|
| ||||
| ||||
|
— 34 —
odhodlán odříci se navždy hudby a věnovati se zase přednímu svému povolání kněžskému. Podobně vyslovil se i kněz Bedř. Koenen (pozdější kanovník a spolu kapelník při dómu v Kolíně n. R., rovněž proslulý církevní skladatel), jenž r. 1864 pravil Wittovi: »'Zakládati Obecnou jed-notu v příčině propagandy ryze církevní hudby zdá se té doby býti počínáním předčasným, a to hlavně pro různost panujících dosud názorů. Jedině Rezno stojí u pěstování pravé církevní hudby nejvýše. Tolik jen radil bych Vám, abyste se nevzdal skladatelství, ovšem že pi•i stálém studiu starých mistrů, čímž jinak nemíním, že by tito měli se prostě kopírovati.« Tot opět hořkou pilulkou našim antagonistům. K tomu připomínáme co nejdůrazněji, že reforma církevní hudby byla již r. 1857 řezenským biskupem na-řízena, jak jsme již jednou referovali --a že před Wittovou aerou ve Virtembersku, v Tyrolsku, ve Vídni a jinde stávalo již jednot pro zvelebení církevní hudby, takže iniciativu k založení podobných jednot nelze jen talc prostě připisovati Wittovi samému, nýbrž toliko ideu Obecné Jednoty. Jest tu ostatně na blízku, že staroslavné naše Literácké jednoty, jež úředně zrušeny byly za císaře josefa Il., dosti snadno mohly býti vůdčí myšlénkou, ne-li pro obnovení jich, tedy aspoň pro podobné zařizení nových jednot farních osad, které bylo by pak jaksi soustřediti jednotami diecésními a tyto po způsobu župních pěveckých, hasičských a jiných jednot podříditi jed-notě obecné. K bodu tomu.se ještě vrátíme při historické stati naši Obecné Jednoty CyrilIské. Jako skladatele vidíme Witta r. 186o vystupovati do širší veřejnosti svojí Missa »Salve Regina«, svým >Stabat Mater« a různými drobnějšími skladbami. Redakce »Caecilie« vypsala r. 1865 ceny na nejlepší církevní skladby. První cenou byla zde poctěna Wittova 1\-Iissa »in hon. sc. 1?rancisci Xaverii«, kterou Witt zaslal redakci pod heslem: »Skladba bez umělecké hodnoty jest chrámu Páně ne-důstojná.« Redakce sama pak přiznala, že styl a výraz (snad lépe řečeno umělecká cena) této skladby může uspokojiti přívržence staršího i novějšího směru. Již v letech 1862 a 1863 obdivovaly hudební i denní listy Wittův eminentní talentu ovládání forem starých ]contrapunktistů. V příčině té vyslovila se »Niederrheinische Musikzeitung« roku i862 takto: »Wittem objevil se rozhodný kontrapunktický talent, jehož skladby jsou pravým opakem produkce Lachnera, Benze a j, v.« Miiusterský leapeluílc dómu, Quante, jásal Wittovi těmito slovy vsti•íc: »Bravo, jen chutě ku předu na nové dráze, již nastoupil jste s tak ušlechtilou vážností a slavným výsledkem. Směl bych Vám jako přítel raditi, tož kladu Vám k srdci, abyste studoval díla Palestriuova, Vittoriova, Aueriova a Gabrieliova, poněvadž my Němci upadáváme dosti snadno v suchopárnou, školskou manýru; plynnými a vřelými staneme se teprv za bližšího seznámení se s ]crajauy jižními.« Y. Utto Lang z Metteuu dopsal v téíe přičině Wittovi: »Přeji si jen, abyste cele mohl se věnovati liudebnickému po-volání. Jedině pravá cesta lc regeneraci církevní hudby vede toliko přes lclassiky.«Lmíněný již B. Koenen dopsal r. 1863 Wittovi takto: »Prosím Vás, pracujte dále; nenechte Vaše schopnosti ležeti ladem « R. 1864 pobádal jej Koenen těmito slovy: »Vaši šestihlasou mši jsem právě obdržel; těší mne, že se zálibou komponujete dále. Vždyt není třeba, abyste pro starost o venkovskou Faru pohřbil veškeré své nadšení a svoji poesii.« Zmíněný již Quante pravil r. 1865 Wittovi: »Vy máte neobyčejné schopnosti u ovládání skladatelské techniky a hudebních forem.« Podobně byl Witt pobádán ke kom-posici církevní hudby od mnohých jiných vynikajícícli mužů a takto utvrzován ve svém poslání komponisty-reformatora --takže v krátké době dodělal se bez odporu jako takový zvučného jména. Se-psal celkem 51 ciěl různými nakladateli vydaných, kromě těchto nepřehlednou řadu skladeb v m.nohýclt sbírlcách, plavné pak ve svých časopisech jako přílohy uveřejněných. Popularisuje svými skladbami ryze církevní hudbu, propagoval Witt reformu daleko více, než pozdější svojí činností jako aesthetik, organisator a agitator. Svými skladbami, jsa bez odporu stylistem nové aery církevní hudby, posvítil i ostatním skladatelům na cestu, kterou se tito také de facto ubírali. A byt by i ta ]sterá skladba Wittova neprozrazovala vysokého vzletu a velkolepost koncepce, tqž i v té nejprostší skladbě jeho jeví se vždy obratný koutrapuulctista, | ||||
|