|
| ||||
| ||||
|
— 9 —
vzepřeli se rozhodně zavecíení jiného ritu a snažili se co nejvíce arcibiskupa od podobných záměrů odvrátiti. Avšak Karel Boromejský hájil své právo. Tu po-slali Monzané do Říma prosební list, opatřený četnými podpisy, žádajíce, aby papež jich města se ujal a zachránil mu staré obřady. Na svého arcibiskupa žalovali, že vůbec je proti všemu, co řitnského jest, a způsobili u papežského dvora proti němu takové jitření, že skoro všichni kardinálové byli proti němu. Kardinál Speciano radil arcibiskupovi přátelsky, aby zaneclial na chvíli všechny reformní záměry a šel na visitace, aby tak odvrátil od sebe pozornost papežského dvora. Pomýšleli prý v Římě dokonce při té příležitosti ritus ambrosiánský nadobro odstraniti. Kardinál Boromejský při vší své od-danosti a úctě lc Stolici apoštolské zůstal pevně odhodlaným. Na výslovné přání Řehoře XIII. navrátil sice Monze ritus římský, ale když papež udělil španělskému markýzu Agamontovi výsadu, aby po celé arcidiecési milánské směl si dáti ve své přítomnosti sloužiti mši sv. dle ritu římského, protestoval Karel Boromejský prostřednictvím ]cardinála Speciána tak rozhodně, že papež udělenou privilej odvolal. Když prolétaly zprávy, že v Rímě zamýšlejí zrušiti všechny zvláštní rity a zavésti všude liturgii římskou, psal arci-biskup milánský svému agentovi do Říma, že je sice hotov podrobiti se ve všem rozkazům papeže, poukazuje však, že některá církevní společenstva, jako Dominikáni, Karmelité a j., přijavše sv. Officium Komanum měli nicméně své zvláštní rity. Připomíná, kterak osobnosti, kteréž přináležely vždy ritu římskému, jsou piny obdivu vůči ritu milánskému. Nikdy prý papežům nepřipadlo, aby tyto starobylé výsady zrušili. Pomýšlí-li však papež opravdově na všeobecné zavedenfjedné liturgie, pak aby se dříve o této záležitosti s různými biskupy poradil. Papež uposlechl hlasu arcibiskupova, a tak zachována Milánu ctihodná liturgie ambrosiánská. Ostatně dovedl se sv. Karel Boromejský v hájení svého práva mírniti; povolilt pro více kostelů milánských ritus římský. — Nyní věnoval horlivý arci-biskup znova svou péči vydání nově upravených liturgických knih. R. 1579 dokončena instrukce o citech ambrosiánských. Téhož roku vyšel Liber Litaniarum maiorum. Breviář vydán r. 1582, Sacramentale arnbrosianum r. 1588. Scházel ještě Missál. Ale jelio dokončení sv. Karel Boromejský už se nedočkal. Vyšel pak v tisku za jeho nástupce, arcibiskupa Viscontiho. O liturgických knihách ritu ambrosiánského, kteréž obsahují zpěvy, nařizuje šestý sněm milánský: »Knihy, kteréž byly druhdy jistými modulacemi antifon opatřeny a ještě nejsou opraveny, jak předpisuje breviář nedávno vydaný, ne-chat dá ]caždý biskup ve své diecési co nejdříve opraviti a novému breviáři při-způsobiti.« Podobně nařídil sněm Tridentský, hl. XII,, sez. XXIV., pročež patrno, že jeho ustanovení bylo vzorem i sněmu milánskému. Dalším dokladem ]conservativnosti této doby ohledně cliorálu jsou liturgické knihy vydané v Římě anebo mimo Rím v letech osmdesátých a na kOTlec 16. století, a začátkem U. století. R. 1584 vyšlo v tisku »Rituale Romanum Sacramentorum iussu Gregorii Papae XIII. P. M. a. 1584.« V čele komisse, jejíž péči byl tento Rituál vydán, byl kardinál svaté Severiny (di Santa Severina), G. A. Santorio. V části zpěvné Rituálu zachovány původní melodie. Roku 1586 za papeže Klimenta VIII. dokonána oprava pontifikálu (Pontificale Romanum), a r. 1600 vydáno Caeremoniale Episcoporum. »Při reformě pontifikálu«, píše Respighi (Nuovo Studio, p. 65. n.), »dbal papež úzkostlivě na to, aby se nezměnilo, co podání zachovalo, a jednal s velikou úctou k starému. V bulle »Ex quo Ecclesia Dei« čteme takto: »Zdálo se býti potřebným, aby (tytéž) formule, jichž při posvátných obřadech církevních prelátů má býti užíváno, úpině byly obnoveny, a sice tak, aby podány byly ve svém dřívějším neporušeném stavu« (»Necessaria res visa est, ut eaedem formulae in sacris Praesulum Ecclesiasticorum muneribus servandae, recuperato prioris integritatis statu omnino restituerentur«). Chyby, jež hlavně vyticnul v dřívějších pontifikálech, byly : »Mnohé věty byly zde onde v jednu spojeny, dílem jedna ve více částí rozdělena, dílem byly špatně a nevhodně položeny a přešinuty, dílem konečně sám smysl slov byl pozměněna (>=Itis dictionibus hinc inde in unam contractis et partim una in plures distin- | ||||
|