|
| ||||
| ||||
|
vesmęs šablonovité ; jak si ale príkladnę genialních, vznešených a nebeských zpę-
pocínal Hassem a Hándlem obdivovaný vech a intonacích nejkrásnęjších pradob Scarlatt2, toho si není snad vędom ani církve, jez dojímají nás dalelco intensi- jediný z našich skladatelű, varlianíkű a vnęji, nez mnohá novęjší, na pouliý ucitelű liudby.L príciny té naši tak zv. effelct vypoctená skladba. virtuosové, riditelové a ucitelové hudby Sixtiuská (papezská) kapela zaujala plízíse opatrnę kolem nesmírných po- sice pevné stanovisko u pęstování mi- kladű umęleckých dęl starší doby, hledíce strovských skladeb strední periody, — na nę s jakýmsi pohrdáním. Obecenstvu chorálu však, tomuto pravzoru círk. pal: postrádajícímu vlastního vzdęlání hudby, nezdá se býti prespríliš naklo- v hudbę jest se spokojovati tím, ceho nę u a. se jemu od nich dostává, jelikoz »mistri« Jest ostatnę známo, ze v celé Italii dovedou si vzdy zjednati a udrzovati nedostá.vá se nám spolehlivé odpovędi svoji autoritu, byt by po prípadę jen v otázce gregor. chorálu. V Némecicu cirou mechanickou dovedností.« Na jiném hledí nás v ohledu tom odbývati nęko- místę pronáší autor o hudebním výrazu lika citáty z Forkelova dęjepisu hudby, tato pozoruhodná slova : talc ze ostatnę i zde patri snad k cest- »Od necudného obrazu (aspoń u prí- nému stanovisku, nicelio o chorálu ne- tomnosti jiných) kazdé zdravé oko se vędęti. Není také vlivu ! nebot starobylý odvracuje. V hudbę však mnolié necudné, chorál byl stále více a více zanedbáván krecovité a nemravné, iez by jinak štętce a znešvarován. K tomu pridruzilo se a slova nesnášelo, dovede se výhodnę casem nové zlo. Starí naši varlaníci ukrýti a bývá pak pinými doušky pozito. neznali skorem jiného, nez ducliovní Proto se také našim komponistűm a vir- hudbu a s touto úzce souvislou liudbu tuosűm v ohledu tom výbornę darí. Sestu- varhanní ve formę kanonű a fugy ; povati az k ochablému, divokému, rozerva- vedle tolio znali se dobre v nauce o har- nému a sprostę zamilovanému jest nejen monii. Prohrešili-li se konecnę jiz v ne- velice snadné, nýbrz najde také v obe- patrné míre, stalo se tak výhradnę jen censtvu neobycejného ohlasu, jez palc ve ozdűbkami pri ducliovuí hudbę, nikdy svém chvalorecnęní dorr:nęlé krásy nezná ale sprostými a svętáckými cetkami. Nyní ani míry, ani konce. Pravý znalec hraje jest tomu, bohuzel, jinak, kde pęstuje se pak v podobných prípadech dosti smutnou témęi• výhradnę studium banální opery figuru, jemuz nezbývá jiného, nez úsudku a jiných podrízených skladeb a studium svého se zdrzeti, jelikoz frasoti itost harmonie pi•i tom zanedbáno bývá. llil- onoho chvalorecnęní nebylo by bez sledek toho pak jest, ze naši varhaníci urázky dobre komentovati. utkvęlé jim po celotýdenním vyucování To by nás ostatnę ani nerozcilovalo, hudbę úryvky z rűzných svętskýcli skla- pokud hudba podobného druhu by se deb zanášejí do chrámu Pár-ę, l:de jest omezovala na divadla a koncertní sínę, nám pak slyšeti tolik svętáckého zvrá- kde bychom snadno se jí mohli vyhnouti. ceného, ze dosti snadno bychom se Avšak v chrámu Pánę byla by kazdá, mohli dáti unésti k hlasitému projevu nevyplývající právę ze zbozného zaní- nelibosti prímo na místę posvátném. — cení hudba kamenem úrazu, byla by Vyjma sboru Sixtiuské kaple panuje pohoršlivou, ba dokonce hríšnou. V uvá- v celé Italii táz bezuzdnost jako u nás. zení toho nelze nám naprosto pochopiti, I v staroslavném cíómę milanském zazní- proc nyní právę úpinę nemístná hudba vají sprosté valcíky a operní arie jako v chrámech našich se zahnízdila, proc predehry lc chrámovému zpęvu, v témze nyní právę nábozenská vlaznost dává totiz męstę, kde Rehor Veliký pred všemu tomu výhost z chrámu, co druhdy iSoo roky zalozil velkolepou školu cír- naplńovalo srdce kazcíélro pravého kre- kevnílio zpęvu. stana radostí a rozkoší? Cestnou vý- Konecnę nadešla doba, kde hrubý jimku tvorí zde církev pravoslavná, kte- zlorád svętácké hudby na místę posvát- ráz jedinę zeleznou svojí rukou udrzo- ném zacíná jiz pűsobiti negativnę, totiz vala premnohé ctihodné zpęvy prvních blahodárnę, jak na širší kruhy, tak i na století krestanství, jez az do dnes znalci vázené spisovatele, kterýchz snahou jest, neustávají obdivovati. privésti chrámovou hudbu k bývalé dű- Rímsko-katolická círl:ev taktéz trvá stojnosti a prostotę. pri svých pravzorech zbozného zpęvu, Lbozuý lid jeví bez odporu smysl zvaného chorál gregor., trvá pri svých a zájem pro hudbu zdravého jádra a | ||||
|