|
| ||||
| ||||
|
-36
véřících vypěstovati, což podaří se toliko intelligentnímu odborníku po víceleté namáhavé práci. V příčině té tal Witt do živého svým praktickým příkladem, navázav na úpravu, na roucho, v němž se objevovala svého času pseudocírkevní hudba, čímž myslíme vícehlasost v moderních toninách a v instrumentálním koloritu, kterémužto koloritu jako na zavolání vyhovují od doby vzácného toho muže moderní varhany, bývalý orchestr v převalné většině případů daleko důstojněji a případněji nahražující. Ne-smíme zde přehlédnouti, že i řešení otázky průvodu chorálu jest jednou ze zásluh Wittových. (Pokračování.) Zpěv a řeč, co bylo dřív? Podává P. Method Nývlt, O. S. N. Jsou věci na světě, které každý zná, každý o nich mluv{, a přece kdybychom tak mnohého se otázali, co ta neb ona věc jest a odkud jest, zůstal by nám bezpochyby odpověd dlužen. Tak na př. každý zná slovo liudba, zpěv, muzika a ví také, co asi znamená, ale kdybychom se ho otázali: Pověz 'mi, co jest to muzika? podíval by se na nás, jako člověk, který se něčemu velice diví a odpověděl by nejspíše: Muzika je muzika, a my bychom věděli právě tolik po otázce jako před ní. Ano, paní muziku zná celý svět: zná ji dítě, zná ji stařec; zná ji jinoch, zná ji děva; zná ji vojín, zná Ji řemeslník; zná ji vesničan, zná ji měštan ; zná ji Cech, zná ji Němec; zná ji vzdělaný křesfan, zná ji nevěříc= pohan a není národa na světě sebe nevzdělanějšího a a sebe divočejšího, kterému by aspoň poněkucl známa nebyla. Je známa v úrodných rovinách požehnaných krajů, je známa na nejvyšších lidskou bytostí obydlených horách; je známa na moři plavcům, je známa kočujícím kmenům na suché, vypráhlé poušti; je známa v domácnosti, je známa na veřejnosti; je znárna na místě posvátném, je známa i v síni zábavné; je známa v míru a pokoji, je známa i za časů válečných a byla známa po všecky věky a po všecky doby, co pokolení lidské obývá tuto zemi. Ale málo komu z těch, kteří paní muziku znají, připadlo asi otázati se jí: Odkud jsi? Jakého jsi původu: Kdo byl dřív na světě: ty anebo tvá sestra řeč? Co by nám odpověděla? Jeden starý řeholník říkával, tři věci že nám zbyly z ráje: hvězdy, květy a očí nevinného dítka. Mohl snad připočísti k nim i hudbu a zpěv. Zpěv obzvláště pokládá se za obyčejnou řeč nebeštanů. Dle slov písma sv.andělé v nebesích ustavičné chvály pěji. Jest to ovšem jen obrazně řečeno a smysl toho obrazu jest, že, co nám bytostem smrtelným jen časem a jen na chvilku možná, povznésti ducha svého k nebesům a udržeti jej ve skutečné a neroztržité úctě a chvále Boží, to že andělůrn ustavičně jest možná, poněvadž netíží je tělo a potřeby jeho, nedoléhá na ně únava, slabost, bolest a podobné tíhy pozemské. Jsouce pouzí duchové mohou stále obírati se věcmi duchovnímí, vyššími, nebeskými. — Má ale obraz onen význam a důsledek ještě jiný. Jisto jest, že andělé spůsobem mnohem dokonalejším než ony pozemčané, z ráje vypuzení, oslavuj{ Hospodina a velebí podivu liodné skutky Jeho. A za druhé jisto jest, že také první člověk, stvořený v nevinnosti a veliké svatosti, mnohem dokonaleji v ráji než mimo ráj oslavoval Tvůrce svého a velebil Jeho moc a slávu, kterou tak jasně poznával. Můžemet snadno za to míti, že tomuto dokonalejšímu způsobu úcty Boží vyučen byl první člověk ne-li od Boha samého, tedy od těch blažených duchů nebeských, kteří sami dokonalejším spůsobem než lidé Bolia chválili. Nebo jestliže popřáno bylo prvnímu člověku důvěrně rozmlouvati s Boliem samým, jak nás o tom písmo sv. ujituje, bylo dojista tím spíše dopřáno mu ciů--věruě rozmlouvati s jeho služebnílzy, anděly a od nich onomu dokonalejšímu spůsobu úcty a chvály Rolí se přiučiti. Však dokonalejší spůsob úcty a chvály než pouhá řeč a než pouhé slovo jest zde na zemi zpěv čili s řečí a slovem spojená hudba, nápěv, který na jevo dává i vnitřní pohnutí, vzrušení, nadšení, vnitřní vroucnost a smyslu slova přimčřenou náladu duše. L toho vidíme, že paní muzika vznešeného jest původu a že pochází z onoho | ||||
|