se oddalovala od povahy a o vyšších svátcích pi•i mši sv., pozdęji ducha posvátné hudby, jimiz se az do také pri nešporácll a církevních liodin- 17. vęku vyznamenávala; seznal, jalo kách, kcle vystrídán chorál s vícelilasem. zhoubnę pűsobila instrumentace na po- Chor ]cláštera toho byl za dne i v noci svátnou liudbu, kteráz pal: postupnę pri stále rádnę obsazen vzdęlanými muz- jímala takou míru svętáckosti, ze jevila skými hlasy. Vznešenosti za pűlnocní se býti za doby Gerbertovy nesnesitelnę doby etielzutovalléll0 »Te Deum« bez- az rozmarilou, lascivní a nevázanou. Ku mála 4oti hlasy za strídavého prilvodu svému nemalému zármutku znamenal dvou varhan nebylo daleko a široko Gerbert naprostou j12 dekadenci církevní rovno. Aby získal dostatecného poctu hudby, jalo bylo mu pri jeho cestování diistojných skladeb, obracel se opat Ho- doznati. norat do Ríma a takových míst, o nichz Ve svém rozhorcení nad neutęšeným bylorná:no, ze ve svých archivech cho- stavem hluboce jiz pokleslé chrámové vají skladby starýcli italských mistrű ; liudby nerozpakoval se ku svému dílu k dosazení jich jevil nemalou horlivost »Vetus liturgia allemanica«, jez vęnoval a obętavost. V duchu tom byla pal. papezi Yiu VI., pripojiti: »Chrámová v í•rceném kláštere vedena chrámová hudba jest zajisté jedním z lilavních pod- hudba az do smrti opata Honorata, jez porovatelű poboznosti; jsme však, zel nastala r. 1802. Bohu, svędky toho, jak u nás v Nęmecicu L uvedených zde fakt nutno souditi, vűcihledę klesá 1lásledlcem zvráceného ze, ac svatá pravda cliorálu a lclassické napodobování Italű, kteríz radęji svę- polyfonie byla v oné dobc šlapána prímo táckému vkusu holdují, nez by hledęli nohama, prece nepodarilo se duchu svę- se vzdęlati príkladem papezského sboru, táckému potlaciti ji zúpina. Skrývalat kde jedinę dűstojná vokální hudba se se ovšem jiz jen v lclášterecll a nękte- pripouští. « rých kollegiatních chrámecli, byla pou- Téhoz presvędceni byl i tehdejší pa- hou jiz »Popelkou« -- ale zila 1 A to jiz pezský Icapelník Sanírzrellr kterýz r. 1774 stacilo upozorniti církevní autoritu na Gerbertovi dopsal ve smyslu tom: -,No- sebe a svoji konventionelni lzí a smysl- vęjší komponisté slozí jistý zalmový verš ností veskrze prosáklou sestru, t, j. svę- zcela dobre, za to zase verš následující ne- táckou hudbu v chrámu Pánę. snesitelnę az zmękcile a lascivnę. Hlavní V prícinę té vydal r. 1746 papez B e- prícinou toho asi bude, ze následkem n e d i k t `PIV. dekret, dle nęhoz męl domýšlivosti mladších komponistű vchází býti církevní zpęv provázen toliko var- do mody pohrdati starými skladateli.« hanami. Encyklikou vydanou r. 1749 Sautarelli nemęl ostatnę mnoho nadęje byla zakázána neliturgická motetta a jiné na zlepšení trudného stavu chrámové neliturgické skladby; bylo narízeno, aby hudby, v nęz Gerbert stále ještę doufal. text skladeb prednesených pri mši sv. Neménę horlivým pęstitelem dűstojné a nešporách byl ku schválení preclklá- chrámové hudby byl Honorai Goclal. dáu. Prűvod smyccových nástrojű a fa- Týz narodil se r. 1733 v Imcrlenstadtu gotű cinil se závislým na biskupském a byl r. 1757 vysvęcen na knęze. R. 1767 povolení pro kazdý jednotlivý prípad. stal se opatem kláštera Ordo. S. Bened. Flétny, oboe, rohy, trubky, mandoliny, v Ottobeuernu. Novę zvolenému opatu bubny a podobné nástroje se zakazovaly. šlo predevším o vázný a velebný zpęv Arie a recitativy zakázány aspoń o sva- v kláštere svém. K popudu opata toho tém týdnu. jal se tehdejší reditel kűru zmínęného P. Gaovanni Martini; o nęmz jsme se kláštera upravovati veškeré antifony jiz nahore zmińovali, byl vęhlasný theo- na krásný velebný ctyrhlas, které pak, retilc, historik, varhaník, dirigent, skla- provedeny byvše více nez tricetihlasým datel a znatel staré polyfonie, k nęmuz sborem za prűvodu varhan, dodávaly putovali záci z daleka a široka a jehoz církevním slavnostem klášterním tak radou u vęcecli církevní liudby rídila se ušlechtilého a velebného rázu, ze cosi i papezská rada sboru karclináll. Jako podobného nebylo lze docíliti ani v ka- skladatel krácel ve šlépęjích klassických thedrálách a metropolitních chrámech. vzorű, podléhal však dosti casto proudu I pri ostatních sluzbácli Bozích dána sví; doby. Dluzno i pres tuto výtku po- tamtéz zpęvu za pouhého prűvodu varlian kládati Y. Martinilio za mocného a vlivu- prednost. HonoráY, zavádęl pal: pozvolna pluého udrzovatele tradice klassické | ||||
|