|
| ||||
| ||||
|
55
Doba adventní. 1. O dęjinách adventu. Podle aCírkevního roku« Gtt rangerova. Podává Karel Vrátný. Adventem (od latinského adventus = adventní a jejich posvátných úkonech, pHcho(1, pií tí) nazývá ffiliská církev arci nemnoho jasnou, nalezáme ve 2. dobu, literou si církev vyvolila za pi-í•- knize dęjin franckých sv. Rehore tour- pravo na vánoce, na výrocní slavnost sl:ého. Jest tam zaznamenáno, ze sv. Per- narození Pánę. Tajemství tohoto velikého petuus, jeden z pi•edchűdcű Rehorovýcli, dne zajisté zasluliovalo, aby se vęrící jenz sedęl na této biskupské stolici ]volem na nęj pi-ipravovali modlitbou a l:ajic- r. 480, narídil, aby vęrící se postili tri- nými skutky. "To bylo tal: prirozené, ze krát za týden od svátku sv. Martina lues jest nemozno udati urcitę cas, kdy az do vánoc. Nelze však rozhodnouti, se zacal advent slaviti. Yi•íprava na vá- bylo-li toto narízení címsi úpinę novým noce konala se vzdycky, pokud sahá naše nebo zdali sv. Yerpetuus tím jen potvrdil podání, ale az pozdęji byla nazvána ad- a pripomenul starý záhon. Ale aspoń ventem. Nicménę zdá se, ze slaveni ad- vidíme tu ustanovenu jistou dobu cty~i- ventu má pűvod na západ é, nebol roz- ceti nebo spíše ctyricetitrí dní, která má hodnę nemolil znamenati prípravu na ráz doby postní, ovšem ménę prísné, narození Yáuę prve nez byla tato slavnost a ve které dluzno konati skutky umrt- polozena na den 25. prosince. To pak vování sebe samého. stalo se na východę teprve koncem 4. stol., V y. kanonu snęmu maconského r. kdezto o církvi rímské jistę víme, ze sla- 552 se dále nai•izuje, aby v téze dobę vila jiz mnohem di*íve svátek ten toho dne.od svátku sv. Martina az do vánoc Na advent műzeme lileclęti ze dvou v pondęlí, ve stredu a v pátek byl pűst rűznýcli stran : po jedné jeví se nám a aby se mše sv. slouzila obradem cty ri- jako doba vlastní prípravy na narození cetideuního postu. Nękolik let pred tím Pánę a to ]:ajicnými skutky, po druhé pripomínal druhý snęm tourslcý mni- pal: jalo soubor jisté rady cirl:evuích chűm, aby se postili od pocátku pro- zi-izeuí, ustrojených za týmz úcelem. Jiz since az do vánoc. Tento pűst rozšíi•il v pátém století nalézáme obycej, konati se brzy na piných ctyricet dní a na lidu eskorty a tíni ciniti jeho mysli prí- všccicy vęi•ící a byl v lidu zván postem stupnęjší vánocním slavnostem.Zacho- sv. Martina. Kapitularia karla Velk~ího valy se náui o tomto predmętę dvę reci v knize 6. mluví o tom zcela jasnę. "Téz sv. Maxima turinsl:élio mimo rozmanité Rhabanus -Iaurus dosvędcuje to ve své jiné, jez bývaly druhdy pi•ipisovány sv. 2. knize aspoú o kléru ; ano lid oddával Ambrozi a sv. Augustinu, ale jejichz se o svátku sv. Martina zvláštním rado pűvodcem zdá se býti sv. Caesarius are- várkám jako ještę nyní picd zacátkem latský. Ackoliv pal: tyto písemné pa- postu a v nękterých krajinách pi-ed ve- mátky nás nepoucují zevrubnęji o trvání likonocemi. a o zpűsobu slavení této posvátné doby, Povinnost postiti se, která ponenáhlu nicménę svędcí o starodávnosti obyceje:, se vyvíjela, stala se casem svatým zá- vyznamenávati cas adventní zvláštními honem ; ale stejnę ponenáhlu se opęt kázáními Svatý Ivo llartreský, svatý uvolńovala a ze ctyriceti dnű zkrátila licrnard a jiní ucení a vynikající du- se na ctyi-i týdny. Jak jsme vidęli, po- cllovní jedenáctého a dvanáctého vęku cházcl tento obycej, postiti se, z hran- ziistavili nám kázání a proslovení de cie; odtud rozšíi-il se po Anglii, jak se adventu llomini, která se úpinę liší od dovídáme z dęjin ctihodného Bedy, po homilií na evangelia tolioto casu. V ka- Italii, o cemz svędcí jeden diplom longo- pitulariícli Karla Lysého z r. 846 vyza- bardského krále Aistulfa z r. 753, po duji si biskupové dűtklivę na tomto pa- Nęmecku, Spanęlsku at(-1. novuíku, aby jich v postę a v adventę Podrobnęjších svędectví o tom lze nevyvolával pod zámiul:ou státních zá- se docísti v knize llom 'Marténea »o sta- lezitostí nebo válecných výprav z jejich rýcli obradech církevních«. Co se týce círl:ví, protoze v tęchto posvátných zkrácení adventu na dobu ctyi• týdnű, dobách vází je zvláštní povinnosti a ob- vyskytuje se první písemná stopa toho zvláštc povinnost kázati. ve psací sv, papeze NIikulášc 1. l: Bul- Nejstarší listiuuou ztnínl.ou o dobę hariun. Radger verouslcý a AI)bo 7 hleury, | ||||
|