|
| ||||
| ||||
|
-35-
polyfonie, jelikoz byl ucitelem hudby té- chem casovým. Zaslepenost oné doby męr celé Evropy. V 18. vęku totiz ne- dosáhla jiz takové míry, ze po pravzo- bylo vyšších škol pro hudebníky, t. zv. rech církevní hudby, totiz po chorálu a ]:onservatorií v našem smyslu. Kdo tehdáz l:lassické polyfonii, od nicliz kazdá re- nestudoval po jistou dobu u toho kterého forma vycházeti musí, nezbylo jiz ani inistra italského, nepokládán za vyško- památky. Studium historie hudby, jez by leného hudebníka. mohlo brány k nesmírným pokladűm staro- Spisovatel Nikolai z Hamburku uvádí bylé církevní hudby opęt zotvírati, netę- ve svých r. 1783 vydaných »Cestopisech« šilo se valné, vűbec zádné oblibę (cestné náslee.lující : »Katolická církevní hudba zde výjűnky tvorily toliko nękteré klá- pred nękolika ještę roky vyznamenávala štery, jak jiz praveno); aesthetika hudby, se mnohými známkami svého pűvodního rovnęz na historii silnę závislá, byla charakteru. Nyní však vtírá se všady tehdáz ještę v pocátcích (Lessing, Kant); operní, a coz horším jest, fádnę-novo- ký div tedy, kdyz recení klassikové kom- modní hudba italská do chrámu Pánę, ponovali církevní liudbu, kteráz byla cehoz byl jsem svędkem zvláštę ve Vídni. ostatnę mimo obor pűsobnosti jejich, tak Pri mnohém Credo neb Beuedíctus tonul jak se jim právę praesentovala. Tínt je- jsem v rozpacích, neslyším-]i snad hudbu dinę mozno vysvętliti, proc církevní z italské opery buffo. Pokud hudba ta skladby tęchto velikánű nejsou jiným, vyznívala príjemnę, libę, a pokud ne- nez symfonickou, po prípadę oratorní sklesla ještę níze, byla aspori ponękud hudbou s libovolnę, tudíz neliturgicky snesitehlou. 11Iálokdy slyšel jsem zde podlozeným testem církevním. Totéz celio vznešeného. Co męlo býti nádherné, sluší ríci o církevních skladbách Cheru- bylo vętšinou jen šumné, vírivé.« *) biniho, K. Webra a Rossiniho, jez pri- pomínají dokonce i styl operní. heetho7,en po dokoncení své velké Zdrzovati se déle u negativnéllo obrazu (orchestrované) mše z D dur dopsal zná- církevní hudby a poukázati dokonce mému zakladateli muzských pęveckých k dobę Schiedermeyrű, oddalovalo by nás sborű K.Zeltrovi v Berlínę tato pozoru- prespríliš od positiané stránky její. Schie- liodná slova: »Povazuji ryze vokální dermeyer et corlsortes urychlovali toliko hudbu za jedinę správný zpűsob církevní smrtelný zápas pseudocírkevní hudby tím, hudby.« ze degradovali stánel: Bozí na tingl-tangl Jak ostatnę soudili klassikové Haydn, a prilákali takto do svatynę celá hejna Mozart a Beethoven o církevní hudbę, jim kongeniálních šumarű. »Skvostné« byt by se jinak pri svých církevních skladby tohoto druhu a ještę »skvostnęjší« skladbách jimi uznanými pravdami sko- jich provedení drázdily netoliko vzdę- rem ani nerídili, vysvítá nejlépe z vý- lance, nýbrz i prostý lid k smíchu a rokű jejich. J. Haydn na kladenou jemu k rűzným zertovným rýmovackám, jakz otázku, proc komponuje tak veselou ani nemohlo jinak býti pH hudbę na- chrámovou hudbu, ocípovędęl, ze ji píše prosto koupletového rázu ve spojení pro hudebnický plebs (fűr den musikali- s posvátným textem. schen Janhagel). Mozart I:dysi pravil, ze Príchodem K. Etta pocaly jiz svitati by obętoval celou svoji slávu, mohl-li ranní cervánky reformní doby. Týz na- by se pokládati za komponistu jediné rodil se r. 1788 v Bavorsku a zemrel jen praeface neb »Pater noster«. Za r. 1847 jako dvorní varhaník v Mnichovę, svého pobytu v Rímc poznal Mozart te- kterézto místo zastával po 31 rokű. Pro prve ryze církevní hudbu pri produkcích svűj neobycejný hudební talent dostal se v Sixtinsl:é kapli, jíz byl tak unešen, ze jiz v devátém svém roce za vokalistu odvázil se dle pouhého slyšení opatriti do blízkého svého rodištę kláštera rádu svętu opis Allegriho » Miserere«, kteréz sv. Benedil:ta. Jsa vyzbrojen nálezitým rozširovati bylo tehdáz zakázáno. školním a hudebním vzdęláním, najmę Takové chvilkové dojmy nemohly zde pak ve zpęvu, ve hre na varhany a císlo- pűsol)iti trvale, nebyly s to obrátiti »Sa- vaného basu, odebral se po nękolika vla« na »Pavla«; nebot svętáctví v cír- letech do Mnichova, kde studoval gymna- kevní hudbę nabylo v oné dobę tak sium. Vedle toho vzdęlával se i v hudbę pevné . pűdy, ze ojedinęlému skladateli dále. Výtecný prof. Schlett vzdęlal jej nebylo více mozno utkati se v boji s du- r:a rádného varhaníka a routinovaný kontrapunktista J. Gr itz byl mu ucite- *) Caccilien-Iialender, 1882, lem nauky o skladbę. Talentovaný mla- | ||||
|