|
| ||||
| ||||
|
— 27 --
vyznívati zoufalostí nebo rozervaností. Podobně i radost církve daleka jest veškeré nevázanosti a bujného, vášnivého veselí. Nejsme totiž ještě úpině vykoupeni, zachráněni, ale na nás je pí-ivlastniti si dříve ovoce vykoupení Kristova životem zařízeným dle pravd jeho učení. Radost naše nemůže tedy býti vítězná, bezmezná. I toho patrno, že hudební projev radosti neb žalosti církve musí se lišiti od hudebního projevu radosti a žalosti světa, a že povalia křestanské víry vyžaduje toho, by v líčení stavů a citů duševních církevní hudba jinými pravidly se řídila než liucíba světská. Když jsme všeobecně naznačili, čeho církev svými zákony vyžaduje od hudebního umění církevního, budeme nyní zkoumati povaliu každého druliu cirlcevního urněuí hudebního zvlášt a sice po-řadem výše naznačeným, zároveň pak stručně uvedeme pravidla, jimiž u každého druhu řicliti se jest. Než však tak učiníme, popatřme dříve na poměr, v jakém tyto jednotlivé druhy hudebního umění jsou k sobě navzájem a k církvi zvlášt. Poměr ten dobře vystihují slova osvědčeného odborníka v oboru církevní liuclby J. G. E. Stehle-ho. Pravít : »Chorál jest vlastním dítkem církve, zpěv vícehlasý bez průvodu nástrojů (a cappella) dítkem adoptovaným, instrurnentáluí hudba — hostem, jejž o velkých slavnostecli rádi vidíme a sami zveme, ovšem že se musí chovati jalco host, slušně totiž a domácích nevystrkovati.« 1. Gregoriánský chorál zaujímá tedy prvé místo z církevního umění liudebnílio, jsa také středem umění toho a zároveň vzorem, pravidlem a měřítkem pro ostatní meusurální hudbu církevní (harmonickou a polyfonní). Tvůrcem jeho jest papež nehoř Veliký (-i 60^), který dosavadní církevní zpěvy při bohoslužbě obvyklé sebral, zlepšil a novými dopinil a tuto sbírku církevních zpěvů bohoslužebných »Autifonarium« zvanou učinil normou pro bohoslužebný zpěv všech příštích dob. Chorál jest zpěvem, o němž má většina lidí úpině mylný názor. Jedni před-stavují si pod jménem tím těžkopádué, zdlouhavě zpívané kostelní písně, jiní zase takové zdlouhavé a chladné zpěvy, kteréž zpívány bývají bez průvodu varhan. Chorál však jest něčím zcela jiným. Jest to jednohlasý zpěv rythmický, jenž svobodně plyne v rythmu hudebním, ne-jsa poután žádným taktem. Církev užívá tohoto zpěvu při veškeré své slavné bohoslužbě, hlavně při mši sv. Gregoriánským nazývá se dle svého původce papeže Rehoře Velkého (nehoř = Gregorius), chorálním, poněvadž zpíván byl již za nejstarších dob zvláštními pěvci, umístěnými na místě od ostatního lidu odděleném a »chorem« zvaném. Tento jediný druh zpěvu církev ofricielně prohlásila za svůj bohoslužebný zpěv, poněvadž jejím intencím nejlépe odpovídá, nejlépe totiž jest schopen tlumočiti modlitbu cír]cve dokonale, zřetelně a nezkráceně. V cliorálu každý zpěvák může býti úpině prosebníkem, poněvadž každý jednotlivec zpívá celou melodii a to svobodně, jak ji v srdci cítí, aniž by taktovými pouty omezován byl. Jedině v chorále, modlitbě to zpěvem projádřené, v níž text je věcí nejnejhlavnějši, možno také uplatniti text celý, nezkrácený, v něm talcé dochází text pině oduševněného, výrazného pro-f ádřeuí a přednesu. Rozeznáváme dva druhy chorálu: tak zvaný a c c e n t u s (čti akcentus), t. J. zpěv kněze při oltáři, a c o n c e n t u s (čti koncentus), t. j. zpěv choru. Do rámce této rozpravy spadá jen poslední druh zpěvu chorálního, zpěv chorový totiž. Uzlcý rámec této práce nedovoluje mi, abycli se o chorálu rozšířil. Bude se mi obmeziti jen na pravidla povšechná. Kdo by se o chorál více zajímal, tolio odkazuji k české praktické příručce »Rukovět chorálu římského« (dostati lze v Hradci Králové), kde týž nalezne potřebné podrobné pokyny a nutné k tomu praktické příklady. Když patříme na čtverhranné noty chorálnícli přiručelc, sotva tušíme tíchvatné a mohutné melodie v nich utajené, o nichž sám Mozart se vyjádřil, že by dal za ně všechnu slávu svou, kdyby byl jejich skladatelem. Ovšem jako neúhledný démant teprve tehdy září svými skvostnými barvami, je-li umělecky broušen, tak i chorál jen při dobrém porozumění a nacvičení uchvacuje jak svou mohutností, talc i krásou. Čím jest broušení pro démant, tícn jest přednes pro chorál. Aby se však docílilo takovéhoto správného přednesu, jest třeba dbáti následujících pravidel: t. Chorál budiž zpíván vždy jen jednohlasně (unisono). Doprovod, jej• mohou | ||||
|