|
| ||||
| ||||
|
— 29
nebot čím jest katechismus pro náboženské vyučování, tím jist zase chorál pro církevní hu(lbu, základem, vzorem a měřítkem, jímž říditi se jest ostatní hudbě církevní harmonické i polyfonní. I1. Zpěv lidový při bohoslužbách může býti dvojí, a) liturgický a b) neliturgický dle toho, týká-li se bohoslužeb slavných a zpívá-li lid jazykem latinským, nebo bohoslužeb tichých a, jazykem mateřským. a) Liturgický zpěv lidový. Důkladným bádáním příslušných autorit bylo zjištěno, že lid účastnil se zpěvem i bohoslužeb slavných a sice mimo antifony (hypopsalmi) hlavně jen krátkými latinslcými odpovědmi (responsoriemi Amen, 1/t cum spiritu tuo atd.), jimiž knězi u oltáře celebrujícímu odpovídal zároveň s chorem. Mluví-li se tedy o lidovém zpěvu při slavné mši sv., možno mluviti jen o tom, zda za našich poměrů jest to možno, vhodno a žádoucno, aby lid účinně účastnil se zpěvu při slavných bolioslužbácll, odpovídaje knězi u oltái•e. Možným jest to, a lid ráci toho do-sud používá jak v Italii, tak i ve Francii a Spanělsku, Učastniti by se mohl ovšem jen takových mši chorálních, jichž melodie jsou co nejjednodušší a často zpívány bývají, dále ocpovědmi knězi u oltáře a zpíváním hymnů, antifon, (Tantum ergo, Veni creator, Te Deum, Salve Regina atd.) a responsorií při litaniích. Talcé by to bylo velice pěkné a účelné, poutati tímto způsobem lid k jednotlivým částem mše sv., ale bylo by třeba u lidu více cviku, více dobré vůle a vytrvalosti vše dobře nacvičiti, aby proved ení bylo laliodné, pěkné. Hlas u každého jednotlivce — zcela tak jako u chorálu — nutno mírniti, by prost byl i stínu křiku a vyzněl v ton lahodný, spíše tlumenější a tak schopen byl potřebného r0LVlnlltí při stoupání melodie, i poměrného opětného seslabení při se-stupování melodie, v rozvinutí a sesflenf hlasu nesmělo by však býti nic přehnaného. Proto nutno, aby i v tom případě chor bděl nad celkovým provedením i pořádlcem, zároveň s lidem zpíval a svým zpěvem a příkladem zpěv lidu ovládal, ušlechtoval a řídil. Ale to jest právě, čeho stěží dá se docíliti. Lid dá se totiž velice snadno strhnouti k rorličnýrn excesům jak vezpěvu, tak i v pořádku; tím však trpěla by i zbožnost i vznešenost a slavný ráz bohoslužby. Obzvláště tam, kde účastenství lidu je veliké, lid dá se nesnadno ovládati, takže není téměř možno docíliti potřebné okrouhlosti a celistvosti výkonu. Výsledek zpěvu takového pal: jest destruktivní, nepěkný a bohoslužbu zrovna tak snižující jako mnohé ty figurální mše, které na některých kůrech dosud bývají dávány. To bývají důvody, které často zrazují od toho, aby zpěv lidový v latinské řeči při slavných bohoslužbách zaváděn nebyl, Naproti tomu jest však žádoucno, aby lid účastnil se bohoslužby činně, a to co nejvíce; jet to bohoslužba veřejná, jíž se má lid dle vůle církve účast-niti činně a ne jen tichou modlitbou. Neděje-li se tak, lid bohoslužbě se odcizuje, chladne a uvyká si viděti v ní jen mrtvé ceremonie, jimiž ovšem bohoslužba není. Proto kde by byly místní poměry tomu příznivy, že by bylo lze zavésti podobné účastenství lidu při slavné bohoslužbě, budiž tak učiněno. Obzvláště dalo by se to provésti pomoci dobře nacvičených školních dětí a tím nová generace se odchovati. Počátek mohl by býti učiněn na př. při odpoledních službách Božích českými zpívanými litaniemi Lehnerovými a zpíváním českých žalmů při vesperách, a pak teprv, když lid si navykl, přistoupiti ku liturgickým textům latinským. b) Lidový zpěv neliturgický (kostelní píseň). Mluvíme-li o lidovém zpěvu, rozumíme tím obyčejně kostelní písně v řeči mateřské užívané při tiché bohoslužbě. Jsou to písně ke mši sv., před kázáním a po kázání, zpěv v řeči mateřské při odpolední bohoslužbě, při prosebných průvodech, při pobožnostech bratrstev, v den rozličných slavností světců a světic atd. Tento druh zpěvu počal se vyvinovati teprve tehdy, když latinská řeč pře-stala býti živou řečí lidu. Když totiž germánští národové vtrhli v S. století do římské říše, tvořili se nové řeči, na př. vlašská a francouzská. Lid nemohl se více učastniti liturgického zpěvu v řeči latinské, již více ne-znal. Aby si zjednal náhradu, tvořil dle vzoru chorálu latinského písně duchovní | ||||
|