|
| ||||
| ||||
|
67 —
lební páni a s ochotou nemenší všude jedno v reformę o hudbu církevní. Kéz nám vstríc vycházeno. V museu męst- zűstanou ty ideály, které jsme oclnesli ském zajímal nás zejména památný a si z Cyrillských exercicií v Nęmeckém cenný kancionál. — Milé ztrávili jsme Brodę, na vzdy v srcicích našich, aby v Nęmeckém Brodę clivíle. Rűzného po- po vlastech našich zase rozvucel se volání, z rűzných koncin, ale všichni za chorál radosti a míru. Obrana reformy církevní hudby, Napsal František Jirásek. (Pokracování. Kiese,zvetter Rafael -7zYí narodil se jiz doškalné, aneb nedošlcalné. "Pato de- roku 1773 v Holešovę na Moravę a ze- finice nebude arcit našim antagonistiim mrel roku 1850 jako úredník c. k, mini- po chuti, lzteríz by ze známých dűvodű steria. Byl vęhlasný historiograf hudby nejradęji hlásali naprostý nihilismus a horlivý sbęratel památností hudebních. v tomto odvętví nauky o skladbę, totiz Vydal celou radu cenných pojednání nezrízenou rozpoutanost harmonického o starocírkevní hudbę, jakoz i histo- zivlu, jak jej v nejmodnęjší opere nalé- rická pojednání o staroegyptské a staro- záme. O tom však pozdęji. Opomíjejíce recké hudbę. Jeden z predních spisű cetné slaadby a theoretické spisy Féti- Kiesewettrových : »Zásluhy Nizozemcű sovy, uvádíme toliko nękterá díla jeho, o vývoj hudby« byl Nizozemskou aka- jez souvisí více ménę s reformou církevní demií roku 1826 poctęn cenou. R. 1840 hudby, jako jsou: »Mémoire o zásluhách vydal: »",ivot a pűsobení Quidoua Are- Nizozemcű« ; » Biographie universelle de tinskéllo« a roku 1848 následovalo dílo: musiciens et bibliographie générale de »Galerie starých kontrapunktistű«. la musique« (1835—1844, osm svazkű); Ze badatelský duch jeho, byt by jen »Méthode élémentaire du plainchant« neprímo, znacnę prispęl k reformę`cír- (gregoriánský chorál) 1843; >-Histoiie kevní hudby, nelze popríti. Historie, jako générale cle la musique« (1869-1S75), magistra vitae, rovnęz také aesthétika, pęt svazkű, vydaných cástecnę jiz po jako vęrná druzka oné, pűsobí sice ne- jeho smrti. prímo, avšak rozhodnę na intelligentní Mluvíce o predních dęjepiscech hudby, odborníky, za nimiz, ac zprvu slepę, neműzeme jinak, nez zmíniti se o velkém krácejí ostatní ménę vzdęlaní odborníci našem historiku A. W. Anibrosova. Týz — a konecnę i dilettanté a laici. Tímto narodil se roku 1816 v Mýtę u Rokycan. fal.tem vysvętlujeme si, proc kritický Matka jeho byla sestrou výše uvedeného duch 19. století nespokojoval se vice historika Kiesewettra. Neobycejné hu- pouze náhodnou, jaksi kaleidoskopickou dební nadání Ambrosovo jali se rodicové hrou pouhých tonű, jak tomu bylo (az jeho potlacovati; avšak vrozená láska na cestné výjimky) po celý 18. vęk, — k hudbę nedala mu jinak, nez tajnę se nýbrz zádal díla dokonalá, jez by vyho- vzdęlávati v tomto umęní. Vedle toho vovala aesthéticicým pozadavkűm jak for- jevil Ambros i znacný talent k ma- mového, tak i sluchového krásna. lírství. Po odbytých právnických studiích Fc'tis, Fran~otš -7oseph narodil se roku stal se úredníkem pri c. k. zemském 1754 v Monsu a zemrel roku 1571 jako soudu v Praze, pozdęji také mimorádným i•iditel konservatore v Brusselu. Svá hu- professorem hudby na universitę a ko- dební studia absolvoval v letech 1800 necnę i ucitelem dęjin 1ludby na konser- az 1So3 ua parízské konservatori. Za- vatori v Praze. Roku 1872 byl povolán nášel se po dlouhou dobu studiem Hi- za vyššího úredníka pri c, k. ministeriu storie gregoriánslcéllo chorálu. Neúnav- ve Vídni, kde roku 1876 zemicI. ným studiem nauky o liarmonii na základę Na základę kromobycejnélio talentu srovnávací methody dospęl k presnę vy- k umęní a všestranného vzdęlání svého mezenému pojmu o tonalitę. Tonalita dluzno pokládati Ambrosa za jednoho jest dle hétisa harmonické stredisko jisté z nejduchapinęjších a nejproslulejších (hlavní) zvęny, tedy toniky, kolem níz spisovatelű v oboru hudebním. Jeho cetné se otácejí veškeré ostatní akkordy, at kritiky a pojednání v rűzných casopisech, 1* | ||||
|