|
| ||||
| ||||
|
42
— znajíce dosah zálcona reciprocity — k Tvűrci nadšení sborové andęlští osla- dovedeme oceniti veliký dosah a dűle- vují Boha svého nadšenými liymnami. zitost umęní tolio. Uvedu príklad. Pred- Z úvahy této, v níz k vűli lepšímu stavme si, ze srdce uprímného krestana porozumęní stanovisku církevnímu bylo napinęno jest vroucí zbozností. Srdce nám nutno vniknouti ponękud v nábo- však zboznost tu utajiti neműze, vzdyt zenský zivot Církve katolické, poznali to prirozeným zákonem, cím srdce na- jsme, t. ze vroucí zbozné vzrušení jen pinęno, tím ie i ústa prekypují t. j. to zpęvem projadrovati lze, a 2. ze ku zvý- ze také clovęk i na venek projevuje. šení a buzení zboznosti zpęv ze všech Vroucí, mocný cit nelze však projádriti umęní nejvíce napomáhá. Z toho nyní slovem; projadrujet slovo jen myšlénku, snadno pochopíme, proc Církev jíz od cit ale tlumocí se jinak, ten pravého nejstarších dob zpęv pęstila a proc uve- výrazu dochází jen tonem, zpęvem. Mo- dla jej v nejuzší spojení s boliosluzbou zno proto i•íci, ze zpęv jest v našem svou, oltárem, takze — aspoń gregori- prípadę nejslavnęjším tvarem modlitby. anslcý zpęv tvorí podstatnou cást její kdyz však zpęv, tato nadšená modlitba bohosluzby, maje dęj, slovo liturgické srdce, vyvolán byl zbozným nadšením, (bohosluzebné) znázorniti, sesiliti, ale pak na základę reciprocity vyvolává to- také tlumociti, s dvojnásobnou presvęd- téz nadšení, tytéz city v srdci poslucha- civostí a silou v srdce lidská uvádęti, covę. A právę touto vzájemností ci reci- k zboznosti nadchnouti a k Bohu po- procitou stává se zpęv tak mocným pro- vznášeti. Ponęvadz ale bohosluzba není stredkem a klícem k srdci lidskému, stává nic jiného, nez jedna jediná mohutná se carovným kouzlem a vítęznou zbrojí modlitba k Bolní, proto zpęv, jenz jest k dobývání duší, stává se velmocí, jíz tlumocníkem bohosluzby, nemá a nesmí ani nevzdęlaní lidé, ba ani mysle hrubší, býti nicím jiným nez vroucí nadšenou srdce otrlejší nedovedou odolati, ale modlitbou. bezdęky pohnuty, povzneseny a uchvá- Kdyz vše, co dosud receno bylo, ceny bývají. shrneme v jedno, vidíme, Proto jest zpęv i v nábozenství jed- t, ze není úcelem ani konecným cí- ním z nejmocnęjšícli prostredkű, jímz lem liudebnílio umęní církevnílio (zpęvu cit i srdce clovęka bývá zušlechtováno, i hudby chrámové), aby ve clirámu do- a jenz pűsobí i tam, kde pouhé slovo minovalo, panovalo, ale ze tam Bohu bez vlivu a úcinku zűstává. ku oslavę slouziti má, 2. ie ale není také jeclinýcn cílem Lušlechtiti ale clovęka celého, tot zpęvu a hudby ve chrámu snad jen ze- právę Církev vytkla si za úkol a na vnęjší oslava bohosluzby, nýbrz zároveń základę ucení Kristova chce, aby clovęk to, aby i vniteruę clovęka posvęcovaly uplatiioval nejen fysické a intellektuelní a povznášely, t. j. mají v lidu zboznost schopnosti své, ale také morální a ná- buditi a roznęcovati tak, by na jejich bozenské, t. j. chce, aby lidé vzdęlávali perutích povznášen byl v jiné kraje, rozum svűj, ale pri tom také zušlechto- nez jakým jest hrouda pozemská, a tmá- vali své srdce ucením Kristovým. Pravdy šen v jiné svęty, v uicliz by nebyl n i c í m ucení toho, aby pro sebe clovęka získaly, pamatován na ten všední rej zivota dovolávají se i rozumu, jejz presvędcují, se všemi jeho starostmi, lopocením a ale i srdce jakozto sídlo svobodno: vűle będami, a tak cele se mohl vęnovati pohnouti se snaií, aby poznanou pravdu Bohu. Zpęv a hudba clirámová musí prijalo a ji také konalo. Nez spojení býti perutęmi orlovými, jez unášejí do mezi rozumem a vűlí vykonává cit, zjed- výšin k Bohu, á ne poutem, jez vrhá návaje precliod od rozumu k svobodné k hroudę zemské. To právę jí dává ale vűli. Cit tento však dochází výrazu svého její z v l á š t n í ráz, od veškeré svętské zpęvem. Proto zpęv v ohledu nábozen- liudby zcela rozdílný, a ciní ji zcela ském talc jest dűlezitým, ze nábozenství, zvláštním odvętvím hudebníli o kdyby mu nebylo mozno vroucnost svou umęni, urcujíc zároveń její povahu, projeviti zpęvem, bylo by zbaveno toho jakost a smęr, jakým se nésti má. nejpűsobivęjšího a nejlahodnęjšího pro- Kdyby byla totiz jejím cílem j e n stredku, jimz srdce bývá povzbuzováno, zevnęjší oslava bohosluzby, pak by vzdęláváno a zušlechtováno, zárovei"i ale úkolu tornu vyhovęno bylo i tehdy, kdyz chybęly by duši lidské perutę, na nichz by pi•i mši sv. nebo na tu ci onu slav- by vznésti se mohla tam, kde láskou nost zpívány byly písnę, jez by nemęly | ||||
|