|
| ||||
| ||||
|
24
uost. Ne modnftn je chorál, ale věčně moderním! I)o těchto včt a kritických úlomků vykristalovaly myšlénky, jež probudily ve mně studium chorálu. Myšlénky staré, hudebními autoritami potvrzené, které však pronáším tu s novým důrazem a novou vehemencí, s jakou si přeju do popředí uvést sílu a velebnost katolického urnětií vůbec ! Kančím, velectění ! Abych se nezdál úzkoprse stranit formám hudebním z chorálu vyplynulým a talc liranice klást oso-bitosti a originalitě skladatelů novodobých, spěchám prohlásit, že také v těchto končínách s námi jest, kdo není proti nám. Je nad středověkou složitější, ne-klidnější a nedůvěřivější povaha duchů moderních, a přirozeně i hudební výraz vnitřních disposicí bude u nich daleko od prostých rytmů chorálových se rozvíjet a zráti spíše ve všeobrážejících akkordech her symfonicky komponovaných. Rozumějme dobře ! Tu nejedná se o nicvíc, ale též o nic méně, n e ž o r e n a i ssanci náboženského idealismu, kterému katolictví slalo výraz nejdokonalejší! Pátrejme po ideovém jádře hudby néchrámové a nemůžeme brzo nenarazit na trapný a beznadějný pessimismus, na svůdně rozkošnickou, diletantskou skepsi a v dobách mravně nejlcleslejších na praktický materialismus. Nuže, neclitěl jsem dokázat, že k Bohu můžeme se modliti jen hudbou chorálovou, ale bylo úmyslem mým příštím hudebníkům ukázati na kříštálná, uklichiující, jak věčnost hluboká temena hor nejzávratnějších, kde vysoko nad vřavou a všedností a špínou, v samotě a tichu roztrhnou srdce svá a přede dnem slávy nesmrtelní vylijí duší svých modlitby nejsálavější ! Ale podařilo-li se ne mně, ale Duchu Svatému, jehož jsem o to prosil, že trestí těchto slov jen v jediném z Vás, velectění,ražehl oheťl sympatie k církevnímu umění, oheti udržovaný a strážený bílými genii modlitby a hudby posvátné, jsem dosti odměněn. Jakým směrem nésti se má reforma církevního umění hudebního, a jak by i střední školství mohlo reformě té prospěti. Příspěvek ku reformě církevního umění hudebního. Napsal skot. učitel P. Jan Novák. (Pokračování.) Nejen tedy hudba světská, ale i hudba církevni, sleduje-li své idealní, umělecké cíle, jest uměním vznešeným, hodným úcty a obdivu našeho. Tvrzení to nechci uváděti jako svůj nálilecl, nýbrž mohu dovoditi je autoritami hudebního světa. Jmenuji z mnohých jen některé, jichž jméno ručí za správnost posudku. Tak na př. M o z a r t pravil o chorálu, že by veškeru svou slávu za to dal, kdyby byl skladatelem j en jedné praeface, již kněz při mši sv. zpívá. Podobně nadšeně mluví o chorálu i jati F o r k e l ve svých dějinách hudby, Ant. B. T h i b a u t ve svém spise »Ueber Reinheit der Tonkunst«, a zvěčnělý Aug. Vil. Ambro s (t 1876), učitel hudby korunního prince Rudolfa a profesor na konservatoři ve Vídni, výtečný to hudební theoretik a praktik. Všichni tito mužové jsou oclborníky ve světě hudebním a všichni ti nadšeni byli jak bohatostí melodie chorálu, talc i jeho vnitřní cenou a uchvacující velebností. Uvádím zde právě úsudlcy jen o chorálu jednak proto, že o ceně skladeb homofonních a polyfonních častěji můžeme se dočísti a snáze pi •svědčiti, jednalo proto, že chorálu bývá nejméně rozuměno z té jednoduclié přičiny, že bývá obyčejně špatně přednesen, tím nechutným učiněn a podceťiován. Jet to věci známou, že není nic krásnějšího jako chorál, je-li s pravým porozuměním správně přednesen, ale také nic nechutnějšílio jako opět chorál, když jest zpěváky špatně přednesen. Z řečeného již možno tušiti, čím jest to, že veřejnost přijímá refortnu hudby církevní často s nechutí, nelibostí, ba odporem, ač reforma ta snaží se jen o očistu umění toho. Příčina jest ta, že často nebývá reformě dobí•e porozuměno, a proto bývá i špatně prováděna a ne-chutnou činěna, lindy zase není skladbám takovým z pohodlnosti věnována patřičná píle a tím i výsledek bývá | ||||
|