Velký koncert diecésní Jednoty Cyrillské v Hradci Králové
Ročník: 1901; strana: 44,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
-44-



úkolu, jenz pridęlen jest hudebnímu umęní tiché štęstí a blazenost neznající zádné

ve chrámu. vášnę. 1 z tolko vidęti, ze hudba chrá-

Oboje umęní budiz tedy krás- mová musí býti umęním, ponęvadz

nem, ale krásnem slouzícím všechno to tlumociti dovede jen doko-

kazdé na svém jen sobę vlastním nalé umęní. Jedinę dokonalému umęní

místę a jen svému zvláštnímu dána totiz ona divotvorná moc, která

úcelu. ocišfuje, lécí, povznáší, v duši nadšeni

Má-li hudební umęní svętské v ohledu budí, ji rozjasńuje a nad všednost unáší.

tom' své pozadavky a zákony, pak i hu- Lid treba nepoznával umęleckou cenu bud

dební umęní církevní odpovídajíc svým chorálu, neb té ci oné skladby, prec

církevním zákonűm budiz jalo formou, z krásna skladeb a z ryzího provedení

tak i vnitrní cenou krásné, obsazné, pino jejicli tušiti a vycísti musi velikost, vzne-

hlubokélio dojmu, povznášející a vzdęlá- šenost a velebnost toho, co umęní to

vající, jehoz úcelem není však výlucnę tlumociti má, musí vycititi nęco, s cím

jen krásno samo o sobę, nýbrz krásno v ruchu obycejného zivota se nesetkává,

slouzící a odpovídající jiným úcelűm, aby jiz tím poznával, ze jest ve stanu

krásno, jez slouzí bozskému Majestátu, Boha vęcného, kdez jiný svęt piný pravdy,

a proto obrázej se v nęm také vzneše- jiné ovzduší, nez jaké obrází se ve vášni-

nost a velikost tohoto Majestátu, jakoz vém reji a omamujícím víru zivota.

i z télioz Majestátu se pramenící klid, (Pokracování.)







Obecná jednota Cyrillská.

VÝROCNÍ ZPRÁVY ZA ROK 1900.

Diecése Králové-Hradecká.

Velký koncert diecésní Jednoty Cyrillské Novák: »Zakletá dcera, L. Perosi: »Umucení

v Hradci Králové a pęveckého sboru studujících Pánę< — ale i tu smęnęným prűvodem i obmé-

c. k. reálky, porádaný v nedęli 10. brezna, vydaril ńovanou silou sborű. Zvlášté pouzívání sborű

se všestranné a nabyl významu velkého umęle- rűzné silných — celkem 4 rűzné stupnę — roz-

ckého cinu pro Hradec. "Zastoupil úpiné duchovní trídilo od sebe vokální výkony v nemalý prospęch

koncerty, jinde dobou predvelkonocní dávané interpretace skladeb i rűzných zvukových effektű.

v kostelích, ba prinesl ještę více. Pres to zűstavil Neskonceno nad to šablonovitým rozpoutáním

po sobę prání, abv nękteré vęci byly opakovány všech sil — císlo poslední stává se tím casto

v nové bezplatné produkci v nękterém ze zdej- nejslabším — naopak právé súzení sboru pri ora-

ších kostelű; zvláštę oratorium Perosiho »Umu- toriu Perosiho na nejlépe kvalifikované síly zpű-

cení«, dávané na koncertę jen v prvních dvou sobilo, ze koncert posledním císlem skutecné se

cástech, vyzývá k celistvému podání v prostorách v y v r c h o l i l . Podobnę i orkestr vystrídal rúzná

chrámových, jez dojem takového díla nesmírnę obsazení, vyskytly se i housle solové a v prűvo-

podporují. — Podnik pripravený s takovou pécí dech vyméńovaly si úkol harmonium a piano.

a nákladem sil, za spolupűsobení tolika cinitelű Porad vykazoval císla prevázné duchovního rázu,

vzrostl skutecné na koncert >velký«, snad az príliš pouze partie z oratoria »Svatební košile, »Pęvec«

rozsáhlý. Ale znalecké roztrídéní programu a ho- a Novákova ballada tvorily výjimku, a zvláštę po-

spodárné šetrení prostredky vneslo do poradu slední z nich svým lidovým, šYastné vystizeným

pestrost obsahovou i zevnęjší, stálým obmęńová- balladickým rázem stala se osvęzující oasou mezi

ním kombinací a barev zvukových. Díl první po ostatními prísnými skladbami církevními a tlume-

vstupním sboru Aiblingrovę »jubilate Deo< a Kríz- nęjších tonű. Nikolív tedy na úkor celku, a do-

kovského »Zpęvech vánocních« zabocil v intim- konce ne ve vlastní neprospęch: právé v tomto

nęjší tony sopránového sola »Maria Panno< z Dvo- okolí se zvláštní charakter skladby ostre narýso-

rákova oratoria »Svatební košile«), solového val a odstínil. Umélecké vedení koncertu męl

kvartetta tukázky z duchovních písní ceských, reditel spolku dp. Dobroslav Ore]. Dobyl si pl-

polských a chorvátských staršího data), a vybra- ného úspęchu jak docílenou úcinlivostí celku, tak

ného muzského sboru pánű bohoslovcű (Pa.lestri- peclivým, do posledních podrobností jdoucím

novo 5hlasé »Improperium« a Gloria z Wittovy propracováním výkonű sborových. Pcdání skladeb

ruše ku cti sv. Františka). Druhý díl pohyboval namnoze znacnę obtízných jak po stránce into-

se v rozmęrech vętších: Dietz d'Arma: >Pęvec«. nacní tak dynamické a zvláštę deklamatorní, ja-

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ