|
| ||||
| ||||
|
-36
dík seznámil se pak za krátko s nej- nevkusu církevní hudby své doby tak lepšími ll1111CI10VSkými hudebníky. mocnę, ze za nedlouho mohl svým rádnę Pocínání si jejicli nechtęlo se však vycviceným sborem exel:utovati skladby EIttovi valnę zamlouvati, kterýz, jsa ne- klassikű : Yalestriny a Orl. Lassa i jiných uspokojen telidejším stavem církevní nizozemsl.ýcli a italských mistru 15. a liudby, prálinul neustále po nęcem vyš- 16. stol. ším, idealnęjším. Tuzbám tęm vyliovęla Chvalná povęst sboru dvorního clirámu za nedloulo cirá náhoda. Stalo se totiz, rozšírila se palz záhy po všech zemích ze prohlízel kdysi staré, zaprášené a nęmeckých. Lipské hudební casopisy re- zpola jiz ztrouchnivęlé knihy a hudeb- ferovaly ohnivými slovy o novę ozivené uilly v zapomenutém jednom koutę tam- církevní hudbę bývalých krásných casű ního semináre. Tyto hudebniny mensu- -- a nazývaly Mnichov nęmeckým Rí- rální notace 15, a 1G. století zdály se mem. I sám papezský nuntius pri bavor- niu zprvu býti nerozluštitelnými hiero- sleém dvoru, vojvoda Serro Cassa,io, glyfy. Neúmorným však pí-emítáníni po- kterýz sáni byl veleni vzdi:laným pęv- darilo se mu konecnę význam jejich cem, pravil (1821) ve svém udivení: decliiffrovati. Prvníni ovocem jeho mra- »Vskutku, zde se zpívá lépc, ncz v Rímę 1,< vencí píle byla v moderní partituru se- stavená Okeghemova »missa cujusvis Tento v Mnichovę nálile vzešlý, tak- toni —. Stastným výsledkem tím povzbu- rka originelní ruch upoutal ilined z prvo- zen jal se pak L;tt luštiti osmililasé pocátku pozornost prof. Thibauta v Hei- »Magnificat,, od Orlanda Lassa, práce to delberku, kterýz byl taktéz výtecuým jiz daleko jetou snazší a také vdęcnęjší. znalcem a pęstitelem starolaassicl:é cír- Pri prvé skladbę obdivoval toliko zvlášt- kevní liudby — a ]cterýz by se nejradęji nost umęlé formy; zde však naleznul byl usadil v Mnichovę, aby svého Ltta, nikdy netušenou sílu, posvátnost a vzne- jak se castęji vyjadroval, męl stále po ~enost výrazu tak cele onomu místu ruce. Prof. Thibautovi vęnovali jsme v naši primęrenou, kterému skladba ta męla úvaze ponękud vętší pozornosti, jak la- slouziti. Skorem výhradnę jen trojzvul:y, slcavý ctenár ihned pozná. O Ettovi prazvláštní, dosud nezvyklý zpűsob har- sluší ještę dodati, ze byl i horlivým filo- monických sledű a obratű této skladby, logem. Zabýval se dokonce i studiem to vše pűsobilo na h;tta a malý krouzek slovalisk} cli jazykű, lcteréz privedlo jej posluchacű tak hlubokým dojmem, ze do- konecnę i k studiu jazyka všech jazykű, mnívali se slyšeti harmonie zcela jiného címz jest sanskrit. Zabývav se harmoni- svęta, jez nezdály se jim míti ceho spo- sací hebrejských nápęvű pro mnichov- lecného s harmoniemi novodobé liudby. skou synagogu, vpravil se pri tom do Jsa podporován ve svých snahách podrobné znalosti hebrejštiny. Proslavil tamním dvorním reditelem kilru Y. J. B. se také jako plodný církevní skladatel. Schmidem, vzeprel se proti męlkosti a (Pokracování.) Reforma chorálu v XVI. a XVII. století. Na základę nových spisű podává P. Bernard Velíšek, O. S. Ű. V nejnovęjší dobę vyšla tiskem dvę strina e Pemendazione del Graduale Ro- díla, jez vrhají nové svętlo na historii mano, con Appendice di documenti. reformy chorálu v XVI. a XVII. století, (Nová studie o Jauu Petru Alojsiovi a objasńují mnohý kout, který posud z Palestriny o opravc Gradualu Rím- badatelűm v oboru tom a tak i verej- ského, s prídavkem dokumentű.) Societá nosti skrytým zűstal. di San Giovanni Evangelista, llesclée, Lonského roku uverejnil Msgr. Carlo Lefebore &, Ci. Roma. (Str. 138, 8° ) Respiglii, papezský ceremonár a pod- Spis ten jest rozšírenýni zpracováním tajemník posv. kongregace Ceremoniálu, brozurky téhoz autora z r, 1899 s podob- synovec nynęjšílio kardinála-vikáre Re- ným titulem. spighi-lio, brozuru pod názvem: Nuovo V první cásti (7 kapitol) pojednává Studio su Giovanili Pier Luigi da Pale- Respiglii o smęru a rozsahu opravy, jez | ||||
|