|
| ||||
| ||||
|
— 51 --
2. kdyz v cestu naši prijde mam, 4. Tęch ocí sladkých mírný jas ó, Duše svatý, kloi7 se k nám, i choré duše zlécí zas kdyz zabloudíme zpravých cest, a pochyb temno zaplaší; Ty zárí pravdy rac nás vést Tvá síla kéz nás pozvnáší v ráj, ]:de v ohni vęcných hvęzd v carokrásný rajský luh, Tvé carupiné sídlo jest, kde s Otcem vládne Syn i Duch, ó velký Vűdce náš ! ó Uciteli náš 1 3. kdyz zmítá šírem zmatkű vír, 5. U Pane, v chvilce poslední zas pravda Tvá mu vrátí mír; Ty mírnę na nás pohlédni, kdy rady klamn~ch prorokű a po trampotę zemských cest se pojí v prudkém útoku rac ozárenou duši vést ztéci víry naší zed: v ráj, kde Otec, Syn i Duch, Ty milostivę v duši hled, náš trojjediný velký Bűh ó Tęšiteli náš ! je Soudcem na vęky! CFiADUALE. XVII. v .` Jiz I - za - i - áš byl po-vę-dęl za dávna li - du, jal: Duch mu pre-sva-tý lcá-zal rí - ci, co ur-cil od vę-kű Báli: Prut vzpucí z ko-í-e-ne az Jes-se a bu-de pru-tem tím ItTa-ri - a, i vy - dá prut kvęt krásy velké, to je - zíš se zro-dí z dívky Na-za-ret-ské, z Panny ci-sté, jiz Pán I Cih za-stí-ní, by lidstvo spa-sit mo-h | ||||
|