|
| ||||
| ||||
|
-- 53 -
výrazu, prirozenę plynoucí a cistému volnosti, jelilcoz se jí nedostává nálezité srdci laliodící. Ušlechtilá hudba pűsobi síly, jak k povinné poslušnosti, tak proto také na lid daleko více, nez co- i k ovládání danélio materialu. koli jiného. Ponechávejte tudíz lidu pro- Církvi prospívá jeclinę církevní duch. sté chorály a kromę toho hledte doko- Jeví-li se týz v potencované genialnosti, nalým prednesem umęlých skladeb pű- pak vyhovuje i samé zboznosti. Youe- sobiti na lid takou męrou, jakoby andęlské chávejte Církvi, coz církevního a snazte kűry sestupovaly s nebe do našich se slouziti jí ze všech sil svých pravým chrámu ! umęním! Nezanášejte církevní do pri- Tak tomu ostatnę bylo od doby vátnílio zivota a svętské clo Církve ! Za Kehoí-e Velikého po více nez tisíc roku. nésti jediný takt zbozné hudby Palestri- Avšak pozdęji zavládla lhostejnost vűci novy do opery, znamenalo by dopustiti všemu ; círk. hudba zmizela budto zcela, se nęceho neodpustitelného. Tím více aneb zamęnęna slcladbauzi svętáckými, ještę pohoršovalo by nás, kdybycliom ponęvadz írsudek o tom, co chrámu nalezli v mešní skladbę nepatrný jen Pánę nálezí, byl skorem úpinę zahalen. úryvek, pripomínající onu lehkováznou Postupující obratností v hudbę klesala genialnost, jakouz se Mozartova opera v témze asi pomęru i liorlivost nábo- »Figarova svatba« vyznamenává. Naše zeuská. Valná vętšina našich hudebníkűv t. zv. duchapiné obecenstvo není arcit nedovedla se více povznésti k rádným v ohledu tom prespríliš rigorosní -- a výkonűm, ponęvadz se jí nedostávalo snáší proto mnohý abusus, pokud jde vyššího vzdęlání v poesii, filosofii a hi- jen o autora zvucného jména. Slepým storii. Takovýmto hudebníkűm dostaco- za kazdou cenu zboHovatelum Mozarta valo, mohli-li se v kostele svými sklad- pranic nevadí, ze téhoz requiem pri slo- bami a svojí dovedností blýskati — vech: »Liber scriptus proferetur« jest a svętáctvím prodclinuté posiucltacstvo liudebnę takorka totozné s místem »Malá podporovalo je i v nejhrubších výstred- jehlo« z opery )Figarova svatba«. nostech jejich. Co mám ríci o církevních a ora- Chrám Pánę není ale místem pozit- torních skladbách posledních padesáti kárství, nýbrz místem pro posilnęní a rokű? Na základę svého pevnélio pre- zušlechtęní lidských povinností, kde pred svędcení moliu jedinę uvésti: slohu cír- tvárí Pánę vyléváme své srdce, kde pred Icevuího vűbec jiz není; sloh oratorní trűnem Bozím prednášíme v polcoi-e svoji prechází ve styl operní; týz zabíhá dosti lítost, své radosti i zalosti. U prítomnosti casto do necudného, sprostého, prepja- Bolia nemá ani sverepá sebeditvęra a tého a zbęsilého — a to vše hledí se zoufalstvím prodchnutá tesklivost svého podloudnę zanésti i do chrámu Pánę. místa, jelikoz v clirámu Pánę se neroz- Nejsem snad jedním z onęch zatvr- dmychují lidské vášnę, nýbrz prostę zelých antiquarűv, kterí novotu bez- utlumují. Tot cistę idealní stanovisko ohlednę, jedinę pro nezvyklost zatracují. nejen pro knęze, nýbrz i pro kazdého Tázi se proto tęch, kterí jeví smysl pro církevního liudebnil:a ! Ne vše, co uchu vznešenou hudbu a také novęjší skladby lahodí, patrí jiz samo sebou do chrámu. zevrubnę znají, zdaliz v mnohých modou, Jakých forem a stylű lze tedy v chrá- osobním vlivem autorű i nakladatelű, mové liuclbc pripustiti ? Kazdé formy, jakoz i jinými okolnostmi uplatnęných pokud se v této hudba jeví býti umír- skladbách jeví se tolik genialní síly a nęnou, ušlechtilou a dűstojnou — a hloubky ducha, jako v jediném jiz ora- pokud je prosta té které vášnę. toriu »Messiáš« od Madla? Pokuste se O tom není ostatnę zádné pochyb- jen o rádné provedení oratoria toho, nosti, nebot v tom se shodují všichni lidé abyste seznali, ze veškeré novęjší skladby cistého srdce a zivého ducha. Jest se však nevyrovnají se dílu tomuto ani z daleka, s druhé strany co obávati všelilcerých ze bude jim necestnę ustupovati. Nej- námitek a męlkých posudkű vzhledem krásnęjší však skladby autorű : Palestrina, lc prísnę církevní liuclbę, jakoby ona Orlando Lasso, Vittoria, Caldara, Mar- vedla ]c prosaické jednotvárnosti a brala cello, Lotti a Durante nepozbydou svého na se tęsná, genialnosti nesnesitelná kouzla ani po bezprostredním provedení pouta. Proti tomu však dluzno uvésti, ze vybraných skladeb Hándlových a Ba- ani genialní umęlec nepohrdá prísnými ckových. pravidly a peclivou prací a ze jedinę Zbozńovatelé novoty durdí se ovšem marnivá a tupá mysl touzi po nezrízené pri podobných výrocích, povazujíce za | ||||
|