|
| ||||
| ||||
|
-- 83 —
Šerei) valné vętšiny našich novęjších a cinným, abychom nabyli presvędcení, církevních skladeb, musí se dostati opętné ze tak slavný skladatel, dirigent, drama- prednosti. A má-li katolická církevní tický básník, dramaturg, aesthetik, my- hudba zase pi-ivedena býti k piivodní stik a odborný spisovatel nemolil neroz- své ryzosti, pal: nutno, by byla opęt vo- poznati pravou, ryze církevní hudbu od kálního slohu.« falsifikátu, t. j. od pseudocírkevní -- a Na jiném místę pripomíná Wagner: u svém rozhorlení nad touto nemolil /,a úcelem jedinę nutného prűvodu po- jinak, nez dáti na jevo : »Dávejte církvi, svátného zpęvu vyuašel krestanský um coz církevního — a divadlu, coz diva- (Genie) dűstojný nástroj, který v kazdém delního !« z našich chrámű jest bez odporu ua svém Zet pak nejen na tomto podkladu :pístę. Jsout to varhany, v nichz co nej- znamenitého svého analytického ducha, dűmyslnęji se koncentruje znacná roz- nýbrz také na podkladu svého histo- manitost u výrazu tonű a které dle své rického vzdęlání zbudoval názor svűj prirozenosti vylucují virtuositní ozdűb- o hudbę církevní, takze vidęl v muse kárství, jakoz nejsou vűbec zrízeny a Palestrinovę toliko jedinou osu, kolech zarízeny lc tomu, aby smyslnými vna- které se otáceti musí veškerá, i nejno- dami pűsobily rušivę a upoutaly takto vęjší hudba církevní, nejlépe dokazoval veškerou pozornost k sobę.« novým vydáním Palestrinova »Stabat 'l, právę uvedeného vidíme, ze prote- Mater«, jez clo detailu opati-il regulativy statita Wagnera názory o ryzosti cír- prednesu. lcevuí hudby kryjí se úpinę s IlázOYy Fakta toho, jakoz i shora uvede- katolické církve. Není také divu! Trebat ných výrokű ~Vagnerových męli by si se jen ponękud blíze seznámiti s Wag- naši antagonisté jak nálezí povšimnouti, nerem, neobycejnę ideálním, vzdęlaným aby také samého Wagnera, t. j. svého do nedávna ještę kultivované figurace smycco- proroka, na jehoz slova a ciny prisaliají, vých nástrojű, ve formę synkop, roulad, =rozseka- mohli nai•knouti z anaclironismu, mrazi- ných= akkordű, tremoland a fanfárovitých rhythmű. vélio formalismu, stredovęké censury a A vskutku, neműze býti nęceho sprostšího, ducha- z jiných »nepokrokových« choutek jeho mornęjšího a posvátnou akci hrubLji ut.azejícího, nez toto .perpetuum mobile< smyccových ná- u vęcech církevní hudby. strojű. (Pokracování.) Doba adventní. (Podle „Círka'vníLo rokli” Guérauyerova. t udává Karel Vrátný. 3. Zvyklosti adventní. Církev tráví dobu adventní, pripra- nému spojení, U církvi jest psáno, ze vujíc se slavnę na príchod Vykupitelűv. Spasitel si ji dobyl svou krví'): Kazdý Následujíc príkladu moudrých panen, tedy műze ríci o sobę jako sv. Pavel, rozzelila svou lampu, aby ocekávala ze- ze »Kristus si jej zamiloval a vydal sebe nicha. Také my, její íldové a její dęti, samého za nęj.« 2) Protoze tedy úmysl máme míti úcastenství v citech, které ji a úcel jest týz, musíme se vynasnazo- prochvívají, také my trsáme pamatovati vati, abychom se oddávali v adventę na napomenutí Pánę : »I3ud'tez bedra vaše týmz citűm, které, jak právę jsme vidęli, prepásána a svíce hoi-ící v rukou vašich, naputují toho casu církev. a vy podobni lidem, ocekávajícím Pána Proto jest první naší povinnosti spo- svého.(, Cíl církve jest zajisté zároveń jiti se se svatými Starého Zákona v jejich také cílem naším. Duše kazdého jednot- touzení po Vykupiteli, jenz by dostiucinil livce jest pi•edmętem téhoz milosrden- bozské spravedlnosti za viny veškerého ství bozího, téz péce jako veškerá církev, lidského pokolení. Za tou pí'ícinou jest jakozto celek. Církev jest domem bozím dlu• no vrátiti se v myšlénkách do onęch jen proto, ze se skládá z zivých kamenű; jest nevęstou jen proto, ze jest utvorena ') Sk, apošt., 20., 28. ze všech duší, které jsou povolány k vęc- 2) Gal., 2., 20. 1* | ||||
|