|
| ||||
| ||||
|
-49-
Píseń. 1. Ot-cűv du -§e, vám se ro - ze- dní-vá, plá-ce pe-klo, na v f propastí an-dęl zpí-vá : Vęcnę vę-kűv ve-le-ben bud Bűh ! 2. Prišla spása; smrt se chabę chýlí, nad ní slavnę Kristűv prapor vlaje bílý, zhroucen dumá zloby tmavý duch. 3. Hvęzdy planou, zárí rajská brána, láskou bozí lidu opęt zotvírána, slávou Pána chvęj se zemský luh. XI. v Du-še sva-tý, svę-tlo Tvo-je kéz nám pla-ne v cestu zlou, kéz i du - ši o-chablou o-pęt sí - lí je - ho zdro-je. Píseń. Du - še sva - tý, Bo-ze náš, hle, prosba v ńadrech ro-ste, k To-bę pne se na - še páz shlédni v srdce pro-sté! Osvęt du-cha, roz-um sil a spra-vuj na- še ci - ny, chceme za všech zűstat chvil Ti od-da-ný - mi sy-ny ! | ||||
|