|
| ||||
| ||||
|
— 2I —
v něm jakýsi nezdařený, sluch urážející pokus. Takovéto ku chorálu se chováni bylo ovšem zčásti ospravedlněno špatným a lirubým způsobem, jakým byl zpíván.« Cím více podobné názory o chorálu se ujímaly, tím více se šířilo přesvědčení, že v onom pohrdaném zpěvu jest mnoho věcí nevyhovujících zákonům umění liudebního. Cetné noty na př., jež spočívaly na slabice krátké, zdály se býti proti pravidlům prosodie a přízvuku. Tyto názory způsobil nesprávný způsob zpívání; místo aby noty lehce a ladně spojili, zpívali je těžkopádně každou pro sebe, bez rytmu, a tak tvořili ovšem nesprávné přízvuky a pak soudili, že staré melodie mají špatný přízvuk a tudíž musí býti opraveny. Fráze neumaticicé musily tedy býti přesunovány a od ta]covéhoto přesunování byl k úpinému jich potlačení jen malý krok. Jest nám zachován vlašský dopis,) datován z Monte San Giovanni 13. prosince 1579, z něhož poznáváme vele-zajímavého representanta těchto reformatorů. Jest to jakýsi Tomaso Cimello, rodák Neapolský, hudebník, skladatel a básník. Píše kardinálu Sirletovi do Ríma. Děkuje mu, že ho smířil s hudebníkem Hannibalem Zoilem (Zoilo), jenž se naň hněval, a používá této příležitosti, by zaujal kardinála pro své hudební studie a práce. Omlouvá se, že před lety při-šed do Ríma, opomenul učiniti Eminencí svou polrlonu, rozepisuje se pak o svých literárních pracích a »nových pravidlech« (regole nuove), dle nichž se řídí. Vpisuje téměř beze vší interpunkce zprávy ryze osobní. "Zmiňuje se také o reformě chorálu, která, jak se do-zvídá, svěřena Zoilovi, a tu neopomíjí podati své skromné návrhy: »K opravě chorálních zpěvů,« tak vykládá mistr Cimello, » ... je třeba vyznati se v metrice (i), a uměti dobře zachovati pří-zvuky a krátké slabiky, když melodie stoupá, a dlouhé, když sestupuje; dále znáti rozdělení slov a vět, aby vykázalo se neumám pravé místo, — pak variace diatessaron a diapente, ditonu a semiditonu, většího i menšího tónu vokálního, abys pak mohl odtud vyvésti *) V úpiném znění v dodatku Respighiho aNuovo Studio«.známé 34 fugy, kteréž má každá pravidelná a nepravidelná tonina, když skla-datel chce složiti motetto na Introit neb Graduale, neb jiný chorální kus. Mimo to zapotřebí jest i jiných obratů, abys do-vedl zkrátiti melodii a učiniti srozumitelnými slova, konečně abys uměl pro pře-chod vetkati tu a tam noty za okrasu, a jiné věci ...« BO~tIIlOVi vytýká Cimello řadu chyb, ba praví o něm: » V theorii shledávám BOi;thla úpině na omylu (tutto falso), ježto nerozeznával větší a menší tón, ani neznal větší a menší diatonický půltón atd.« Rovněž nevyznal se prý v intervalech, a to proto, že následoval Pythagorejce, kteříž neznali leč »soprettano epogdoo«, V postscriptum nabízí se Cimello složiti něco pro Jelio Svatost v poesii nebo hudbě. Hle skromná jeho slova: »Já bych napnul náležitě struny svého nadání, takže bych nebyl mezi posledními a nejmenšími; a míti zároveň tíži těchto chorálních zpěvů (t. j. býti pověřeným opravou chorálu), daly by se vydělati sta tisíce, takže by, myslím, člověk mohl míti úvěr po celé Evropě, et liceat milci hoc dicere (»a budiž mi dovoleno to říci«), já vím, kolik je jich v Rímě (hudebníků), a ti všichni — závist stranou — vědí, kdo jsem já, et experientia est rerum magistra (»a zkušenost učitelkou života«), já viděl také vřci (s]cladby), jež přicházejí z Říma atd.« Nedostatek místa přerušuje další se chlubení. »Sed cum exeat (scil. carta) etc.« (»ježto dochází papír atd.«) To jsou ovšem smutná svědectví, jak v 16. století o chorálu se smýšlelo. Než tento poslední příklad netřeba generasilovat. Velicet bychom se mýlili, kdybychom podobné nízké smýšlení chtěli přivlastňovati všechněm hudebníkům a znalcům chorálu v i6. století. O pochvalných výjimkách již jsme se zmínili, a v dalším poznáme i jiné muže, kteříž měli zdravější názory o chorálu než Tomaso Cimello, jemuž byl chorál dobrým pro výdělek, (Pokračování.) O p r a v a v č. 1. a 2. tohoto ročníku : Str. 9., sl. 1., ř. 25: Ayamontovi místo Ayamontovi; str. 10., sl. 1., ř. 10. n. věta: »Za doby atd.« má zníti: »Za doby Klimenta VIII., oplývající tolika pochybenými názory ohledně církevního zpěvu, pokládána za potřebnou také reforma melodií pontifikálu. « | ||||
|