|
| ||||
| ||||
|
— 3y
slovech vynikly myšlénky jasně a názorně; zpěv vyžaduje řeč básnickou, která již o značném stupni vzdělanosti lidské svědči. Než tolioto stupně řeč lidská dosáhla a pro zpěv spůsobilou se stala, muolio vody uplynulo; proto jest zpěv v obyčejném smyslu slova mladší než řcč a mluva. Druhý živel zpěvu jest nápěv. Ten skládá se opět ze tří prvků : i. z tonu čili zvulcu, který nad řečí, nad slovem jako světlo nad zemí se vznáší a je okrašluje; 2. z poměru dvou neb více tonů mezi sebou; 3. z rozličné délky neb rozličného trvání tonu. "Ton povstává chvěním nějakého tělesa (struny, kovu, vzduchu at(-l.). Při nejhlubším tonu, který sluch náš postřelinouti může, musí býti 161/,, kmitů chvějícího se tělesa za vteřinu. Při nejvyšším tonu (8. pktávč onoho nejhlubšího) jest takových kmitli 4224. Prostřední ton lidského hlasu a má 440 kmitů za vteřinu. Mezi nejhlubším a nejvyšším tonem jest převeliké množství jiných tonů. Ale neužívá se všech v hudbě. Nebo ton hudební není zvuk jakýkoliv, nýbrž zvuk uhlazený, vy-tříbený, zušlechtěný. V hudbě třeba tonu pevného, piného, jasného, pružného, jako z ]sovu vytepaného, byt to nebyl ton silný a mohutný. "Takový ton už sám sebou se nám líbí. Ale více ještě nám lahodí, je-li spojen s jinými podobně vy-tříbenými tony, bud' vyššími neb nižšími. Avšak tato výška a hloubka jednotlivých po sobě jdoucích tonů, má-li býti sluchu našemu přijemua, musí býti jakémsi vzájemném poměru. Hudební tony, které vystupují do výšky aneb sestupují do liloubky, tvoří pravidelnou neb lépe řečeno určitou stupnici mezi sebou. Kdy-bychom měli nějakou nataženou strunu a dotkli se jí tak, aby zazněla, ezve se nám jistý ton na př. r. Kdybyclom pak tu strunu v polovici stiskli na podstavečku nějakém a jen polovici struny zníti nechali, ozve se nám ton vyšší, podobný prvnímu, t, zv. oktava. Přírodozpytci vyzkoumali, že tento vyšší ton má dvakrát tolik kmitů jalo jeho dolejší olctava. Kdybychom rozdělili strunu na 3 díly a stiskli strunu v třetím díle, daly by nám dvě třetiny struny opět jiný ton, t. zv. kvintu. Podobně vlají čtyry pětiny znějící struny ton »tercii«, tři čtvrtě ton kvartu. Všeckv tyto tony: r--r, /' mají tedy patrně určitý po-měr k záklaclnimu tonu c a mezi sebou a leží všecky mezi prvním zálcladníni tonem r a jelio oktavou r-', 7.a staršfcli časil spokojili se prý hudebníci a pěvci, jaic domnívají se někteří znatelé hudby, s pěti tony: ll, e, f (ku čtyrem řečeným r, ~,, / ,, přibrali ještě pátý d) ; později teprv postoupili o 3 tony výše a přibrali n, jl, c. Tak povstala stupnice (, rť, P, fr t7, h, r, která jest zal{ladelTl veškeré naši nynější liudby. Však nežli se tyto stupně a poměry mezi jednotli--vvmi tony ustálily tak, aby liudbě a zpěvu sloužiti mohly, lidé dojista již dávno mluvili a o věcecli Ic životu mnoliem potřebnějších vespolek se dohodovali slovem a řečí. Třetí prvek nápěvu jest t. zv. rliythmus, t. j. proud čili ruch zpěvu spůsobený rozličným trváním jednotlivých tonu. Kdybychom zpívali všecky tony stejně dlouze neb stejně krátce, měli bychom málo posluchačů. Uchu našemu lahodí střídání dlouhých a krátkých tonů právě tak jako střídání vyšších a nižších. Tahové střídání dlouhých a krátkých zvuků již v řeči obyčejné se děje; mámet dloulié a krátké slabiky: sláva, nemá, příčina, požehná atd. — V řeči básnické, jaké se lvu zpěvu užívá, řídí se střídáni toto dle určitých pravidel Tímto střídáním dlouhých a krátkých slabik a not dociluje se převeliká rozmanitost jalo v řeči tak ve zpěvu. A tato rozmanitost, kteráž jest spojená s jakousi pravidelností, činí právě řeči zpěv příjemnějšími. Nežli ale tato pravidelná rozmanitost jalo v řeči tak i ve zpěvu se docílila a řeč ku zpěvu schopnou se stala, postoupil čas na hodinách věčnosti o mnoho věků. A tak ze všech těch prvků, ze kterých nápěv se skládá, patrně vidíme, že zpěv a hudba v obyčejném slova smyslu, pokud totiž jest uměním lidským, mnoliem mladší jest než řeč a mluva. Oč mladší, nesnadno říci; nebo ne-nalezl se posud rodný list obou sester. Nenašli jej ani na papyrusech e ;yptských, ani na hlíněných, klínovým písmem po-psaných deštičkách assyrských a ne-najdou jej bezpochyby ani v museu londýnském, až všecky ty vykopané destičky, na kterých zaznamenány jsou nejstarší události světa, sestaví, ač podai•i-li se to vůbec; nebo mnoho těch prastarých písemných památek přišlo na zmar. Tolik jen možná říci, že jako řeči lidé mnohem dříve užívali než zpěvu, tak zajisté mnohem dříve pro řeč a mluvu znaménka vyliledávali a nalézali, než pro | ||||
|