|
| ||||
| ||||
|
20 —
Reforma chorálu v XVI. a XVII. století. Na základě nových spisů podává P. Bernard Velíšek, O. S. B. (Pokračování.) Z uvedených dokladů patrno, že ne-snadno mluviti o všeobecném přání hudebního světa v 16. století, aby podnikla se reforma chorálu, znamenající opravdový převrat v původních melodiích. `Le u papežského dvora podobných přání a záměrů nebylo, ukázali jsme během těchto pojednání již několikráte, vzpomenuvše obzvláště, že papež Relioř XIII. by1 jednak různými pracemi a starostmi dosti zabrán, mimo to nebyl znalcem hudby, jinak kráčel ohledně zvelebení liturgie ve šlépějích koncilu Tridentského a svého zbožného předchůdce na trůně papežském, Yia V. Konečně jest přidati, že poměry časové nebyly opravě liturgických zpěvů v tomto smyslu příznivy. Jak dříve (viz č. 8. a g., i i. a 12. miiiulého ročníku) jsme viděli, pracovaly partikulární synody na opravě církevního zpěvu, a jich ustanovení byla v Rímě scliválena. Yři zavádění nového Missálu vyskytly se mnohé překážky; tyto překážky novými požadavky zvětšovati se nijak neodporučovalo. Z různých diecésí docházely do Říma prosby, žádající navrácení mnohých zvláštností. Olomouc, Kolín na Rýně, Polska, Sorbonne prosily, by směly podržeti staré sekvence. Spanělský král Filip 11. zasazoval se o zachránění španělských liturgických obyčejů. Již těchto několik příkladu postačilo, by v Římě poznali, že v cizozemsku jest málo náklonnosti k jednotnosti liturgie. Než, ačkoliv pravda jest, že starý, zděděný chorál měl i v i6. století dosti přátel, kteříž o jeho zacliování byli dosti starostlivi, nicméně netvrdíme, že všichni smýšleli o tradicionelních melodiích tak konservativně, jako Don Fernaudos de las Ynfantas a jiní. jestit všeobecně známo, že v 16. století byl chorál v dosti smutném úpadku. Cítn více polyfonie se pěstovala a do clirámů vnikala, tím více chorální zpěv byl zanedbáván a z chrámů vytlačován. Polyfonie pak byla přečasto domu Božího až nedůstojnou. Již r. 1322 odsoudil papež Jan XX1I. neplechu, jaká s polyfonií v chrámech se tropila: » ... Někteří žáci nové školy majíce na starosti časovou délku *a nové noty (nápěvy), vynalézají raději vlastní skladby, než aby staré zpívali; v (tak zvaných)půlkrátkých a nejmenších (notácli) pro-vádějí se církevní zpěvy, notičkatni se drnkaji; přerušujít (zpěváci) melodie zajíkavými tóny, znešvařují diškanty, ně-kdy trojzvulcy a obyčejnými motetty přeplňují, takže namnoze nedbajíce základů Antifonáře a Graduálu, nevědí, na čem staví, toniny neznají, ježto je nerozlišují, ba převracují...« Končí na-pomenutím, »aby zpěvu neporušenost zůstala, a nic z dobré hudby v něm se nezměnilo ... « (... »Nonuulli novellae scholae discipuli dum temporibus mensurandis invigilant, novis notis iutendunt, fingere suas, quam antiquas cantare malunt ; in semibreves et minimas Lcclesiastica cantantur, notnlis percutiuutur; nam melodias hoquetis intersecant, discantibus lubricaut, triplis et motetis vulgaribus nonnumquam inculcant, adeo, ut iuterdum Antiphonarii et Gradualis fundamenta cíespiciant, ignorent super quo aedificant, tonos nesciunt, quos non discernunt, imo confundunt ...; — ut ipsius cantus intergritas permatieat, et nihil ex hoc de bene morata tnusica imtmitetur...« Lxtravag. Comuz. lib. III., tit. I.) Takovéto novoty nezrušily sice tradici gregorianskou, ale postavily jí po boku jiný druh zpěvu, kterýž na dlouho měl neblahý vliv na ryzost její interpretace a jejího provedení v praksi. Když převládal víceltlas, zůstala tradice gregorianská téměř jenom ve starých kodexech, a hudební fráze a boliaté skupiny not byly jalco údy bez života. Stačí viděti, jakým způsobem rozdělovali polyfonisté 15, století melodie gregoriauské, aby jim pak sloužily co »cantus firmus« pro jich skladby, a poznáme hned, že neměli již ponětí o pravém rytmu gregorianském. V jakém stavu by1 církevní zpěv ve století t6., o tom poučují nás následující slova dra Haberla (Kirchenmusik, Jahrbuch 1892): »Zpěv chorální byl po-nechán beneficiátům a zpěvákům menší hodnoty; ostatní, kteří měli výborné vzdělání, prováděli jen velkolepé, umělecké skladby, a pohrdlivě hleděli na zpěv tak jednoduchý a skromný, ]cterýž nepokládali leč za přípravné studium pro hudbu, za výpomocný prostředek, kterýž svým časem utvořen, a viděli | ||||
|