|
| ||||
| ||||
|
— 15 —
pro sebe znova upraviti dala a ve kterém do nedávna něměcký velitel Walclersee bydlel. — Božišt, chrámů, pagod a j. Budliovi zasvěcenýcli staveb jest tu ne-přehledné množství. V jedné z nich, zvané Wang-fo-leu (t. j. chrám io.000 Budliů, fo = bu(lha), jest io.000 soch a sošek Buclliy. V jiné (ta-fo-leu, t. j. chrám velikého Budhy), jest socha Budhy 23 li/ vysoká. Opět jiná, t. zv. bronzová pagoda chová v sobě mistrovské kusy staročínského kovolijectví. Město žluté čili císařské obklopeno opět se všech čtyř stran městem t. zv, tatarským, jež tvoří nepravidelný čtverec, od severu k jihu 7 km, od východu k západu 5 GIn dlouhý, mající tedy 24 kzzz obvodu a asi 4000 Ira plochy. Když roku 1644 Tataři Mandžuové dobyli Cíny, osadili tuto část hlavního města a obehnali ji olironinou zdí, která vyčnívá nade všecky budovy veleměsta a rozměry svými připomíná obrovské stavby babylonské a ninivetské. Výška její ob-náší 14 zzz, tlouštka u základu 20 ira, na povrchu 16 m. Obložena jest celá dobře pálenými 30 czzz tlustými a 5o czzz dlouhými a širokými cihlami; hořejší okraj zdi obložen širokými kamennými plotnami a ozdoben po celé délce vzhledným cimbuřím. Po zdi možná celé město nejen obejít ale i obejet, a to na více povozech vedle sebe jedoucích.La každými 200 nt vystupuji na 20 ziz ze zdi inoliutné bašty se střílnami clo tří stran namířenými. V rozicli hradby trčí clo výše čtyř poschodí vysoké věže, vyzbrojené děly. Devět velikých, dvojitých, železem pobitých, železnými mřížemi opatřeizých a a zděnými přístavky chráněných bran vede hradbou clo města (ti•i na jihu a po dvou na severu, východu a západu). Novověké válečnictví neleká se ovšem ani takového opevnění, ale mocný jest nicméně dojem, jaký veliizolepé to ohražení tatarského města na cizince činí. K městu tatarskému na straně jižní po celé délce přiléhá čtvrtá část Pekingu, t. zv. město »čínské« čili iižnf neb »vnější«, na rozdíl od tatarského »vnitřního« mě-sta (Nan-čeng, nan = jižní; aneb Ue-luočeng, ue =- vnější, luo = připojený). I to jest obehnáno zdí á nz vysokou a 5—7 zrz širokou, od severu k jihu 3350 r>z a od východu k západu 7500 rn dlouhou. Tvoří tedy tato čtvrtá část Pekingu obcíélník, jenž má 21 lni objemu a 2500 ka plochy. V rozích ohradní zdi této čtvrti jsau věže 30 su čili 99' vysoké; vyšší býtinesmí ani o píď. Proč? Protože dle po-věry Cíiianů dobří duchové ioó nad zemí létají; aby tedy letíce nenarazili, musí každá budova čínská aspoii t' nižší než ioó , tedy jen 99 vysoká býti. Uprostřed »čínské« čtvrti města jsou rozsáhlé polnosti a dvě obrovské svatyně : clirám země (orby) a chrám nebes; obojí ovšem sestávající ne z jednolio jednotného stavení, ale z množství pagod, božišt, chrámů, chrámečků a jiných budov. Nejpřehlednější pohled na celé město Peking měl jsem, když kráčel jsem s průvodcem Cíilanem procházkou po liradební zdi, která dělí čtvrt tatarskou od čtvrti čínské. Odtud vypadalo severní tatarské město, jež jest pino zahrad a stromů, jako nějaký rozsáhlý les, z něhož vyčnívaly nesčíslné malebné stříšky věží a jiných budov a v němž lesknou se hladiny přemnohých umělých jezírek a průplavů osvěžujících divukrásné sady a zahrady. Za to čtvrt čínská ode zdi na jih postrádá téměř všech půvabů a podobá se místy pouhé vesnici. Stanul jsem s průvodčím na vrcholku prostřední brány této zdi hradební. Odtud byl nejrozleošnější poliled na luzné »císařské město« a v něm jako draho-kam zasazený »císařský palác«, 'L nenadání, kde se vzal tu se vzal, vyskytl se před očima mýma skvělý průvod: vznešený manclarin ubíral se do pagody Napřed šlo asi 6 chlapců s nízkými jehlancovitými čapkami, nesoucích na žerdích podlouhlé široké papíry, na nicliž napsány byly všecky tituly a úřady vznešeného lroclnostáře.La těmi asi to jiných chlapců s trojhrannými praporečky, na nichž vymalován znak Číny, totiž drak. D=íle opět nosiči nápisů s čapkami kulatými. Po nich kráčelo několik ozbrojených mužů s čepicemi vysokými, mitrám podobnými. Pak nesli 4 nosiči sici-íri s dary bůžkům. Před skříni i za ní nešeno bylo na vysoké tyči pestrobarevné z hedvábí zhotove:ié objemné stínítko. Po tom následovala skupina hudebníků s nástroji: bubínky, píštalami a zvonečky a za nimi tlupa pěvcfi. Nyní teprv objevila se četná pěší tělesná stráž velmožova a za ní nádherná nosítka, ověšená drahými látleami, za kterými hověl si bohatýr oděný v drahocenné roucho. Za nosítkami uzavíralo průvod oddělení tělesné stráže na koních. Každý oddíl průvodu oděn byl v jiný a jiný stejnokroj s odznaky na prsou a na čepicích. Ač jest zvědavost ženského rodu, | ||||
|