|
| ||||
| ||||
|
42 __.
8,. Požadavek poslední předpokládá však nutně požadavek jiný, piné porozumění totiž obsahu textu, písně, nebot jen správné porozumění povede k oduševnění, oživení mrtvé litery. I zde jest reciprocita. Proto nutno dětem i lidu (tomuto třeba od duchovních správců s kazatelny) obsah náležitě vysvětliti, a je-li to latinský text, přelož jej nejprve věrně, pak teprv volně, nebot jeli tal<: vniknou v myšlénlcu, a tím i v cit, jenž sklaclateli z duše vyplynul. Palc ovšem jsou s to týž cit opět reprodukovati. Píseň písní nečiní myšlénky a idee v textu obsažené, ale cit jest duší písně, která jí život vlévá, oživuje. Jaký cit clo ní vložíme, takový též vyvoláme, nevložíme-li žádného citu, pak u posluchačů žádného dojmu nebude — píseň zůstane mrtvou. Písně naše duchovní jsou po většině básněmi lyrickými, proto jedná se pi•edevším o správné jejich pochopení, jež jest písni tím, čím svétlo démantu, má-li zái-ivý lesk a nádhera jeho uplatněna býti. Má tedy cvičitel v duši svých svěřenců okouzliti takřka ty pohnutky, jež v duši básníkově právě ty a ne jiné city vyvolaly, aby tak zpěváci vžili se v jelio náladu a jeho city přijali za vlastní. Jen tehdy dovedou je vlastně stlumočíti; jinak jest to jen pouhé odzpívání bez citu a ducha, a proto nudné a ubíjející. Když píseň vysvětlil, pak ji s porozuměním přečte a zazpívá a jistě i porozumění dojde. Bude-li píseň talc nacvičena a před-nesena, jak výše stručně naznačeno, pak bude rozněcovati zbožnost jalo zpívajících, tak i poslouchajících, jen tehdy též nilcomu nenapadne, aby druh druha překřičoval, ale všichni v ušlechtilém závodění vynasnaží se, aby zpěv jejich krásně vyzněl a tak stal se vznešenou modlitbou, která v pravdě bude chválou a oslavou. Při výběru písní nutno však pamatovati také na mírnou rozmanitost písní nejen v různých dobách roku církevního a pi•i různýcli slavnostech, ale obzvláště při mši sv., aby v týdnu neopakovala se táž píseň. Mámet my Cedrové bohatý výběr písní jak ku mši sv. v každé době roční, talc i písní příležitostných k jednotlivým slavnostem. Rozmanitost tato jest nutna, nemá-li píseň sevšedněti a svým účelem se minouti. Již staří latiníci říkávali: »Variatio delectat«, t. j. »roznianitost baví, poutá«. Toho pamětliva byla i církev a proto pi•ihlížejíc ku slabostem 'a nestálosti lidskélio ducha,snažila se milou rozmanitostí usnadniti věřícím, by snadno vytrvati mohli ve vroucnosti a zbožnosti, Snaha ta jeví se jak v uspořádání bohoslužby, při níž vždy nové a nové dojmy se střídají a na duši působí, tak i v uspořádání církevního rolnu. Vše často opakované se-všední a nepoutá. Lpívá-li se neustále neb často táž píseň, zpívá se palc mechanicky, a nikdo nemyslí na to, co zpívá, Tím ovšem trpí jak pozornost, tak i zbožnost. Užívá-li se všalc písní rozličných, není palc žádná obyčejnou, ale každá má vice novoty a půvabu. Tím buzena jest pozornost věřících, lid hlouběji vniká v obsali písně a k zbožnosti jest rozněcován.L téhož důvodu odporoučí se, by i táž píseň měla lc jednotlivým slohám také různé nápěvy. Této rozmanitosti budiž dbáno i při odpoledních službách božích. Tak na pi•. jednu neděli buďtež modlené litanie, druliou neděli třeba zpívané litanie k Pácu Ježíši, třetí neděli české nešpory dle Bradáčova sv. - Jauského kaucionálu, a čtvrtou neděli zase zpívané litanie k Panně Marii. Tak bohoslužba bude míti pro věřící vždy půvab, bude stále poutati a a tím i zbožnost buditi. Mnozí snad namítnou, že jest nesnadno požadavkům těmto vyhověti. Zdá se, ale je-li u ředitele kůru i duchovní správy dosti dobré vůle a vytrvalé snahy, lze během času mnoho vykonati. Jest ovšem třeba mnohé práce, to však nesmí ředitele kůru odstrašovati. Na základě nabytých zkušeností dobře jest počínati si následujícím způsobem: Ředitel kůru nacvič chrámový chor, kde ho není, nauč školní děti*) dobré písni, ale velmi dobře, aby píseň ta vžila se v srdce a stala se jejich duševním majetkem. S chorem neb dětmi nacvičenou píseir zpívej v kostele, ale talc, aby lid jen poslouchal Tak uvidí dobrý vzor, jejž pak snadno dovede napodobiti. Velice jest prospěšno i s lidem podobné zkoušky ve chrámu občas konati po službám božích, a sice tak, že nacvičený již chor neb děti zazpívají prvou slohu písně jako vzor, lid pak snaží se zpěv jejicli napodobiti. Tak budiž po-kračováno, dokavad píseň není dobře nacvičena. PH tom ovšem nebu(liž opo- *) Školní dítky nebud'tež nikde a nikdy opomíjeny, poněvadž v nich vychová si ředitel kúru novou generaci, která bude mu základem k dalším reformním snahám. | ||||
|