|
| ||||
| ||||
|
— 7 --
a ředitele Lůrů, zvláště pak pro chovance ústavu pro zvelebení hudby církevní a pro čekatele při ústavech učitelských. Fr. Z. S k u h e r s k ý. S 30 do textu vloženými původními obrazci. Cena 2 K 80 h, váz. 3 K 20 h. (Fr. A. Urbánek v Praze.) Předehry a dohry k úpinému kancionálu arcidiecése Olomoucké. Díl I. Složili A n t o n í n Petzold a Ludvík Holain. Cena 11 K. (Vydal R. Promberger, knihkupeč a nakladatel v Olomouci.) Obrana reformy církevní hudby. Napsal František Jirásek. (Pukrnčování.) RaZiminll Schlecki, kterýž od r. 1836 působil jako praefelct biskupsk. semináře v l:icltstiidtu, náleží k deklarovaným již reformátorům církevní hudby. Jako historilc a spisovatel hudební přispěl ne-malou měrou k regeneraci v oné době v rozkladu se nacliázející liu(lby chrámové. Roku 1843 vycíal: »Ofhcium in nativitate I)omini«; rolen 1852 »Vesperale breviarii romani« a později také »Gradualia et offertoria de communi sauctorum«. Mnohé kritické a historické články jeho, mnohdy sarkasmy oplývající, byly později za ofiicielní již reformy uveřejněny v odborných spisech, zvláště v časopisecli směru reformnílio. Anglický architekt a konvertit Pugin uveřejnil v Kolínských novinách r. 1854 následující: »Mámet v dobré ještě pa-měti, s jak zbožnou myslí vstupoval jsem clo nácllieruélio dómu v Kolíně nad Rýnem, abycli obcoval službám Božím, o nichž jsem se domníval, že musí souhlasiti s majestátností monumentálního chrámu tohoto ...Započínající právě hrozný lomoz taninílio chrámovélio orchestru představoval snad »Kyrie eleison«. Imposantní pilíře, oblouky a klenby jakoby bylyrmizely; nebylt jsem více v dánu, nýbrž v jakémsi Musardově koncertu aneb v nějaké zimní zaliradě ! Tóny, zdálo se tni, ovládaly formu tou měrou, že, ačkoliv jsem cele architektem, přece bych raději byl slyšel velebný zpěv v nepělcuém kostele, nežli býti svědkem takovéto profanace, jíž dopouštěli se dábelští přímo houslisté. — Bylt jsem z této liuclby všecek již zoufalýni, nebot zdálo se mi slyšeti jakýsi sbor brigantů a na to zase žalostné zvuky slavíčí. Po celou dobu bídné té parodie služeb Božích potulovali se zcela nedbale různí darmošlapové, turisté, nevěrci a j. v pobočnýcli lodích dúmu, aby prohlížeti mohli všelikeré zde památnosti. I za nejslavnějšího a nejsvětějšího momentu bohoslužebné akce bylo viděti poněkud jen větší po-zornosti a úcty u zcela nepatruélio jen liloučku pobožných duší. `fot, věru, je-den z nejsmutnějších úkazů z mnohých podobnýcli, jichž svědkem stal jsem se v clirámech kontinentálních, kde starý, chorální zpěv nebyli s to udržeti.« lZezenský biskup Valentin vydal r. 1857 nařízení o církevní hudbě, z něhož uvádíme tyto pozoruhodné úryvky: »Církevní hudbou jest v první řadě gregoriánský chorál, který přeci každým harmonickým zpěvem dlužno pěstovati. Vícehlasý zpěv musí býti vážný, zbožný a v textu srozumitelný, zkrátka stánku Nejvyššího přiměřený, aby shromážděné zde věřící povznášel a povzbuzoval k pobožnosti. Liturgická hudba jest přísně vzato toliko zpěv — a totiž zpěv gregoriánský aneb polyfonní zpracování jeho. `Ládná instrumentální hudba aneb novější hudba jiného způsobu nemá nároků na liturgický zpěv, byt by i sebe uměleji složena byla. Jedině důstojná lira na varhany byla ode dávna církví sclivalována. Tím jinak není řečeno, že skladby s průvodem orcliestrálních nástrojů měly by se bez rozdílu z clirámu Páně vymýtiti. Užívá-li se konečně již nástrojů orchestrálních, palc dlužno stále míti na zřeteli, že jediným účelem jejicli jest, podporovati a sesilovati zpěv. Tento, jakož i jeho nástrojový průvod nesmí však ničelio obsaliovati, co by připomínati mohlo hudbu divadelní neb kteroukoli liudbu profánní. Nástrojová liudba beze zpěvu není v chrámu Páně vůbec přípustnou. Nikoliv lomoz nástrojové hudby, nýbrž jedině zbožná mysl věřících zvyšuje dojem církevní slavnosti.« V uvedeném lze spatřiti dosti přísnou a zároveti již officieluí reformu v obvodu jediné tolilco diecése, za kterou pak následovaly diecése jiné a jiné, až konečně povšechná reforma nedala se ve svém | ||||
|