|
| ||||
| ||||
|
-47-
Píseń. 1. Lidskou slá-vu, marnou pé-ci krá-tká do-ba roz-ptý-lí, na ne - bi bla-ho je vęt-ší, tou-ha po nęm po - sí - lí, po-zemské trampo-ty zlé-cí. 2. Rajský zivot kéz nám hyne, zemské blaho je jak sen -- za krátko mizí a hyne — v ríši Bozí vęcný den radosti prinese jiné. VIII. - r • . ý ~— r - r ~- --j v f ; Kri-ste, Pa-ne pre-la-ska-vý, To-bę zpí-vá lid-ský ret, k To-bę vo - lá dęcko, kmet, d, slyš své-ho li - du da - vy ! Píseń. 1. Bo-ze vęc-ný, je-hoz trűn o - ví - ván je zvu-ky strun, an-dę-lű k nimz pę-je pluk, slyš i na - šich srd-cí zvuk. 2. Pán, jenz z lásky liorouc{ 3. Jezu Kriste pravdou svou z ríše slunci planoucí osvęt naši duši mdlou, za lid svűj šel k obęti, aby vęcnę lidská hrud kéz ty prosby posvętí. pęla: Bűh náš slaven bud! | ||||
|