|
| ||||
| ||||
|
— 40 —
ské (tímto iiázvem oznacovati budu hu- tęzství i zde a onęm nadšencűm (mezi dební umęní mimo chrám na rozdíl od nimi na celném místę jinenovati dluzno církevního chrámového, beze všeho však i professora a katechetu gymnasia Tá- nádechu nęjaké snad inferiority, které borského Karla Konráda) pomáhala od- v nęm není. Podotýkám to proto, by strańovati predsudky, zakorenęné v oliledu názvu tomu nebylo špatnę rozumęno --) tom zlozvyky a bezcennými slaclkostmi jsou dva druhy téhoz umęni sice, ale hudebními preslazený a zkazený vkus, jinak úpinę samostatné, od sebe cele který vloudil se na c li o r y chrámű. rozdílné, pohybující se kazdé v jiném Lehner zaloziv Obecnou jednotu Cyrill- ovzduší a sledující jiné intence. Má-li skou pro zemę koruny sv. - Václavské, jim tedy správnę býti rozumęno, treba polozil tím pevný základ k reformę hledęti na kazdé umęní toto s jelio zvlášt- hudby církevní a obrátil k ní i pozor- ního, jen jemu vlastního stanoviska. Ne- nost mnohých našich hudebníci odbor- smęjí zde také zamęiiovány býti dva níkű, mezi nimiz reforma ta našla radu pojmy: vymozenosti moderního umęní povolaných pęstitelű. 1\linio jiné jsou to: liudebniiio a ráz, smęr i duch téhoz Jos. Foerster, professor theorie liudby umęní hudebního. Prvého nejen ze Církev ua prazské lconservatorí, Fr.Ld. Sku- katolická nezamítá, ale pripouští, co se herský, bývalý lektor iia filosofické fa- však druhélio týce, nese se kazclé umęní kultę prazské, dále liudební skladatelé to svým vlastním a proto rűzným smęrem. Jos. Cainer, Frant. Hruška, Pavel Kriz- Toho však nebylo dbáno, obzvláštę kovský, Jos. Nešvera, Karel Stecker, v predešlém a našem století, duch a ráz Cyrill Sychra, Jan Ev.Lelinlca a jiní. operní hudby vnikal_ ve chrám, ba mnoho llle stanov Obecné jednoty Cyrillské vloudilo se ve chrám, co tam nikdy pri- zakládány také diecésjií a místní Jednoty jítínemęlo, ponęvadz chrám i umęní Cyrillské ku pcstováuí zpęvu a hudby hudební nedűstojnę snizovalo a chrámové, jichz nyní jest pres 112. Také krasocit lidu prímo ubíjelo, címz zavinęn v naši diecési Králové-Hradecké zalozena będný úpadek hudby chrámové. Upadlou byla mimo mnohé místní Jednoty i die- toho zeleli sice i sami geniové hudební, césní Jednota Cyrillská r. 1894 na rozkaz jakými byli Mozart, Mendelsson, Cheru- J. B. M. Eduarda Jana Nep. Brynycha, bini a jiní, ale zádný z nich se neod- jemuz také dękovati jest zarízení docen- vázil rozhodnę se vzepríti modę své doby. tury církevního zpęvu pri bohosloveckém Upadelo byl všeobecný. Sám J. Górres ucelišti v Hradci Král. Prvým docentem (i 1848) prirovnává zpęv a hudbu chrá- jmenován zdatný a oboru svého dobre movou své doby k bajadere, kteráz tan- znalý p, llobroslav Orel. cem a ukolébavkou prináší hold ne Boliu V cele diecésni jednoty, ale také nesmrtelnému, ale indickému bozstvu nej- v cele zdárné reformní cinnosti v diecési nizšího rádu. (Politische Schriften. Sv. I.) Králové-Hradecké stojí professor boho- Hudbu církevní cennou bylo lze spíše sloví Dr. Jos. Mrštík, jeden ze starších slyšeti na podiu koncertním nez ve velecinných prűkopníkű hudební reformy chrámu. církevní. Také na našem ústavę reforma Popelkou odstrcenou, nadobro zapo- ta zdárnę pocíná se pęstovati pod ve- menutou bylo hudební umęní církevní, dením ucitele zpęvu našeho ústavu Fr. az konecnę arclieologové našli popelku Gregory. Tim byl bycli nacrtal miniaturní tu a poznavše její krásu, odhodlali se obrázek reformy církevnílo umęní liu- dopomoci jí k jejím právűm. Pocátek debního v Cecliách. Zakladatel reformy ucinęn ve Francii a Belgii as r. 1841., Monsignore Lehner műze dnes s radostí odtud pak reformní duch ten šíril se oprávnęnou patriti na dilo své tak mno- i do Nęmecka a Rakouska. V našich liým zdarem korunované, ac není zajisté, vlastech ceských byl to Monsignore Fer- jak sám dobre ví, u cíle svých tuzeb. dinand Lehner, papezský komori a mimo- Mnoho, velice mnoho vykonáno, ale rádný clen Ceské akademie i Královské také dosud mnozí a nuiozi jsou ještę ceské spolecnosti nauk, nyní farár na z povolaných cinitelű jak na venkovę, Král. Vinohradech, který prvý, ac osamo- tak i ve męstech, kdoz reformę té roz- cen, prece srdnatę podjal se reformy té. umęti neclitęjí, bud ze odchováni jsou Slo to zvolna. Nemnoho bylo tęch, kdoz starou dobou, v oliledu tom nechvalnou, podali mu ruky pomocné, za to ale s tím aneb z pohodlnosti se jí vyhýbají. vętší láskou vęnovali se úkolu svému, Predpojatosti jest tedy ještę dosti, — a láska vzdy vítęzí, proto vedla k ví- proto treba, by znovu a znovu, opęt a | ||||
|