|
| ||||
| ||||
|
cta, partim eisdc:m male ac perperam collocatis et traiectis, partim denique ipso orationis sensu mutato<,).« Lato slova bully zdají se míti ovšem na zřeteli hlavně t e x t pontifikálu ; talc aspoň soudíme ze slov: »ut eaedem formulae_ in sacris Praesulum Ecclesiasticorum servandae etc.«
O opravě melodií praví ostatně Respighi (1. c. p. 67-): »Za doby Klimenta VIII., oplývají tolika pochybenými názory ohledně církevního zpěvu, že pokládána za potřebnou také reforma melodií pontifikálu. Avšak papež jistě ne-myslel na reformu ve smyslu zkrácení, nýbrž měla býti provedena oprava dle pravidel umění liudebního, jalo tehdy si je představovali, a tudíž mčI se bráti ve zpěvu právě tak jako v textu ohled na ctihodnou, starobylou traclici.« Tento výrol,. potvrzují bez oc.lporu další slova bully, jež se vztahují n a c e 1 ý p p n t i f i kál, tedy také na část zpěvnou. »Římský Pontifikál,« clf papež, »konečně ukončen a znova upraven jest,... takže nic tam nepřišlo, co by nesouhlasilo se starými exempláry pontifikálů, jež chovají se v přednějších kostelích věčného města, jakož i v Naší vatikánské knihovně a konečně i na jiných proslulých místech.« (»Pontificale Romanum tandem absolutum et restitutum est ... u t n i h i 1 a b a n t iquis pontificaliuni codicibus, qui tum in clarioribus Urbis Ecclesiis, tum in Nostra Vaticana Bibliotheca, ac denique in quibusdam aliis insignibus locis asservautur, alienum aut discrepans irrepserit.«) Avšak i mimo Rfm vyšly za doby Rehoře VIII. a později soukromě liturgické knihy, ve kterých stará tradice dosti svědomitě zacliována. Tak vyslán r. i58o v Benátkách Graduál Liechtenšteinský, kterýž tněl text opraveného Missálu z r. 157o. Ačlcoliv nebyl Římem odporučen, pícce doznal záhy valného rozšíření. Podobně vydány některé Autifonáře, jako Lieclitenšteiuský (již r. 1567) a autverpský r. 16o6. V Rímě samém pracoval v tom směru již Bologilan jan Guidetti, kterýž vy-dal několik liturgických děl, věnovav je vzácným osobnostem, anebo sdružením. Tak věnuje některá kapitole sv. Petra, při jehož basilice byl beneficiátem. Roku 1532 vydal Directorium Chori, r. 1586 Cantus Passionis (Pašic), r. 1537 Cantus Ecclesiasticus Ofhcii Maioris Hebdomadae (Církevní zpěvy pro svatý Týden), r. 1583 Intonace Missálu a Breviáře. V předmluvě k Directorium Chori podotýká Guidetti, že použil »in musicis notis collocandis .. , tum vetustis Vaticanae nostrae Basilicae tum recentioribus antiphonariis ac psalteriisu (»při kladeni not ... i starých antifonářů a žaltářů naší vatikánské knihovny i novějších«). Vydání Guidett,)va, zvláště Cantus EccJ. Ofticii Hebclomadae Maioris svědčí, že řídil se zásadami rukopisu a lileděl staré melodie zachovati, nikoliv zkomoliti. Guidetti vytktiul si ve svýcli pracích dvojí úkol: přizpůsobiti staré zpěvy novému textu a opraviti přízvuk dle vkusu své doby. Sluší konečně po-znamenati, že Guidetti byl žákem Yalestriuovým a vydal uvedená díla za souhlasu svélio mistra. (Pokra('ování.) V přednesu hudebním vzhledem ku vícehlasé hudbě církevní° Přednesl na exerciciích Cyrillských v Hradci králové Frant. Jirásek, ředitel kůru v Jičíně. (Pokra ování.) Dotčené theoremy hudebnílio před-nesu dlužno před dalším rozvinováním této úvahy opírati o důležité vývody z K. Fuclisova díla: »Die Z u k u n f t d e s musikalischeu Vortrages,<, z kteréhožto díla vyjímáme (str. I2—20) následující: »Tak jako v harmonii klademe proti pojmu klidné jeclnoty (Eiuheitsbegriff) t,j. beze změny znějícího tonu rozlučovací pojem ("1'rennungsbegriff) sledu harmonicky srozumitelných tonů, jež směřují k tomu hlavnímu jako k svému středislcu a vyvolávají takto tonalitu, — právě tak vyplývající základní tvary metrické z rozkladu původně nečlánlcovauélio času na stejnoměrné časové liodnoty, z nichž opětným seskupením dvou nebo tří ta- | ||||
|