|
| ||||
| ||||
|
kových hodnot povstanou pak jednoty nadřadné (]?inheiten hóherer Ordnimg). Pojem o jednotě takovýchto skupin časoměrných jednotek (metrických prvků) umožiluje se jedině tím, pokládá-li se jistá časoměrná jednotka za potencovaný bod, kterýž palc svojí váhou předčí ostatní prvky té ]steré rhytllmické jednoty a takto, dle svého postavení, buclto na začátku, ve středu anebo na konci jisté skupiny působí k trojnásobně různé aesthe tické hodnotě této. Dvoudobé skupiny
mohou tíhnouti ku prvé i druhé jednotce: nebo ~% II t. j. představujeme-li si tyto časoměrné jednotky rozezvučeně, může tu býti jednak prvá a jinak i druhá silnějšího zvuku. A ježto, jak již podotknuto, podstata metrických skupin resultuje z nejintimnějšího se přimknutí metrických prvků k sobě, lze tedy pozorovati, lzteralc v jisté skupině vyrůstá ton silnější ze slabšího, aneb opačně : skupina odrůstá ze silnějšilro tonu k slabšímu. Jinými slovy řečeno: dostává se nám takto zcela přirozené formy u výrazu základních metrických tvarů, nikoliv snad toliko různé akcentuace, nýbrž crescenda a diminuenda (formového). Nové tyto do očí bijící zásady od-porují traclicionálnímu výkladu hudební metriky, jehož původ sluší hledati v pří-mém přenošení poetické metriky na poměry zyze hudební. Jelikož však větší metrické formy provázející crescendo a diminuendo (das (lurchgeherrde Crescendo und Diminuendo) má v hudební praksi nesmírného významu, proto nutno klásti na onu zdánlivě nepatrnou nesrovnalost mezi poetickou a hudební metrikou ne-malého důrazu. V příčině té sluší taktovou čáru pokládati za těžiště metrické skupiny. Čára ta není snad mezníkem dvou k sobě nenáležejících skupin tonů, naopak: čára taktová jest značkou dynamickou, poukazující k tonu následujícímu, jako nejtěžšímu, nejsiluějšímu této skupiny.*) "Zde právě možno odkrýti ]cořene zla přednesu od taktové čáry k druhé; nebot toliko jeden ze dvou zde možných útvarů taktových motivů o dvou a zase dvou časoměrných jednotkách: *) Poznámka. "Závěry vétších rhythmických útvarů, jako jsou: fráse, periody a celé věty ne-mají, což zcela přirozeno, na t. zv. těžké době naprosto žádné váhy. II — :II :II!! iřll znázorriující taktovými čarami obklíčenou skupinu, kdežto u druhé : 2 ' I ; il : I! I! 1IÍI III III protíná taktová čára skupinu právě uprostřed. 7.e jedno jest tak bezvýznamné jako druhé, nedá se popříti. Pojem taktových motivů bývá pod-statně modifikován rhythmickým přetvořením métra, což děje se v první řadě stažením několika časoměrných jednotek v toliko jedinou větší hodnotu. "hakovéto stažení působí pak samozřejmě na rhythmický živel jako protiproud, jímž se pohyb jaksi zadržuje. Diminuendová stránka motivu, aneb jinak řečeno : z dynamického vrcholu vycházející, či po vrcholu tom následující staženina znamená v prvém případě obyčejnou formu závěrovou, at již pak řečená dlouhá doba vyznívá zúpina, aneb nahražena bývá pausami. Naopak zase, v crescenclové části motivu, t. j, před dynamickým vrcholem, jeví se řečená dlouhá doba býti násilným zdržováním rhythmického rozvoje — a dodává, anaž spěje i přes veškeré překážky dále, této části ob-zvláštní pádnosti. Rhythmické útvary, z takovéto staženiny dvou časoměrných jednotek v trojdílném talctě povstalé, jsou pak zcela rozdílné aesthéticleé hod-noty. Na př.: p l !~ h h (decentrující) (anbe-I P • p tont) 'II I li II ~ P ~_ I I (sou- i odstře- divé) 3 ! I j I j ! ! (inUetont) 3 (soustředivé) (abbetont) P ~srr ~r~ ri• ®r (sou- iod- I středivé) 3 I ®~ -Par^~ I I I I (soustředivé) l ~ I I I I I I! I Polcud není dlouhá doba (staženiva) dissonancí a následující krátká doba je-jím rozvodem, dlužno cíloullou dobu svým metrickým smyslem přesunouti (umdeu ten) na dobu následující, opět krátkou, | ||||
|