|
| ||||
| ||||
|
— 13 —
dinou as signaturou národní písně. Ve prospěch ethnografie bylo by si jen přáti, aby co nejdříve se vyskytnul odborník tohoto genru, kterýž by po způsobu srovnávací methody filologů podal nám kvitttessenc(-- naší české liudby, — a takto Z pokladů krá,levice čaroděje: Kabinet čínský. (Činské výroky o hudbě. — Výlet do Pekingu. — Ukázky hudby čínské.) Píše P. Method Nývlt, O. S. N. (Pokračování a dokončení.) posvítil na ony faktory, jimiž původně jen prostonárodní — nyní již na fragmentech této motivicky a i thematicky zbudovaná umělá hudba naše se odlišuje od quasi naturální hudby jiných národů a konečně i od umělé hudby osvětové. (Pokračování.) I v tom shodují se zákonodárci říše čínské s tnudrei řeckými, že onen druh hudby, která jen smyslům lahodí a sveřepé chtíče budí, zavrhují. Kde taková hudba panuje, praví čínští zákonníci, tam není ani mravnosti ani politické vyspělosti. Yamětihodna jsou slova Konfuciova: »Jde-li vám o to, zvěděti, jaká v které zemi jest vláda a jaký kde mrav, poslechněte jen, jakou tam mají hudbu.« (Myšléulcu této velice podobnou vyslovil sv. Augustin, nejdůmyslnější filosof křestanský, odchovaný z mládí školou řeckou, v knize o Městě Božím, XVII., 14.: »Hudba, jež vyniká umírněným, rozumným různých tonů souzvukem, jest obrazem jednoty a svorné jednomyslnosti v dobře řízené obci.«) A jiný učenec čínský Ma-tuan-li neváhá říci: »Kdo hudbě dobře rozumí, jest schopen i vládního i•ízení,« (Plato na vice místech svých spisů rozmařilou, bujnou hudbu zavrhuje a praví: hudba že má ne rozvášniti, ne pohoršiti, ale očistiti, zušlechtiti, lepší a krásnější učiniti duši naši; nejlepší hudba že není ta, která nejbujuější rozkoš ptžsobí, nýbrž ta, která nejšlechetnějším z lidí se líbí.) Jak vladaři čínští bujné, smyslné hudbě bránili, nejpatrněji vysvítá z následujícího výnosu císaře Ngai-ti: »Za našich časů tři veliké nešvary v řfši naší se rozmohly: předně veliký přepych v jídle, oděvu atd., za druhé přílišná clitivost tisícerých marnivých ozdůbek a šperků; za třetí záliba v mělké a zženštilé hudbě krajů »Cin« a »~Vei« (-- tyto civě provincie říše čínské od pradávna pro svou příliš mělckou a smyslnou hudbu byly zle pověstnými, podobně j ako u Rekc krajiny Lydie a Jonie). Rcpych hubí rodiny talc, že v třetím koleně hynou a tím celé císařství poznenáhla chudne. Chtivost šperků působí, že přemnoho lidí místo aby věnovali se rolnictví a pracím polním, zabývá se robením těch cetek a tretek. A hudba zženštilá budí smyslnost a porušuje mravy. Za takových poměrů udržeti nicméně v národě blahobyt a poctivost jest tolik jako žádati, aby z bahnivého, kalného pramene tekla čistá voda. Dobře měl Kon-fii-tse, že před hudbou kraje »Cin:, varoval, protože z ní jen rozpustilost a nevázanost prýští. Za tou příčinou nařizujeme a přikazujeme, aby veškerá naše hudba, jak nyní jest, zrušena, a ti, lcteři ji ob-starávají, místa svého zbaveni byli. Vy-jímáme ovšem hudbu obřadnou a válečnou; nebo tato oboje hudba již ve starých sbírkách zákonů a právních zvyků přesně vytknuta a upravena byla; o nynějších však hudlařích v oněch zákonech ničeho nestojí. U tom at tedy náležitě se uvažuje a jiné osoby at nám se na-vrhnou, kterým by péče o hudbu svěi-etta býti mohla.« — Praví se, že tímto císařským ulcazem 440 úředních obstaravatelů hudby služby zbaveno bylo. Císař Kang-hi, jenž, jak předešle řečeno bylo, číns;ou hudbu po evropsko zaříditi hodlal, když pořádal sbírku zákonů, ku starému onomu výnosu přičinil tuto poznámku: »V hudbě spočívá ta-jemná tnoc a síla, jež dovede upolťojiti, utišiti srdce lidské, a to jest příčinou, že i muclrci se líbí. 1UUe mu i prospěšnou býti; nebo bavě se hudbou může zároveti i v umění vladařském se cvičiti, tím spůsobem, že pravidla a zásady vladaření správně sic, však ovšem v míře mnohem skrovnější na hudbu obrací. U hudbě lehkomyslné a lehkovážné to ovšem neplatí; nebo tu k umění vladařskému pi-irovnati nikterak nelze. Na ta-kovou hudbu škoda nákladu. Ngai-ti dobi-e učinil, že ji zrušil« — Zabrán do hovoru s učeným Cíiiauem | ||||
|