|
| ||||
| ||||
|
-54-
-y jak jsme jemu v proudu ca-sű z Tvé zvę-sto-va-li mi-lo - sti, o - na z tem-na i nás vy - pro - stí! Píseń. 1. O, je-zu Kri-ste li - du dav Ti vęc-nę bu-de pę - ti, téz shlédni do-lii u-smęvav a po-tęš svo-je dę - ti ; jsme li - dé jen sla-bí, chorí, Ty Pán, jenz svęty tvo - rí, vládne sluncím, hvęzdám i mo-H. A pre-ce rád z nebeských lad k li-du šel's blíz, ne-s1 zań kríz, všecko tr-pęl ho-re po-zve-dl zas z po-ro-by nás az k zdroji vęcné zo - re. 2. O, jezu Kriste, zajisté my slabé jsme jen plémę, však ríkal jsi : Kdo slabí jste, jen pojdte blíze ke mnę ! Kéz obcerství duši moji Tvá milost, která hojí rány, padlé v zivota boji. Pozemskou tmou hvęzdou bud mou, lásky Tvé svit zar mi az v byt, trudű kde jiz není, kde vládne Bűh Otec, Syn, Ducli a pęjou vykoupení 1 | ||||
|