|
| ||||
| ||||
|
-6g
Doba adventní. (Podle ,Církevního roku" Guérangerova.) Podává Karel Vrátný. z. Mystika adventu. V case adventním zabývá se Církev Tyto okolnosti Církev majíc na pa- tajemstvím prícllodu Syna bozího na męti, v adventę se slzami a touzebností tento svęt. To tajemství jest jedno, po- ocekává prvního príští Pánę. Proto bere kud se týká osoby, jez prichází, nebot ze svatých lzuih dávných prorokű nad- pokazdé jest to týz Syn bozí; jest však šené výlevy jejich touhy a pi@ipojuje k nim trojí, prihlédneme-li k jelio olzolnostem, své vlastní modlitby a prosby. V ústech nebot Církev uvazuje, ze Svn bozí pri- Církve toto vzdycháni po NIessiáši není chází v trojí rozlicné dobę a trojím roz- pouliou vzpomínkou na touhu dávného licným zpűsobem. lidu israelského. Vzdechy ty mají v sobę »l'rvní jeho pi•íští,« praví sv. Bernard opravdovou moc, zrejmý vliv na veliký ve své páté adventní reci »jest v tęle skutek nesmírné dobroty bozí, která se a v slabosti, druhé v duchu a moci, tretí ukázala, kdyz Bűh Syna svého poslal ve slávę a velebnosti.« na tento svęt. Nebot od vęcnosti slyší Takové jest tedy, tajemství, myste- Bűh mo(llitby, které Církev od svých rium, doby adventní. Slyšme, co praví pocátkű az na konec vękű vysílá l: jeho Petr de Blois o tęchto ti•ech zpűsobech trűnu, slýchal je spolu s úpęním Starého pi- ti Kristova ve tretí reci »cle Adventu«, zálzoua, a slýchav je a vyslyšev, poslal -Trikrát,« praví tam, »prichází Pán k nám; na zemi onu pozehnanou rosu, která po prvé v tęle, po druhé v duchu, po dala vypuceti Spasiteli. tretí jalzo soudce. První pi §tí bylo v noci Církev touzí také po druhém pi•íští, podle slov evangelistových „U pűlnoci které jest prvnílio náslcdkem, a které, stal se krik.« Toto príští jiz patrí do jalo právę jsme vidęli, zálezí v tom, ze minulosti. Kristus by1 jiz v tęle na zemi zenich navštęvuje svou nevęstu. Rok co a obcoval s lidmi. Nyní jest doba jeho role opakuje se o vánocích tento druhý druhého príští. llobre tedy vizme, aby- príchod a nové narození Syna bozího chom byli vzdycky talzoví, aby mohl zbavuje vęrící jha otroclzého, které chtęl k nám pi•ijíti. Ou zajisté rekl, ze milu- neprítel vloziti na jejich šíje.') Církev jeme-li jej, prijde k nám a bude v nás tedy zádá si v adventę, aby ji navštívil prebývati. Tento druhý príchod jest tedy ten, jenz jest hlavou její a jejím zeni- zálezitostf, která jistýul zpűsobem jest chem. " ádá tohoto prícllodu i pro pi•ed- nejista; nebot kdoz jiný nez Duch bozí stavenstvo Církve i pro jednotlivé íidy, zná ty, kterí nálezejí Bohu. Ti, jejichz z nichz nęlzterí jsou zivi, jiní sice mrtvi, touha se nese za vęcmi nebeskými, vędí ale mohou býti probuzeni opęt k zivotu; arci, kdy prichází, ale nevę(-í, odkud zádá ho i pro ty, lzterí nemají sní spo- prichází a kam jcle. ',e prijde i po tretí, lecenství, konecnę i pro nevęrící, aby o tom nikteralz nelze pochybovati, ale se obrátili k svętlu pravému, které i pro velice nejistý jest cas, kdy prijde, právę nę svítí. Vyprošuje pal<: si Církev toto tak jako nic není jistęjšího nad smrt, a milostivé a neviditelné pi•íští týmiz slovy, nic nejistęjšího nad den smrti. »V téze kterými prosí o jeho príchod v tęle. chvíli,« praví apoštol, »kdyz budou rí- Nebot nehledę k rozlicnénw zpűsobu dvo- kati : pokoj a bezpecnost, tedy rychle jího tohoto prícllodu, postavení clovęlza prijde na nę zahynutí jako bolest na jest totéz. Syn bozí byl by marnę prišel zenu tęhotnou, a neutelzou.« První tedy pred {goo lety na svęt lidsizéllo pokolení príští bylo pokorné a skryté, druhé jest navštívit a vykoupit, kdyby znova ne- tajné a piné lásky, tretí bude zjevné a pricházel pro kazdého z nás, v kazdé hrozné. 1'ri svém prvním pi•íšti byl Kri- chvíli našeho zivota, aby nám prinášel stus od lidí nespravedlivę odsouzen, ve a v nás pęstoval onen zivot nadpriro- svém druhém príští nás ospravedliluje, zený, jehoz pűvod jest pouze v nęm a dávaje nám svou milost, pri svém tretím v jeho bozském Duchu. príští bude všecko souditi podle zásad Ale toto rok co rok se opakující vęcné spravedlnosti. Jsa beránkem v prv- navštívení zenichovo Církvi nestací. Tou- ním príští, lvem pak v posledním, jest ve svém druhém príští laskavým prítelem.« ') Kollekta o vánocích. | ||||
|