|
| ||||
| ||||
|
--61 —
2. Chrań nás prosíme téz dále 3. Zazeń ducha z temné ríše, všeho hríchu celý den, pred ním srdce naše chrań, bychom męli neustále strázci z nebe zastiń tiše na pamęti Tebe jen rukou Svojí naši skráń, ku Tvé vętší cti a chvále. duch náš liled jen výš a výše. 4. Protoze pak v potu tvári chleba nám jest pozívat, Boze, dot rý hospodá~i, raciz pracím pozehnat, at se nám dnes dobre zdarí. CI ED 0. 1. Vęrím v je-di - né - ho Bo - ha Ot-ce, Stvo-ri - te - le hvęzd, Tvűrce ze - mę, dár-ce zi - vo-ta ; vę - rím, On ze do vęcných vę-kú bez po-cá-tku jest, s vý-še zár - né chrání nás bí-dné je - ho do-bro-ta. Bo-hu Ot- ci svętem zvuc-te vęc—na slá-va, cest! ?. Vęrím v Boha Syna, jenz je s Otcem rovný Pán a Bűh. Od pocátku s Otcern byl i Syn, duchem pocat, z Marie zrozen, chudých býval druh.. Bűh a clovęlz bludný lid vodil v ríše vęcné týn. Bohu Synu vęcnou slávou chvęj se zemský luh. 3. Trpęl pod Pilátem muky hrozné, nevdęcníkű smích, souzen bídnę, kríz sviij nesl rád, krev Svou cedil, smýti tal: chtęje lidských duší hrích; | ||||
|