|
| ||||
| ||||
|
71
se Církev obávala prerušiti modlitby lidu, Nicménę jedním významným rysme které by v tęchto dnech ocekávání ne- se obę doby od sebe rozeznávají. Ra- męly témęr prestávati. dostné alleluja totiz neumlká v ad~eutę V círl:evnícll hodinkách vypouští Cír- úpinę, ackoli o všedních duech se ne- kev bozí clivalozpęv »Te lleum lauda- ozývá. Ale v mešních formulárích ctyr mus«, chtęjíc tím ukazovati pol.oru, se nedęl adventních se sním shledáváme kterou ocekává svého nejvętšího dobro- a slyšíme v nęm opar toho, co hlásá dince. V tomto case ocelcáváuí műze truchlivá výzdoba chrámová. Ano, o tretí jen prositi, úpęti a doufati. Ale v ten nedęli zaznívají dokonce i varhany, a slavný den, kdy náhle prostred temností vázná fialová barva na chvíli ustupuje vzešlo slunce spravedlnosti, tenkráte na- rűzové. Toto pripomenutí minulých ra- bývá Církev opęt svého díky ciuícillo, dostí prostred svatého smutku Církve jásajícího hlasu a tichem nocním zazní nám zretelnę praví, ze ackoli Církev se nadšené volání: »Tebe, Boha, chválíme! spojuje s lidem Starého zákona, aby si Tebe, Pána, vyznáváme ! O králi slávy, vyprošovala príští Vykupitelovo, jenz by Kriste ! Ty's vęcný Otcűv Syn! Ty pro vzal na sebe viny lidské, pece nezapo- spasení lidstva neodeprel's vejíti v lűno pomíná, ze Církvi P;mmanuel jiz prišel, panenské!« ~e v ní ucinil si príbytek, ze vęcná do- O všedních duech adventních prika- brota a vęcné milosrdenství vyslyšely zují rubriky pred závęrkem jednotlivých její prosby, prve nez otevrela ústa svá, hodinek círl:evnícll zvláštni modlitby, aby prosila o spasení svęta. Proto mísí které dluzno modliti se klecmo. Také se do jejich vzdechű alleluja, proto pri mši sv. má chór v tęch dnech zna- v tomto casu ukazuje své radosti i svűj menitou cást mše sv. trvati klece na zármutek, a (-loufá, ze radost prikryje kolenou. V této prícinę jsou zvyklosti všecku bolest v oné noci, která jest jas- adventní tytéz jako v postę. nęjší nez nejzárivęjší den. Novinky z oboru chorálu. Sdęluje P. Bernard Velíšek, O. S. B. Jest jiz starou novinkou, ze dne poli pracoval a tak ku zvelebení boho- 17. kvętna t. r. poslal sv. Otec Lev NIlI. sluzby prispęl. List ten, skoro všeobecnę solesmensl:ému opatovi list, v nęmz znovu zvaný »Brevem«,*) prinesly brzy po jeho chválí práci solesmeuských benediktinű, uverejnęní cetné huclební casopisy i nę- a s potęšením vzpomíná, ze knihy chorální které katolické noviny. Sluší se tedy jimi vydané jiz valnę jsou rozšíreny, a zajisté, by podán byl téz cteuái' iin »Cy- konecnę obojí duchovenstvo vybízí, aby, rilla **) kdo cítí se býti schopným, na tomto Dilecto 1 ilio Religioso Viro Paulo Milovanému Synu Pavlu llelatte-ovi, i)elatte O. S. B., Abbati Solesmensi. opatovi solesmenskému. Leo PP. XIII. Lev PP. XIII. hilecte Pili, salutem et apostolicam Milovaný Synu, pozdrav a apoštolské benedictionem. pozehnání. Nos quidem et novimus et alias lau- Víme a jindy jiz pochválili jsme píli, davimus positam a vobis intelligenter jakou znale vęnujete vędę onęch po- operam in scientia eorum concentuum svátuýcll zpęvű, o nichz praví podání, sacrorum, de quibus memoriae est pro- ze za svého pűvodce mají l:ellore Ve- ditum, ad maguum Gregorium referendos likého. esse auctorem. *) Ve -Fliegende Blátter fűr kath. Kirchenmusika, Nro. 6, 1901, snazí se Dr. Haberl na základę kanonického práva dokázati, ze tento papezský list nesluší zváti -Breveu. Nicménę nazval jej tak i kardinál Satolli, prefekt kongregace studií, ve svém listę, zaslaném Dru Petru WaQnerovi, jímz schvaluje se nová -Gregoriánská akademie« (viz níze). **) 1 Ii jsme list prichystaný jiz pro císlo predešlé, avšak pro nedostatek místa nemohl jiz býti vytištęn. | ||||
|