|
| ||||
| ||||
|
-28
tvořiti jen varhany, budiž jednoduchý, nejlépe dle dobrých předloh, spíše slabší než silnější, aby zpěv pině vynikl a text zřetelným byl. Rythinus doprovodu budiž plynný, odpovídající rythrnu zpěváků a ne naopak. Mezihry mají býti jen po-kračováním melodií chorálu, tedy tvořeny v jeho duchu. 2. Chlapecké i mužské hlasy postupuji v oktávách, dle možnosti necht se však sti-ídají. 3. Zpívej zcela přirozeně, jak mluvíš a jak bys výrazně a správně přednášel báseň, proto dbej přízvuku i trvání délky slabik. Jet přízvuk řeči i hudebním přízvulcem chorálu, kterýž nesmí býti ničím jiným, než nadšenou mluvou, modlitbou asi ve způsobě volné recitace přednášenou. Slabiku pi•ízvučnou vždy mírně pro-dluž. Připadne-li na krátkou slabiku více not, zpívej je plynně a lehce, ale přece tak, aby každá nota zřetelně byla vy-značena. Noty v chorálu neznačí totiž trvání, délku tonu, ta řídí se krátkostí neb délkou mluvených slabik, nýbrž na-značují se jimi slabiky přízvučné a ne-přízvučné, a sice notou longou (dlouhou) slabiky přízvučné, notou brevis a semibrevis slabiky nepřízvučné. 4. Připadne-li na dlouhou slabi]cu více not, pak vzestupující melodie se crescenduje a nejvyšší ton má přízvuk, tony klesající přednášejí se zase dirninuendo (t. j. seslabují se). 5. Konec melodií zvohiuj a seslabuj do pp (ritardando et diminuendo), nový chor však nastupuj novou melodii opět svěžím hlasem, prostředně silným (spíše slabším než silnějším), by byl schopen modulace a správného výrazného před-nesu. K tomu jest třeba, aby zpěvák zvolil si přiměřenou výšku, by se při zpěvu nenamáhal a nebyl nucen vyšší tony vykřikovati. Jen tehdy bude zpívati bez únavy a bude míti hlas úpině ve své moci, čehož jest u chorálu bez-podmínečně zapotřebí. 6. Rozděluj řádně melodie, každé slovo zřetelně a pokud možno i celé jedním cleclrem vyzpívej a slova smyslem k sobě patřící spojuj, by liturgický text roztrhováním jak slabilc talc slov nestá-val se nesrozumitelným. 7. Co se týče rychlosti přednesu chorálu jest se říditi zásadou Palestrinovou: Přednášej text ve zpěvu tak dynamicky a rythmicky, jak bys jej přednášel ve správné a výrazné řeči (deklamaci) — zpívej tedy prostředním tempem, anipříliš rychle, ani zase zdlouhavě. Obsah textu iiejlépe naznačí již rychlost pohybu (rythmu), proto u chorálu obzvláště jest nutno, aby dobře porozuměno bylo dříve obsahu textu, nebof jen tak lze přednášeti chorál nejen s přiměřeným temperu ale i 8. s přiměřeným citem. Vždyf chorál zpívati znamená zpěvem se modliti, jako ale ničím není modlitba, o níž vědí jen ústa a ne srdce, tak také chorál zbaven jest krásy a působivosti, jestliže srdce nedá chorálnímu textu života. Nezbytně nutno tedy c h o r á l o d uševniti přiměřeným citem, tovšak nemožno bez důkladného porozumění obsahu, jehož jest zde více třeba než kde jinde, poněvadž ke hlubokým prav-dám textu pojí se i bohatost melodie a krása hudební, a to vše nutno uplatniti ve přednesu chorálu. Kde není tolioto porozumění, tam nebude také pravého oduševnění, pak bude ale chorál špatně přednesen a tím nechutným učiněn. Jen dobré porozumění přivodí pravé oduševnění, obé pak zajistí správný přednes chorálu jak vhodným tempem (rytlimem), tak i přiměřeným citem. Dojem talcto předneseného chorálu jest mohutný. Vše to vyžaduje ovšem talec; dokonalého na-cvičení. Není-li chorál takto a dokonale nacvičen, lépe s nim nevystupovati. To byla by asi ta nejhlavnější pravidla o přednesu chorálu. Jiná pravidla zde platná jsou asi táž, jaká platí o liudební deklamaci vůbec, proto odkazuji v ohledu tom ]cu rozpravě Ot. Hostinského »U české deklamaci hudební« (Praha 1885) a k pojednání EIišlcy Krásno-horské o téže věci v »Hu(.Iebních listech« z roku 1871. Cena zpěvu tohoto, jakož i vůle církve, *) která prohlásila chorál za výhra(iní svůj zpěv, nabádají k tomu, aby chorál pěstěn byl co nejvíce a nejpečlivěji. Mimo to třeba jest znáti chorálu lcu porozumění pravé hudbě církevní, *) Církevní sněm pražský v roce 1860 vybízí k pěstění jeho následovně: >Ponévadž zpěv chorální jest výhradním zpěvem církevním k bohoslužbě nejvhodnějším, ku chvilám Božím a ku povznesení mysli nejschopnějším, takže zvuky jeho, jsou-li správně přednášeny, neschoulostivélému sluchu a zbožným srdcím velice lahodí: budou pečovati biskupové a s nimi společně mají se přičiniti i správcové chrámu, aby výborný tento zpěv dle možnosti byl pěstován, znovu zaváděn a podporován. Proto mají vynikati v horlivém pěstování gregoriánského zpěvu obzvláště všechny kathedrální a vzácnější chrámy ...c Cone. Prov., Prag., Tit. III., cap. VII., str. 96. | ||||
|