|
| ||||
| ||||
|
— 82
se církevními predpisy, v obor ten spa- paradoxní? Odpovídáme k tornu, ze ni- dajícími, jimz chorál a klassická polyfonie koliv. Wagnera sluší naopak pokládati co nejlépe vyhovuje, coz v pseudocírkevní za jednoho z nepi•ímých i pi•ímýcli re- hudbę á la Haydn, Mozart, Cherubini ííci formatorű katolické církevní hu(lby. Vzdyf nelze. Se stanoviska tohoto jsme nuceni sám do reformy cinnę zasahoval jako pokládati s hora uvedené výticy Schu- dvorní kapelník v llrázdanech, kde bylo mannovy za dosti citelnou urázku naši mu roku I S49 vypracovati organisacní vznešené liturgie, i pres to, ze ona zasle- statut nęmecko-národního divadla, v nęmz pená doba prvé polovice ty. vęku otví- dotknul se také dvorní kapely drázdan- rala brány chrámové kazdé polosvętské ské, jejímz úkolem bylo pűsobiti pri sluz- i horší ještę hudbę dokorán — a dávala bách Bozích v dvorním katolickétn chrámu takto akatolíkűm do ruky zbrań proti Pánę. Ve svých spisech *) stęzuje si \Vag- velkolepé, dávnými jiz vęky vypęstované ner na tamní nedostatecný sbor clirá- liturgii naší, aby zbraní tou vystupovali, mový a na prehlušující jej, jelikoz nu- nikoliv snad proti jistému, umęleckému mericky daleko silnęji obsazený orchestr. aggregatu nevyhovujícímu clenu, címz Výtky jeho nesou se taktéz k skladbám, myslíme zde nemístnou hudbu, nýbrz chrámu Pánę více ménę nedűstojným, paušálnę proti celému katolickému ritu. o kterých praví, ze vętšinou pocházejí Schumann se svého povšechnę aesthe- od tamních dvorních kapelníku, jez jsou tického stanoviska, jakoz i se stanoviska vesmęs komponovány v zastaralém slohu, protestantských chorálű a kantát *) soudil holdujícím svętské virtuositę na íilcor asi takto: Pripouští-li katolická církev ta- dűstojnosti chrámové. Na str. 3J5, zmíil, kovou theatrální hudbu na místę posvát- spísű praví : ném, pak neműze se ji asi jednati o po- »bIá-li katolická církevní hudba vű- vznešení mysli a o intensitu zboznosti bec a v drázdanském dvorním chrámu pomocí liturgického zpęvu, nýbrz spíše zvláštę, jak dluzno a spravedlivo, býti o jakýsi zevní lesk svého kultu, o jakous zachována a aesthetickému pozadavku takous hypnosu musikální. Co by Schu- nové doby vyhovovati, pak nezbytno, mann byl rekl pri slyšení nęjaké té Hayd- privésti ji opęt k bývalé její dűstojnosti, novky, Fiihrerovky neb dokonce Biihle- vroucí a zbozné vznesenosti. Papez Mar- rovky, lze snadno si domysliti. Schumann cellus v t6. století hodlal lwdbu (více- pocínal si ostatnę u posuzování katolické hlasou) z chrámu Pánę vypuditi, která, církevní hudby, mírnę receno, jedno- jsouc rázu scltolasticko-spekulativního, strannę, ne-li dokonce nespravedlivę; byla na úkor pravé zboznosti. Palestrina dűkaz toho, ze zmínęný jiz spis Thibau- však vdechnul vícehlasé hudbę chrámové tűv znal zevrubnę a jej kazdému do- pravého ducha a výrazu — a zachránil spęlému hudebníku odporucoval tęmito ji takto na další casy. Jeho díla, jakoz slovy: »Krásnát, vęru, kniha Thibautova« : i díla na nęm se zakládající školy dal- »Uiber Reinheit der Tonkunst«; cti v ní šího století jsou výkvętem vrcholící teh- pilnę v pokrocilejším svém vęku!« dáz dokonalosti katolické církevní lntdby, Rich. Wagner, tvűrce tnoderní opery, jez jsou vesmęs sepsány jedinę pro pred- pűvodce dnešního hyperchromatismu a nes vokální. Prvním krokem k ítpaclku vedle Berlioze pionér presyceného az pravé církevní hudby katolické bylo za- instrutnentálního koloritu dovedl ryze vedeni orchestrálnícli nástrojú do chrámu církevní hudbu zcela jinak oceniti a prísnę Pánę. Iludba nástrojová rozvinula se pak odlucovati od pseudocírkevní hudby, nez záhy k stále vętší a vętší volnosti a sa- Schumann. Protestant a deklarovaný mostatnosti, az konecnę vnucovala zboz- skladatel hypersensitivní opery - - - nému výrazu takou smyslnou ozdobu a a katolická církevní hudba! Nezdá se dotýkala se takto zhoubným zpűsobem to mnohému z laskavých ctenái•(i býti nejcitlivęjší stránky její, takze i samému zpęvu co nejvíce uškodila.« *) Protestantská chrámová hudba jest prede- Na stránce 337. praví dále: »Hlasu vším zpęvem lidovým za prűvodu varhan — a lidskému jakozto bezprostrednímu zvę- teprv pak hudbou umęlou, kterázto však není jako lidový zpęv podstatnou cástí sluzeb Bozích, stovateli posvátného slova, nikoliv však nýbrz toliko jaksi dekorativním doplńkem jejich. instrumentální ozdobę, neb dokonce tri- Dluzno pripomenouti, ze protestantská hudba chrá- viální hre na housle*') (die triviale Gei- mová není také veskrze dokonalou a u výrazu bezvadnou — a ze i výkvęt její nedostupuje ni- *) vGesammelte Schriften und Dichtungenx, kterak výše klassicity a rigorosnosti výrazu naší li. Bd., S. 309--349. ryze církevní hudby, najmę 16. véku. **) Wagner narází zde patrnę na povęstné, | ||||
|